Divadlo voní člověčinou, i když nejste přímo na prknech, která znamenají svět
Zuzana a Ivana ve studiu přivítaly Aničku Lukáčovou, která jim vyprávěla o tom, jak se dostala k profesi garderobiérky a proč feeluje vyrábění humorných triček a kostýmů.
Zuzana znovu zopakovala svou traumatickou vzpomínku na to, jak ve vlaku potkala břichomluvce, tedy paní mluvící břichem, která se současně líbala s nějakým pánem a Zuzana tomu musela přihlížet. Na to reagovala Anna v tom smyslu, že mohlo jít o divadelní herce, kteří si jen zkoušeli roli, což Zuzana ale vyloučila.
Anička pak začala vyprávět, že se k této práci dostala, protože chtěla mít v létě prázdniny a současně nechtěla být učitelkou a bavilo ji šít hadry. Od mala si vyráběla oblečky, takže bylo přirozené, že se dostala až k práci garderobiérky, toho času v ostravském divadle.
Buchty ještě zajímalo, jestli mají alternující herci stejný kostým a co feeluje na Ostravě. Má tam ráda architekturu a milé zaměstnance v divadélku.
Anna pak vyprávěla nejen o radostech a strastech divadelní práce, ale třeba i o tom, jak hrozná práce je vyrábět ubrusy nebo jak všívá potítka hercům do podpaží, a mohlo se jít pomalu domů.
Chcete si popřemítat o tom, že divadlo opravdu žije, i když je v Ostravě? Poslechněte si Buchty a třeba se vám to zadaří.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
