Divocí koně vystřídali v Milovicích armádu. Vyžrali plevel, zbyla step plná květin a hmyzu

2. březen 2021
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy „Po pěti letech pasení divokých koní už jsou vidět velké kvetoucí plochy kopretin a šalvějí. Pastva obrovským zpsůobem pomohla i nejvzácnější místní rostlině – hořci křížatému.“

V bývalých i současných vojenských prostorech nestraší jen rozpadlé budovy vysídlených vesnic a nevybuchlá munice v lesích. Často jde o přírodně cenné lokality, které byly obvyklé lidské činnosti třeba sto let uzavřeny. Známým důkazem z posledních let jsou turisticky oblíbené Brdy nebo přírodní rezervace s divokými koňmi, pratury a zubry ve středočeských Milovicích. Jak vypadá savanovitá step po šesti letech pasení původních velkých kopytníků?

„Aby se zachránily tyhle cenné plochy, které začaly po odchodu vojáků zarůstat agresivními travami, přivezli jsme v roce 2015 první stádo divokých koní,“ říká ředitel organizace Česká krajina Dalibor Dostál. Divocí koně plemene exmoor pony přežili na britských ostrovech ve skupince několika jedinců, teď se díky oblibě ochranářů a genetickým testům pomalu rozrůstají.

Jejich hnědé zbarvení se nejvíce blíží původnímu plemeni divokého koně, se kterým se setkával v evropské krajině pračlověk. Nikdy nebyli šlechtěni, a tak jim zůstala potravní specializace na hrubé a agresivně se šířící druhy trav. Vypásáním těchto druhů obnovují ze zarostlých luk kvetoucí stepi bohaté na hmyz a drobné obratlovce.

„Po pěti letech pasení divokých koní už jsou vidět velké kvetoucí plochy kopretin a šalvějí. Pastva obrovským způsobem pomohla i nejvzácnější místní rostlině – hořci křížatému,“ dokazuje blahodárný vliv velkých býložravců Dalibor Dostál.

„Aby se zachránily tyhle cenné plochy, které začaly po odchodu vojáků zarůstat agresivními travami, přivezli jsme v roce 2015 první stádo divokých koní,“ říká ředitel organizace Česká krajina Dalibor Dostál

K divokým koním přidali vědci a ochranáři v Milovicích ještě pratury a zubry. Ti se zase v rezervaci starají o pravidelné zastřihávání stromů a keřů, na bylinné patro tak dopadá dostatek světla pro světlomilné rostliny. Tahle trojice původních obyvatel otevřené krajiny Evropy se bez problémů snáší a svojí kombinací dává dnešnímu člověku nahlédnout, jak asi vypadala krajina před hospodářskou činností člověka.

„Je to nejpodobnější tomu, jaká krajina v mnoha oblastech Evropy mohla být. V sušších oblastech kolem velkých řek dokázala velká stáda udržet jinak zalesněnou krajinu částečně nebo úplně otevřenou,“ potvrzuje ředitel organizace Česká krajina.

Pratur v Milovicích

Z milovického vrhu původních kopytníků se šíří noví jedinci postupně po celém Česku a momentálně je můžeme potkat při krajinném managementu na devíti místech včetně Rokycanska, Josefovských ptáčích luk nebo třeba Třeboňska.

Jak souvisí armáda a velcí kopytníci? Proč jsou divoké druhy býložravců ochranářsky cennější než ty domestikované? Jak vypadá step u Milovic? Pusťte si celý magazín Podhoubí.

Spustit audio