Dubajská firma chce odtáhnout antarktické ledovce do Perského zálivu

Ledovec

Na rozdíl od zbytku světa se dubajská společnost National Advisor Bureau Limited raduje z tání ledovců. Chtěla by totiž ledovce z jižního Indického oceánu transportovat do 9 200 kilometrů vzdáleného Perského zálivu, kde by roztály a vodu z nich by firma prodávala. Navíc by mohly sloužit jako turistická atrakce, napsal The Inhabitat. Podle magazínu Phys společnost plánuje vyslat lodě k australské přírodní rezervaci Heard Island, kde by mezi obřími ledovci měly hledat menší kry. Kry by se pak k lodím připevnily sítěmi a byly odtaženy tisíce mil na sever. Pokud by se Dubajanům podařilo vyřídit si všechna potřebná povolení, těžba ledovců by mohla začít v roce 2019. Náklady ale vycházejí přinejmenším na 500 milionů dolarů a firmu čeká řada dalších překážek. Austrálie striktně omezuje přístup do oblasti, aby chránila místní ekosystém a populace ptáků, tučňáků, tuleňů a ryb. V Antarktidě je také na základě Antarktického smluvního systému zakázána jakákoliv těžba. Celý podnik je navíc velmi nebezpečný, varuje Christopher Readinger z National Ice Center: „Jsou tam tisíce a tisíce plovoucích ledovců, které se mohou kdykoli bez varování pohnout. Bouře tam dokážou být opravdu brutální a není tam nikdo, kdo by vám pomohl.“

Spustit audio
  • Londýn na základě tlaku médií a veřejnosti zakázal stavět dětská hřiště jen pro bohaté

    24. červenec 2019
    Dětské hřiště

    Správní instituce britského hlavního města Greater London Authority v čele se starostou Sadiqem Khanem zakázala budoucím developerským projektům oddělovat dětská hřiště pro bohaté a sociálně slabé obyvatele.

    V některých bytových komplexech se po kritice současné praxe bourají zdi, které hřiště od chudších nájemníků oddělují. Na to, že sociálně slabé rodiny nemůžou ve čtvrti Kennington na dětská hřiště chodit, upozornil v březnu britský deník Guardian. Opatření zvedlo vlnu pobouření u veřejnosti i politiků. Na výzvu deníku se pak přihlásily rodiny se stejnou zkušeností z celé Británie. Kromě oficiálního zákazu, který vedení Londýna vydalo tento týden, se obyvatelům bytového komplexu v Kennigtonu omluvil developer a zeď, která přístupu z bytů chudých na hřiště bránila, zbořil.

    Přečtěte si taky Londýn se chystá postavit sociální byty pro průměrně vydělávající Londýňany.

  • Mezi zásadní kulturní metropole patří podle BBC Bělehrad, Dakar nebo Šardžá

    24. červenec 2019
    Šardžá

    Seznam pěti zásadních světových kulturních metropolí, mezi kterými není ani jednou z voleb Londýn, New York nebo Paříž, vydala britská BBC.

    Její redaktorka Libby Banks upozorňuje na to, že se objevuje nová generace kulturních center, která vzniká nezávisle na finančních nebo developerských metropolích, což Banks ukazuje na příkladech měst v Senegalu, Thajsku nebo Bělorusku. Například mexické Mexico City už podle BBC dávno není jen městem Fridy Kahlo a Diega Rivery, ale i domovem experimentálních módních návrhářů, designu a genderově nevyhraněných módních značek. Ve městě sídlí víc než 150 galerií, z nichž Banks upozorňuje třeba na Muzeum současného umění. Ve výběru BBC je i třetí nejlidnatější město Spojených arabských emirátů Šardžá, kde kulturní scéna vzkvétá pod rukama Hoor Al Qasimi, nejmladší dcery sultána bin Muhammada Al-Qasimiho, který v Šardžá vládne. Podle BBC jednoznačně nejvíc a nejlíp o kulturu v regionu pečuje Umělecká nadace Šardžá, za pozornost stojí i bienále grafiky a designu Fikra. Mezi světovou pětkou se octl i srbský Bělehrad se svými galeriemi, brutalistickými stavbami a Muzeem současného umění. Senegalské hlavní město Dakar je ve výběru hlavně díky práci módní návrhářky Selly Raby Kane a také skvěle hodnocenému Museum of Black Civilisations, které se otevřelo loni v prosinci. Pětici zásadních kulturních metropolí doplňuje thajský Bangkok se svým nepřehlédnutelným street artem nebo galerií Bangkok CityCity Gallery.

