Dost bylo lokální satiry! Dabing Street je už bohužel jen další seriál v řadě

14. únor 2018

Upřímně, Dabing Street není zas takové zklamání. Nápad natočit v Česku komediální seriál z prostředí dabingového studia? Brilantní! Jelikož se jedná o převod inscenace Dejvického divadla do televize, tak se kvalitní herecké obsazení nabízelo vyloženě samo. A ještě k tomu připsat do příběhu vedle fiktivních postav i pár skutečných herců v parodických rolích, to musí fungovat! Tak kde je sakra ten problém…

Možná v tom, že se už dlouho motáme v bludném kruhu ověřených a úspěšných postupů. Ano, u žánrových věcí je samozřejmě opakování a variování součástí hry. Problém je, když chybí různorodost, pestrost. A koule u nohy, která pomalu táhne ke dnu českou seriálovou komedii, se jmenuje lokální satira. I vychvalovaný Blaník si zakládá na tom, že v nadsázce ukazuje českou politickou scénu jako arénu malosti a přízemnosti, kde jednotliví aktéři shazují sami sebe.

Od lobbisty ze Streamu si tvůrci Dabing Street vypůjčili i donedávna nesmírně sexy princip prolínání reality s fikcí, kdy je v divákovi evokován nepříjemně osvobodivý pocit, že politici či herci jsou opravdu takoví cyničtí zhýralci, jak si o nich myslíme. Do svaté trojice českého bulváru pozornému čtenáři chybí už jen fotbalisti a hokejisti. Ale ti samozřejmě své mocku-seriály taky mají – jmenují se Vyšehrad a Lajna.

Ze seriálu Dabing Street

Doteď asi pořád nejlepší komediální seriál nového milénia – Prušinovského Okresní přebor – do jisté míry lokální satiru pro české televize znovuobjevil. A nápad vystavět zápletky kolem osudů fotbalového týmu z pralesní ligy je možná ještě geniálnější než okupovat dabingové studio. Sdílenou zkušenost s prožíváním bezútěšných fotbalových kariér a víkendových utkání pro nic za nic může doložit velká část populace. Dabing ale taky tak nějak patří k české národní tvářnosti, ať se nám to líbí, nebo ne. Aspoň od té doby, co pan Filipovský překřičel Funèse a poprvé jsme slyšeli, jak v originále zní Simpsonovi.

Lokální satira ale má svá pravidla. Musí v pokrouceném zrcadle ukazovat, jací jsme blbci a co si všechno necháme líbit, abychom se tomu zasmáli a ventilovali frustraci. Důležité je však hlavně, že se v tom odraze poznáme. Protože tvůrci nám podvědomě podsouvají tezi, že jsme v první řadě souhrnem kulturních stereotypů zakotvených pevně v realitě. České komediální tvorbě se zkrátka dnes zoufale nedostává elementu České sody – anarchistické přepisování skutečnosti do netušených konfigurací (s posvěcením a studiovým vybavením České televize).

Prezident Blaník je spíš pásmo skečů než snímek do kina. Filmový příběh si Tonda neprožil

Z filmu Prezident Blaník

Tonda Blaník opustil komfortní zónu osmiminutových videí a svojí kanceláře a rozhodl se kandidovat na prezidenta. Na tom, že Prezident Blaník nepůsobí tak docela jako film, jsme se v redakci shodli. Novému projektu tvůrců seriálu internetové televize Stream by víc seděla třeba speciální prodloužená epizoda. Blaníkova schopnost vlomit se do reality české politiky ale přece jen vygenerovala pár skvělých momentů. Jako rychlý komentář prezidentské kampaně funguje docela dobře.

Seriál z prostředí dabingu tuto eventualitu rozhodně nabízel. Nedá se ale Petru Zelenkovi vyčítat, že v intencích předlohového dramatického textu rozehrává své příběhy obyčejné malosti na pozadí „velkých“ televizních ság. Jen se divák nemůže ubránit pocitu, že těch upachtěných postaviček protloukajících se přes různé karamboly k vysněnému cíli je nějak moc. Pak je vlastně nakonec jedno, jestli se ten cíl jmenuje postup do vyšší fotbalové soutěže, získání další hvězdy, let do vesmíru nebo touha udržet při životě dabingové studio.

Třeba je tohle opravdu strop místních produkčních možností, protože mantinely nastavované televizemi jsou příliš úzké, moc těsné. Vždyť i na české poměry radikální Blaník je tak ostrý asi jen díky tomu, že jej Česká televize odmítla, a proto hledal útočiště na Streamu. Pak se na mě nezlobte, ale radši si pustím třeba takové Mighty Boosh s dvojicí zřízenců v zoo, kteří ukryti v závětří skutečnosti nerušeně mění televizní šeď v třeskutě barvitou hru s realitou, kde se humor může ukrývat všude a kdekoli. Kdyby se tak chtěli přestěhovat do dabingového studia...

autor: Petr Pláteník
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka