Dramatik Ondřej Novotný v Tyjátru: Už nejsem takový pesimista. Dospívám

2. květen 2016

V rámci nového, nepravidelného seriálu rubriky Tyjátr budeme přinášet portréty mladých divadelních autorů. Jako prvního jsme oslovili dramatika, dramaturga, pedagoga a taky hudebníka Ondřeje Novotného.

„Když píšu, tak žádnou vizi nemám. Nepředstavuji si, jak ten text má nebo nemá vypadat. Uvažuji o textu pouze jako o součásti inscenační výpovědi, podobně jako jsou součástí herci, světla nebo hudba. Pokud ten komponent má nějakou kvalitu, tak má potenciál, aby přispěl k výslednému inscenačnímu tvaru. Samozřejmě ne vždy to vyjde. Někdy napíšete slušný text a zjistíte, že je to špatná inscenace. Naopak někdy napíšete pitomý text a ten inscenátor je natolik chytřejší, že se mu podaří váš text povýšit,“ komentuje Ondřej pozici, z jaké coby dramatik vstupuje do inscenace.

Zároveň ho jako dramaturga psaní neomezuje, spíš naopak. „Mně to dává určitou svobodu. Já osobně mám skromné amatérské herecké zkušenosti, dělal jsem osvětlovače a nosil praktikábly. Pak samozřejmě jako dramaturg rozumím divadlu jako celku. Profesor Srba, který mě učil, říkal, že dramaturg má zkusit všechno. Když zkusí všechno, tak dokáže velmi živě vstupovat do provozu a není z něj pouze pán v kanceláři,“ dodává.

03619847.jpeg

„Strašnické divadlo návštěvnost neřeší a snaží se fungovat na komunitním základě. Pokouší se hovořit o věcech, které tam spojují lidi a připadají nám důležité. Jestli na to nakonec přijde – vzhledem k záměru – čtyři nebo čtyřicet diváků, moc neřešíme, ale čtyřicet je samozřejmě lepších,“ říká Ondřej o scéně, na které vrcholí přípravy inscenace jeho poslední hry Kolaps. „Kolaps je o tom, že se něco končí a jakým způsobem se všeobecnému faktu zániku nebo rozkladu postavit a jak vzdorovat strachu ze smrti. Já jsem spíš pesimista, i když se budeme držet faktů, tak vědci říkají, že tenhle svět skončí, slunce zanikne a vesmír se zhroutí stejně jako všechno ostatní. Zkolabovaly civilizace, zkolabuje i lidský organismus. Ta hra je taky o tom, co dělat proti tomu – jestli se neustále držet v nějaké křeči a bít se do prsou, jak jsme stateční, nebo si přiznat, že čas je nám nějak vyměřený. V neposlední řadě je text o strachu z neznámého i věcí, co nás čekají v nedaleké budoucnosti. Já bych nechtěl zacházet do nějakých politických věcí, to jde stranou. Já Kolaps chápu jako báseň, ale atmosféra doby je určitým způsobem napjatá,“ dodává ke své novince.

Dramatik Ondřej Novotný mimo své dramaturgické působení v Divadle X10 ve Strašnickém divadle vyučuje na dvou pražských konzervatořích a v roce 1999 založil punkovou kapelu Vyčůrat a spát. V současnosti dokončuje sólovou folkovou desku Garzonka. Od psaní básní na střední škole se po absolvování JAMU plně věnuje psaní pro divadlo. Jeho text To léto zvítězil v roce 2011 v dramatické soutěži divadla Husa na provázku. Režisér Jan Mikulášek hru nazkoušel jako scénické čtení. Vladimír Morávek na brněnské hvězdárně později uvedl Novotného hru Divnej brouk aneb kdo zabil Johna Lennona.

Na otázku, zda má jeho pesimismus vzrůstající tendenci, odpovídá: „Já si myslím, že ta tendence je klesající, protože na střední škole to bylo naprosto fatální. Ale teď směřuji k lepším zítřkům. Dělám v divadle, učím ve škole a beru za to i nějaké peníze. Budu se ženit, to je další pozitivní věc. Přesto jak se zdá, že je Kolaps v některých momentech temná hra, tak v sobě ze všech mých textů ukrývá největší naději. Dospívám.“

autor: Martin Macho Macháček
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.