Dobrý městský design může chránit duševní zdraví obyvatel. Jak přesně?

03770934.jpeg

„Víme například, že zeleň je pro mentální zdraví prospěšná, ale stále je v tomto ohledu mnoho otazníků. Jaký druh zeleného prostoru budou lidé doopravdy využívat?“ uvedla v Tokiu žijící psychiatrička Layla McCayová v rozhovoru pro CityLab. Před více než rokem McCayová založila organizaci Center for Urban Design and Mental Health, která se zabývá souvislostmi mezi městským designem a mentálním zdravím obyvatel. Nyní na studiích centra spolupracuje celá řada odborníků z různých disciplín, přes architekturu, psychologii, městské plánování až po zeměpis. Ve zmíněném rozhovoru se McCayová vyjadřuje k tomu, jak se městské plánování často zabývá otázkou zdraví fyzického, nikoli však zdraví duševního. „Městský design může některým mentálním nemocem předcházet, a dokonce může pomáhat lidem, kteří už nějaké duševní problémy mají.“Zároveň v rozhovoru jmenuje čtyři oblasti, které se během výzkumů ukázaly jako nejvlivnější a které by do městského plánu měly být zahrnuty. V první řadě by zelené plochy měly být snadno dostupné, aby nebylo problém je využívat denně. Veřejné prostory by měly taktéž poskytovat možnosti pro aktivní sport a pohyb, jelikož pohyb může v mnoha případech suplovat antidepresiva. Třetím bodem je přizpůsobit veřejné prostory sociální interakci, například navýšením počtu laviček nebo založením šachového stolku. Čtvrtým a posledním bodem je vytvořit bezpečnější prostor a nabízet lidem alternativní trasy, jak se tam dostat. Podle McCayové je dobrým příkladem takto funkčního městského designu například sídliště z 60. a 70. let minulého století v Londýně v Barbican. „Přestože je zástavba postavena v brutalistním stylu a mnoho lidí si myslí, že je to ošklivé, projektanti upřednostnili v plánu chodce, zeleň a sociální prostor.“

03770935.jpeg
Spustit audio
  • Částice ze znečištěného ovzduší mohou napadat a ovlivnit mozek, zjistila vůbec poprvé studie

    15. listopad 2019
    Podle nové studie je souvztažnost mezi ultrajemnými nanočásticemi v ovzduší a rakovinou mozku překvapivě stabilní

    Ultrajemné částice rozptýlené v ovzduší, které vznikají třeba při spalování paliv v dopravě, vytápění nebo průmyslové výrobě, mohou mít vliv na fungování lidského mozku. Už dřívější studie ukázaly, že se do něj tyto malé částice mohou dostat a že mohou přenášet karcinogenní chemikálie. Nejnovější výzkum z kanadského prostředí teď našel souvislost mezi znečištěním v místě, kde se člověk pohybuje, a vyšším rizikem, že člověk rakovinou mozku onemocní.

    Studie zveřejněná v časopise Epidemiology analyzovala zdravotnickou dokumentaci a hodnoty znečištění, kterým bylo vystaveno 1,9 milionu Kanaďanů v Montrealu a Torontu mezi lety 1991 a 2016. Zároveň brali autoři studie v potaz faktory jako příjem, kouření, obezitu nebo to, zda se lidé stěhovali. Výzkumníci zjistili, že u člověka, který žije v prostředí, kde je roční nárůst znečištění v hodnotě 10 000 nanočástic na centimetr krychlový (což je rozdíl mezi klidnější a rušnější městskou ulicí), se riziko rakoviny mozku zvyšuje o 10 %. V Kanadě se v letech, která výzkum zkoumal, pohybovala v hodnotách mezi 6 000 a 97 000 nanočásticemi na centimetr krychlový.

    „Myslím, že to (Montreal a Toronto, pozn. redakce) jsou typická větší města. Nepředpokládám, že by nanočástice byly někde jinde méně škodlivé. Takže když znásobíte malá rizika mnoha lidmi, najednou to může být mnoho případů. Tím spíš, když víme, že tento typ nádoru je často smrtelný,“ říká Scott Weichenthal z kanadské McGillovy University, který studii vedl. Dodal, že souvztažnost mezi nanočásticemi a rakovinou mozku byla podle něj překvapivě stabilní. Zároveň ale podotýká, že jde o první studii tohoto typu a je potřeba, aby ji zopakovali i další vědci. Dřívější výzkumy věnující se podobnému tématu však již něco podobného naznačovaly.

    Profesorka Barbara Maher z anglické Lancaster University serveru Guardian řekla, že u nanočástic bohatých na železo, které vznikají právě v dopravě, existuje větší pravděpodobnost, že jsou karcinogenní, a mohly by tím pádem způsobovat rakovinu mozku. Dodala, že tyto nanočástice nejsou regulované a jejich přítomnost ve vzduchu je sledována jen zřídka.

  • Nové pokračování Mad Maxe potvrzeno! Mluví se rovnou o dalších dvou dílech

    14. listopad 2019
    Režisér George Miller na premiéře filmu Fury Road

    V rozhovoru pro IndieWire mluví autor celé série, čtyřiasedmdesátiletý George Miller převážně o tom, jak náročné pro něj bylo sehnat finance a natočit nejen prvního Mad Maxe, ale taky poslední díl Fury Road (Zuřivá cesta). Ke konci rozhovoru se pak rozpovídal o svých aktuálních pracovních závazcích a posléze potvrdil, že v tuhle chvíli pracuje na dalších dvou dílech série Mad Max.

    „Pracuji na dvou příbězích, v obou je Mad Max. Chci taky pořádně odvyprávět příběh Furiosy. Teď pořád řešíme, jak se domluvit s Warnery, ale připadá mi víc než jasné, že se oba filmy natočí,“ řekl Miller. V tuhle chvíli tedy ještě konkrétní datum natáčení potvrzené není. Miller ale v rozhovoru působí odhodlaně na obou filmech dál pracovat, i kdyby to mělo znamenat dalších deset let čekání, jako tomu bylo u posledního dílu Fury Road. Zmínil se taky o tom, jaké postavy by se do budoucna mohly dočkat vlastních sólo filmů.



    „Dokázal bych odvyprávět příběh úplně všech našich filmových postav. Mohl bych dokonce zfilmovat příběh kytaristy z posledního dílu. Popsat divákům, odkud se jeho kytara vzala. Kdo ji vyrobil. A kde. A jak on, slepý hudebník, který dokáže mluvit jen skrz svůj nástroj, přežil celou apokalypsu. A co zapříčinilo, že se přidal k Immortanově armádě. V hlavě mám ještě spoustu dalších zatím neodvyprávěných dějů. Všechno musí mít svou backstory,“ popisuje plány Miller.

    Otázkou je, jestli se mu peníze na financování filmu opravdu podaří sehnat. Poslední díl Mad Maxe sice v kinech nepropadl, ale celé jeho natáčení bylo náročné a problematické a nedá se říct, že by to byl zrovna megahit. U Warner Brothers se teď snaží soustředit jen na projekty, u kterých je jejich výdělečnost zaručená. Pokud Miller nepřijde s nějakým nápadem, který by Warnery přesvědčil o tom, že na film dorazí celé davy, může se příprava dalšího dílu ještě o dost protáhnout.

  • Míra sebevražd se u leseb i gayů v Dánsku a Švédsku po legalizaci manželství výrazně snížila

    14. listopad 2019
    Homosexuálové, gay, lgbt, muži, svatba

    Počet sebevražd u homosexuálů, kteří se rozhodli uzavřít stejnopohlavní manželství, klesl v Dánsku a Švédsku o 46 % oproti období, kdy sňatky ještě nebyly legální. Uvádí to nová studie, která porovnávala data za období 1989 až 2002 s těmi z let 2003 až 2016. V případě heterosexuálních párů se jednalo o 28% snížení.

