Dokumentarista Sean McAllister: Postavy, které si vybírám, jsou mi podobné. Cítí se ztraceně

29. říjen 2018

Sean McAllister, britský filmař, točí dokumenty od roku 1988. Nejen české publikum ale nadchl hlavně časosběrným snímkem Syrská love story, silným svědectvím o lásce páru rozděleného autoritářským režimem. McAllister byl také hostem a porotcem letošního dokumentárního festivalu Ji.hlava, kde s ním moderátoři Jonáš Zbořil a Vítek Svoboda vedli rozhovor nejen o filmech, ale taky o brexitu nebo autentickém natáčení.

Syrská love story nám oběma, stejně jako mnoha dalším, zlomila srdce. A nabízí se logická otázka, jestli jste s hlavními protagonisty, Ámerem a Raghdou, ve spojení. Jak se jim daří?

Žijí v jižní Francii a jsou bohužel rozvedení. Zní to jako smutný konec jejich příběhu, ale jsou v bezpečí a zajištění, což je důležité.

Syrskou love story jste točil pět let. Vytváříte si s protagonisty a protagonistkami svých filmů speciální vztah? Musíte je mít rád, aby to fungovalo?

Neplánovali jsme tak dlouhé natáčení, jen trvalo dlouho ten film vydat. Je to ale srdcová záležitost, stáváte se součástí toho příběhu, postavy se s vámi sblíží, vcítíte se do nich.

V jednom rozhovoru jste v souvislosti se Syrskou love story zmiňoval „typickou postavu Seana McAllistera“. Kdo to je?

Můj editor si dělá legraci, že svoje charaktery vybírám tak, aby mi byli podobní. Jiný kamarád říkal, že dělám pořád ty stejné filmy, akorát o jiných lidech a v jiných částech světa. Ukazuje se, že v podstatě vždycky najdu lidi, kteří něco hledají a jsou trochu ztracení. Trošku jsou mi i podobní.

Existuje taková podobnost i s hlavní postavou vašeho nejnovějšího filmu Northern Soul? Ten je jaký?

V Northern Soul je ta podobnost nejvíc vidět, ten film je asi nejosobnější. Vracím se v něm do rodného města potom, co jsem 25 let cestoval po světě a točil filmy. V Hullu jsem pozoroval, co se děje s Británii v souvislosti s brexitem, ale taky jsem tam hledal někoho sobě podobného. Před odchodem jsem sám pracoval v továrně, takže jsem hledal někoho se stejnou prací, chtěl jsem ukázat příběh dnešního pracovníka v továrně.

Po návratu do rodného města jste se nespojil jen s hlavní postavou, ale i se svými rodiči. To musela být nová a zajímavá zkušenost. Jakou vám oni dali perspektivu na brexit?

Bylo to zajímavé. Pamatují si na to, jak bylo pro Spojené království těžké se do Evropské unie dostat v roce 1975. Moji rodiče hlasovali pro to, abychom v Unii zůstali, což dost odporuje zažitému dojmu, že starší ročníky hlasovaly pro odchod. Moji rodiče jsou z odchodu velmi zklamaní, považují ho za katastrofu.

Jak moc důležitá je pro dokumentaristu empatie? Proč začal třiapadesátiletý filmař tvořit? Poslechněte si celý rozhovor s režisérem Syrské love story, ve kterém mluví i o cestě z továrny v Británii na červené koberce festivalů.

autor: vis
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka