Divadlo voní člověčinou, i když nejste přímo na prknech, která znamenají svět

15. říjen 2025

Buchty

Zuzana a Ivana ve studiu přivítaly Aničku Lukáčovou, která jim vyprávěla o tom, jak se dostala k profesi garderobiérky a proč feeluje vyrábění humorných triček a kostýmů.

Zuzana znovu zopakovala svou traumatickou vzpomínku na to, jak ve vlaku potkala břichomluvce, tedy paní mluvící břichem, která se současně líbala s nějakým pánem a Zuzana tomu musela přihlížet. Na to reagovala Anna v tom smyslu, že mohlo jít o divadelní herce, kteří si jen zkoušeli roli, což Zuzana ale vyloučila.

Anička pak začala vyprávět, že se k této práci dostala, protože chtěla mít v létě prázdniny a současně nechtěla být učitelkou a bavilo ji šít hadry. Od mala si vyráběla oblečky, takže bylo přirozené, že se dostala až k práci garderobiérky, toho času v ostravském divadle.

Buchty ještě zajímalo, jestli mají alternující herci stejný kostým a co feeluje na Ostravě. Má tam ráda architekturu a milé zaměstnance v divadélku.

Anna pak vyprávěla nejen o radostech a strastech divadelní práce, ale třeba i o tom, jak hrozná práce je vyrábět ubrusy nebo jak všívá potítka hercům do podpaží, a mohlo se jít pomalu domů.

Chcete si popřemítat o tom, že divadlo opravdu žije, i když je v Ostravě? Poslechněte si Buchty a třeba se vám to zadaří.

autoři: Ivana Veselková , Zuzana Fuksová