    Ve Švédsku je stejnopohlavní manželství legální od května 2009, v Dánsku pak od poloviny června 2012. Na studii zveřejněné v odborném časopise Journal of Epidemiology and Community Health se podíleli badatelé z dánského Institutu prevence sebevražd a Stockholmské univerzity. Zjistili, že míra sebevražd je stále vyšší u lidí z LGBT+ komunity, tedy i u těch, kteří vstoupili do stejnopohlavního manželství, než u heterosexuálů. Čísla ale zároveň podle vědců ukazují, že se počet sebevražd u homosexuálů v posledních letech snižuje. „Být vdaná nebo ženatý je ochrana proti myšlenkám na sebevraždu. Legalizace stejnopohlavního manželství a další podpůrná legislativní opatření mohou skutečně pomoct odstraňovat stigma týkající se sexuálních menšin,“ cituje server The Local Annette Erlangsen, která studii vedla.

    „Je samozřejmě pozitivní, že je míra sebevražd v porovnání s koncem minulého století téměř poloviční. Stále ale zůstává na znepokojivé úrovni. Tím spíš, pokud si uvědomíme, že může být ještě vyšší u lidí, kteří nejsou sezdaní,“ říká Erlangsen. V závěru studie autoři dodávají, že pro to, aby se popsalo obecné ohrožení sexuálních menšin sebevraždami a případná ochrana, je potřeba provést další výzkumy.

  • Za pořizování a distribuci fotek zpod sukní i dva roky vězení – německá vláda schválila návrh zákona

    14. listopad 2019
    „Fotit ženu pod její sukní je ponižující a neospravedlnitelné zneužívání jejího osobního prostoru,“ řekla německá ministryně spravedlnosti Christine Lambrecht

    Německá vláda podpořila návrh zákona, který bere pořizování snímků zpod sukní jako trestný čin. Za takové fotografie i za jejich šíření by nově mohly hrozit až dva roky vězení. Návrh teď posoudí parlament.

    V Německu je v současnosti takzvaný upskirting vnímaný jako přestupek a za trestné je chování považované v případě, kdy ho doprovází ještě fyzický kontakt nebo slovní urážky. Nově by, jak píše Deutsche Welle, ale hrozilo vězení za jakékoliv snímky pořízené tímto způsobem bez dovolení, například na eskalátorech nebo schodišti. Podobné zákony už začaly platit letos ve Francii a také Velké Británii. „Fotit ženu pod její sukní je ponižující a neospravedlnitelné zneužívání jejího osobního prostoru,“ řekla německá ministryně spravedlnosti Christine Lambrecht.

    Snaha zpřísnit postih za upskirting začala s iniciativou dvojice žen z německého Ludwigsburgu. Ida Marie Sassenberg a Hanna Seidel spustily v dubnu online petici, pod kterou se podepsalo přes 90 tisíc lidí. Jak píše server The Local, návrh zákona obsahuje i pasáž zaměřenou i proti dalšímu fenoménu – takzvanému rubberneckingu. To jsou případy, kdy lidé pořizují a následně sdílí, hlavně na sociálních sítích, snímky z nehod – především těch dopravních. Až dva roky vězení by nově hrozily za fotografie, které zobrazují zemřelé zvláště urážlivým způsobem. „Musíme ušetřit příbuzné dalšího trápení, které jim může způsobit šíření fotografií jejich zahynulých rodičů nebo dětí,“ dodala šéfka resortu spravedlnosti.

  • Francouzským pekařstvím na venkově zvoní umíráček

    14. listopad 2019
    bagety – pekárna

    V zemi baget klesá každý rok počet tradičních pekařství na venkově zhruba o 4 %. Jde o jeden ze symptomů umírajícího společenského života v menších francouzských městech a vesnicích. Deník The New York Times přinesl na toto téma reportáž z normandského departmentu Manche.

    Od začátku desetiletí zmizelo v Manche na padesát pekařství, příští rok se očekává úbytek hned dvacítky podniků. Je to důsledek obecnějšího trendu změny chování mladších lidí, kteří pečivo tolik nejedí a kupují si ho často v nákupních střediscích. Provozovat pekařství na francouzském venkově se i proto nevyplácí a obchůdky s pečivem na některých místech nahrazují k nelibosti místních prodejní automaty. Popisovaný trend tak trochu připomíná Česku dobře známé nahrazování obecních obchodů s potravinami pojízdnými prodejnami. Paradoxem přitom je, že počet pekařství na území Francie celkově roste. Je to ale dáno poptávkou ve velkých městech, kde narazit na pekařství netrvá v průměru déle než 5 minut, zatímco na venkově je to dvakrát tolik.

