Divák jako spolutvůrce? Imerzivní divadlo se v Česku ujalo jako málokde

Zjednodušeně tak označujeme inscenace, které počítají s aktivním zapojením diváka do samotného představení. Od té doby spolek připravil další tři inscenace, na tu nejnovější s názvem Dům v jabloních můžete zajít do smíchovské Winternitzovy vily. Pokud se vám ovšem podaří ukořistit vstupenky, které zpravidla do pár minut po zveřejnění nových termínů zmizí.

Jindřiška Dudziaková a Lukáš Brychta|foto: Barbora Linková

Lukáš Brychta, který společně se Štěpánem Treitiagem a Kateřinou Součkovou tvoří základní režijně-dramaturgický tým spolku Pomezí, v sobě objevil fascinaci pro imerzivní divadlo skrz studium divadelní teorie. „Možnosti zapojení diváků do fikčního světa mě vždycky zajímaly,“ říká. „Naše pojetí imerzivního divadla spočívá v tom, že základní dramatický útvar roztahujeme po prostoru a čase. To znamená, že situace mezi postavami se odehrávají paralelně na mnoha místech najednou a divák si sám vybírá, co a jak dlouho bude sledovat.“ Každý z diváků tedy vidí úplně jiné představení.

Projekty spolku Pomezí kladou velké nároky na herce. „Musí to být výrazné osobnosti, musí mít charisma,“ říká Brychta. „Zároveň je nutné, aby byli schopní autorského přístupu k práci.“ Diváci totiž mají možnost s postavami mluvit, klást jim různé otázky. Jako herečka s Pomezím dlouhodobě a pravidelně spolupracuje také Jindřiška Dudziaková. „Je nutné být pohotový, umět improvizovat,“ dodává. „Musela jsem se naučit vypnout v hlavě přemýšlení o tom, zda nápad, který ke mně v danou chvíli přijde, je dobrý.“