  • Taika Waititi vyhlásil válku nenávisti! Podívejte se na první trailer jeho válečné satiry Jojo Rabbit

    24. červenec 2019
    Taika Waititi jako Adolf Hitler

    V sekci Zvláštní uvedení na Torontském mezinárodním filmovém festivalu se potkají 2 filmové adaptace odehrávající se za druhé světové války, jejichž hlavním hrdinou je malý chlapec. A to je asi tak všechno, co mají Nabarvené ptáče režiséra Václava Marhoula a Jojo Rabbit Taiki Waititiho společného.

    Zatímco český režisér natáčel drama na černobílý materiál, populární novozélandský herec a režisér zvolil náročný žánr válečné satiry, který navíc hraje různými barvami a zvuky. Aspoň to můžeme soudit z právě zveřejněného prvního traileru. Příběh o úzkostném německém chlapci – oddaném, ale patřičně nekritickém zastánci nacistické strany, který si v nejtěžších chvílích vytvoří postavu imaginárního přítele Adolfa Hitlera – připomíná podle prvních odhalených záběrů nejvíce hudební frašku. V zázemí beznadějně válku prohrávajícího Německa se pohybují poťouchlé a zběsilé postavy, a to za zvuku vznosné rockové hudby, evokující nejvíc pocit „nezapomenutelného dětství“. A když na závěr vystoupí zpoza stromu samotný Hitler, ztvárněný Waititim, z těch pár jím pronesených slov pochopíme, že si Novozélanďan s interpretací této postavy ale vůbec hlavu nelámal. Prý si o něm taky nic nového nezjišťoval, protože „ten chlápek byl zas***ý ha**l“.

  • První islandský ledovec zaniklý v důsledku změny klimatu bude mít svou pamětní desku

    23. červenec 2019

    První ledovec, který to na Islandu zabalil v důsledku změny klimatu, se dočká vlastní pamětní desky. Ledovec se jmenoval Okjökull, zkráceně též Ok. Pamětní desku mu američtí a islandští vědci za účasti veřejnosti odhalí 18. srpna poblíž fjordu Borgarfjörður na západě země.

    Je koncipovaná jako vzkaz budoucím generacím a stojí na ní mimo jiné to, že v nejbližších 200 letech čeká podobný osud všechny islandské ledovce, a také to, že si v roce 2019 všichni moc dobře uvědomujeme, co se s klimatem děje a co bychom měli udělat, abychom vývoj zvrátili. „Pouze vy se ale dozvíte, jestli jsme zakročili,“ stojí v závěru textu. Cílem vztyčení memoriálu je podle amerického antropologa Cymenea Howa upozornit na to, o co všechno přijdeme, necháme-li si ledovce roztát. „Tyto velké masy ledu tvoří největší zásoby pitné vody na planetě. Mimo to jsou také důležitou součástí kultury mnohých národů,“ vysvětlil Howe. „Jeden náš kolega kdysi moudře poznamenal, že památníky nesou zprávu žijícím, nikoliv těm mrtvým. Proto se pamětní deska snaží veřejnost mobilizovat,“ dodal antropolog. Ten je spolu s Dominicem Boyerem autorem dokumentu, kvůli kterému se o Okjökullu mluvilo už v minulosti. V roce 2018 natočili film Not Ok, jehož hlavním protagonistou se Okjökull stal. Dokumentem provází hlas bývalého starosty Reykjavíku, herce a komika Jóna Gnarra.

    Přečtěte si taky Za 200 let nebudou na Islandu už žádné ledovce, tvrdí glaciolog.

  • Chvaletice šířily falešnou zprávu o možném blackoutu, nadhodnocují svou důležitost, tvrdí kritici

    23. červenec 2019
    V elektrárně v Chvaleticích probíhají rozsáhlé úpravy

    Elektrárna Chvaletice nepomohla v červnu odvrátit rozsáhlý blackout, jak tvrdili její zástupci. Provozovatelé tak šířili fake news a zbytečně strašili lidi.