     

  • Hodiny „kontrolované úzkosti“. Právnická škola v Británii chce pomoci studentům zvládat stres

    13. listopad 2019
    Stres je pro naše tělo nebezpečný

    Britská právnická vysoká škola BPP University Law School zavede hodiny „kontrolované úzkosti“. Chce tím připravit studenty na pracovní život. Soukromá škola s pobočkami v Londýně, Bristolu, Cambridgi či Manchesteru se chlubí tím, že učí studenty, jak se připravit na kariéru.

    Podle webu britského deníku The Daily Telegraph škola tvrdí, že lidé, kteří na ní vystudují, „nejsou vybaveni pouze akademickou teorií, ale také kontextem, schopnostmi a chováním, které potřebujete, abyste uspěli“. Jedna z manažerek univerzity Jo-Anne Pugh říká, že nové kurzy jsou součástí úsilí, které má podpořit dobrou náladu studentů a rovněž psychologické služby poskytované univerzitou. Krok navazuje na nedávno zveřejněný průzkum advokátní komory, jenž ukázal, že stres a psychické problémy jsou mezi mladými právníky na vzestupu. Téměř polovina uvedla, že je trápilo špatné psychické zdraví, což je o více než deset procent více než v předchozím období. Devadesát tři procent respondentů se cítí vystresovaně, téměř čtvrtina z nich dokonce velmi, až extrémně vystresovaně. „Není to tak dlouho, co se o psychickém zdraví na právnických školách příliš nemluvilo. Vývoj jde však dopředu a všechny právnické školy se musí přizpůsobit,“ myslí si Pugh.

  • Ženy jsou více postiženy HIV, výzkum léků se však zaměřuje hlavně na muže

    13. listopad 2019
    48610088067_e1671f3e8f_k.jpg

    Pro muže, kteří spí s muži, existuje pilulka blokující HIV. Nechráněný sex se tak pro ně stal opět bezpečným. Pro ženy ale nic takového neplatí. Jednotlivé státy se totiž v boji s virem způsobujícím AIDS soustředí právě na muže.

    Jak píše server amerických novin Politico, co se týče výzkumu léků, které by mohly zabrat v boji proti této nemoci, ženy stojí celosvětově stranou. Navíc se u nich na nemoc přijde pozdě a čelí těžkému stigmatu. Ženy přitom podle statistik nadace amfAR tvoří více než polovinu nakažených a okolo 47 % nově infikovaných. Přitom pouze 19 % účastníků klinických testů zaměřených na boj proti HIV byly ženy. To vše navzdory tomu, že v nejvíce postižených oblastech jsou to právě ženy, které čelí zesilujícímu riziku. V subsaharské Africe tvoří dospívající dívky a mladé ženy ve věku 15 až 24 let jen deset procent obyvatelstva, přitom však představují čtvrtinu všech nově nakažených. HIV je navíc nejčastější celosvětovou příčinou smrti žen ve věku od 15 do 49 let. „Nedaří se nám prevence u žen,“ říká Luisa Cabal z UNAIDS, programu Organizace spojených národů pro boj proti HIV a AIDS. To ovšem neznamená, že by situace u mužů byla lepší. Mají však výhodu v tom, že se výzkum zaměřuje hlavně na ně.

    Přečtěte si ještě Průlom v léčbě globální epidemie AIDS je tady, lékaři vyléčili druhého člověka s virem HIV.

  • Korejci se cvičně pohřbívají zaživa. Je důležité usmířit se s blízkými ještě před smrtí, myslí si pohřebník

    13. listopad 2019
    V Jižní Koreji se můžete pohřbít zdarma. Má to ale jediný háček, musíte být naživu

    Jihokorejská firma nabízí pohřby zdarma. Má to ale jediný háček, zákazníci musí být naživu. Od roku 2012 se nechalo v Hyowon Healing Center zaživa pohřbít už více než 25 tisíc lidí. Falešný pohřeb jim má údajně zlepšit život.