    Alespoň to vyplývá z vyjádření společnosti ČEPS, která v Česku zajišťuje provoz elektroenergetické přenosové soustavy. „Ohledně dotazu k informaci o údajně hrozícím blackoutu v souvislosti s ostrovním provozem elektrárny Chvaletice bych ráda uvedla, že z pohledu ČEPS se nejednalo o riziko vzniku blackoutu, jak bylo mylně uváděno,“ vyjádřila se vedoucí odboru komunikace firmy ČEPS Hana Klímová.
    Provozovatelé uhelné elektrárny používají argument o bezpečnosti sítě dlouhodobě jako jeden z důvodů, proč by měla být elektrárna provozována i v budoucnosti, případně proč by měla od krajského úřadu dostávat výjimky z platných zákonů. Ukazuje se ovšem, že v posledních několika letech nebyla elektrárna Chvaletice pro zajištění bezpečných dodávek elektrického proudu potřebná. Není to také ojedinělá příležitost, kdy se Chvaletice uchýlily k ohýbání reality. Na konci června dostali její provozovatelé od úředníků Krajského úřadu Pardubického kraje výjimku z nových emisních limitů, a po roce 2021 tedy mohou vypouštět více rtuti a oxidů dusíku, než povoluje evropská legislativa. Podle kritiků z řad neziskových organizací a obcí ale úředníci rozhodli na základě žádosti, která obsahovala řadu chyb. V žádosti bylo například uvedeno, že elektrárna teplem zásobuje nemocnici. Na území zásobovaných obcí se ale žádná nemocnice nenachází, jedná se tedy zřejmě jen o ordinaci praktického lékaře. Organizace Greenpeace a Hnutí DUHA se proti rozhodnutí úředníků povolit elektrárně Chvaletice znečišťování nad rámec evropské legislativy minulý týden odvolaly. Proti výjimce rovněž na začátku měsíce protestovala veřejnost formou blokády elektrárny. Protestující požadovali také investice do filtrů zachycujících škodliviny, případně zastavení provozu celé elektrárny vyrábějící energii spalováním hnědého uhlí.

  • Bydlení je v Portugalsku nově občanským právem, sehnat a udržet si ho je problém i pro střední třídu

    23. červenec 2019
    Ulice Lisabonu

    Portugalským parlamentem prošel nový zákon, který řadí bydlení mezi občanská práva. Portugalská vláda tím na sebe bere odpovědnost za zajištění důstojného bydlení pro všechny své občany.

    Zákon explicitně zmiňuje cíle jako vymýcení bezdomovectví a využití veřejného bytového fondu k poskytnutí bydlení a zdůrazňuje sociální funkci bydlení. Spíše než přesný návod zákon představuje základ pro budoucí politiky – stanovuje například to, že do března roku 2020 vláda představí celonárodní strategii bydlení definující ochranu ohrožených skupin, jako jsou například mladí lidé, osoby s hendikepem, senioři nebo rodiny s malými dětmi. Zákon také vytváří prostor pro demokratizaci odvětví – poskytuje možnost pro skupiny obyvatel podávat hromadné stížnosti ohledně kvality bydlení a probíhajících či plánovaných stavebních úprav. Legislativa je výsledkem práce socialistické poslankyně Heleny Rosety. Snažila se tak reagovat na zvyšující se ceny nájmů a nedostatek dostupného bydlení, který sužuje jak hlavní město Lisabon, tak zbytek země. „Existuje již zákon týkající se veřejně dostupného zdravotnictví, vzdělání a sociální ochrany. Podobně bychom nyní měli začít pohlížet na bydlení,“ myslí si Roseta. „Sehnání a udržení dostupného bydlení už nepředstavuje problém pouze pro ty nejchudší, dotýká se i střední třídy. Situaci také komplikuje to, že musíme bojovat se zájmy silných investorů, podle kterých by pochopitelně bydlení nemělo být právo, nýbrž tržní komodita,“ dodala poslankyně. Podrobnosti o situaci zpracoval web CityLab.

    Přečtěte si taky Aktivisté chtějí bytovou krizi v Berlíně řešit znárodněním realitních firem. Oporu hledají v ústavě.