    „Jakmile si uvědomíte svou smrtelnost a zažijete smrt, rozhodnete se ke svému životu přistupovat jinak,“ tvrdí 75letá Cho Jae-hee, jež se rituálu nedávno zúčastnila díky programu „dobré umírání“, který je součástí jejího pečovatelského domova. Jak píše zpravodajská agentura Reuters, události se účastní desítky lidí, a to od teenagerů po důchodce. Oblečou se do hábitů, vyfotí si pohřební portrét, sepíšou svou poslední vůli a zhruba deset minut leží v zavřené rakvi. Vysokoškolský student Choi Jin-kyu říká, že si díky pobytu v rakvi uvědomil, že příliš často na ostatní pohlížel jako na své soupeře.

    Jižní Korea je podle žebříčku Better Life Index Organizace pro hospodářskou spolupráci a rozvoj (OECD) 33. ze 40 zkoumaných zemí. Mnoho mladých Jihokorejců sní o dobrém vzdělání a práci, v současnosti se ale musí potýkat se zpomalující ekonomikou a vzrůstající nezaměstnaností. „Nauka o smrti a příprava na ni je důležitá i v útlém věku,“ myslí si profesor Yu Eun-sil, který napsal knihu o umírání. Pohřební společnost Hyowon se rozhodla nabízet předčasné pohřby, aby lidem pomohla docenit své životy a aby se klienti mohli usmířit s rodinou a přáteli. „Nebudeme tu navždy. Proto je podle mého názoru takový zážitek důležitý – můžeme se omluvit a usmířit a šťastně dožít zbytek našeho života,“ říká ředitel centra Jeong Yong-mun. Podle svých slov se mu navíc několikrát podařilo rozmluvit lidem sebevraždu. Právě sebevražda rezonuje i ve zmíněném studentovi Choi Jin-kyuovi. „Chci lidem říct, že mi na nich záleží a že by někdo další mohl být smutný z toho, kdyby se zabili. Štěstí je v přítomnosti,“ dodává se slzami v očích vysokoškolák Choi.

  • Podle vědců ovlivňují emise z létání kvalitu vzduchu mnohem víc, než se dosud předpokládalo

    12. listopad 2019
    Letadlo - letecká doprava

    Větší objem létání přispívá ke zhoršování stavu klimatu a zároveň výrazně zhoršuje kvalitu vzduchu. Zjistila to nová studie vědců z Massachusettského technologického institutu. Ne vždy navíc existuje ekologičtější řešení.

    Víc než 4 miliony lidí ročně zemře na nemoci přímo způsobené špatnou kvalitou vzduchu. Podle studie MIT jich na létání připadá 16 tisíc. To je sice méně než půl procenta, podle vědců je to ale často přehlížený fakt, který dokazuje, jak komplexní musí být debata o budoucnosti letectví.

    Prostředků k omezení emisí vzniklých z letectví existuje mnoho. Kromě zlepšení technologií a větší kontroly stavu letadel je to například úprava složení paliva. Studie ale varuje před tím, že snížení jednoho typu emisí může vést ke zvýšení jiného typu. Například výroba motorů s nižším výkonem umožní snižování emisí čpavku, letadla ale v takovém případě musí spálit větší množství paliva, a do vzduchu tak vypustí víc oxidu uhličitého. Podle vedoucího výzkumu, doktora Sebastiana Easthama, je tak nutné se na problém v letectví dívat komplexně i ve vztahu s dalšími odvětvími průmyslu.

    „V pozemním průmyslu posledních patnácti let už za sebou máme rozsáhlé změny a množství emisí se rapidně snižuje. Například energetický sektor v celých Spojených státech má stejný vliv na klima jako letectví,“ dodává Eastham.

    Přečtěte si také Jak omezit emise z letecké dopravy? Řešením mohou být dražší letenky i podpora železniční dopravy.