  • Soundtrack k nové sérii britského seriálu Peaky Blinders složila Anna Calvi

    23. červenec 2019
    Ze seriálu Peaky Blinders

    Peaky Blinders je výpravná gangsterská sága odehrávající se ve 20. letech minulého století v ulicích Birminghamu. Krom nadcházející páté série se chystají ještě další dvě a tvůrci slibují, že se s hlavními hrdiny podíváme až do období počátků druhé světové války.

    Hudbu k Peaky Blinders v minulosti tvořili slavní muzikanti jako Nick Cave či PJ Harvey a na soundtracku k druhé sérii se objevily i písničky od Arctic Monkeys. A teď britská zpěvačka a textařka Anna Calvi oznámila, že pro seriál nahrála novou hudbu.
    „Je to pro mě úplně nová věc, ale myslím, že mi to sedlo,“ řekla při ohlášení spolupráce. „Do té atmosféry jsem se při psaní úplně ponořila. Dá se říct, že jsem se vžila do těch postav. Především do hlavního hrdiny, do Tommyho Shelbyho, kterého hraje Cillian Murphy. V jeho mysli jsem se úplně ztrácela.“ Calvi je v současnosti považována za jednu z nejvnímavějších textařek s hlubokým zájmem o psychologii. Sama prohlásila, že psaní textů pro hlavní postavu bylo jednou z největších výzev, protože se musela dostat do „temné propasti“ jeho psychiky, kde prozkoumávala kontrast mezi jeho brutalitou a citlivou zranitelností.
    „Její práce zní trochu jako hudba Angela Badalamentiho pro některé filmy Davida Lynche,“ svěřil se režisér Anthony Byrne britskému hudebnímu portálu NME. „V její tvorbě jsou prvky násilí, které vám rozhodně uvíznou v hlavě. Stala se skrz svoji hudbu součástí seriálu a obrazů v něm. Bylo by těžké ji teď od toho oddělit.“
    Pátá série Peaky Blinders měla premiéru v kině v Birminghamu 18. července. Anna Calvi se tam objevila na červeném koberci spolu s hlavními hvězdami. Zatím žádné oficiální datum televizní premiéry oznámeno nebylo, ale vysílat ji bude později tento rok stanice BBC One.
    Zprávu přinesl server Stereogum.

  • V Dánsku teď musí manželé s dětmi čekat na rozvod tří měsíce a povinně chodit na párové terapie

    23. červenec 2019
    Pár nekomunikuje

    Dánsko má jedno z nejvyšších procent rozvodovosti v celé západní Evropě. Vláda teď proto uplatňuje nové zákony, aby bylo těžší rozvod uskutečnit.

    Zároveň se snaží zařídit, aby v případě, kdy se tak stane, byl proces pro všechny zúčastněné co nejméně bolestivý. Ještě donedávna stačilo Dánům k rozvodu, aby vyplnili jednoduchý online formulář. Ale v dubnu vešla v platnost legislativa, která nakazuje, že páry s dětmi pod osmnáct let musí počkat tři měsíce a absolvovat několik konzultací, než se na rozhodnutí shodnou. V jiných zemích by takové iniciativy mohly být vnímány jako nevítané zásahy státu do soukromí. V Dánsku je ale většina veřejnosti i politiků chápe pozitivně. Země se dlouhodobě snaží zvýhodňovat rodinná práva, jen loni totiž došlo v Dánsku k 15 tisícům zaznamenaných rozvodů, což je zhruba polovina uzavřených manželství toho roku.
    Odborníci na vztahy říkají, že tento nový zákon byl krok správným směrem, ale nebude fungovat pro všechny. „Je to dobrý nápad a nikdo nemůže zpochybňovat jeho výsledky,“ říká Trine Schaldemose, vedoucí organizace Mødrehjælpen, zaměřené na pomoc rodinám. „Nepomůže to ale párům, kde je problém hluboce zakořeněný nebo se týká financí.“ Data jsou ale jasná. Z dvou a půl tisíce dobrovolníků nahlásilo 12 z 15 párů, že cítí mírný, až silně pozitivní dopad na jejich psychický i fyzický stav. Po dvanácti měsících spolu většina páru komunikuje mnohem lépe, jako by se nikdy nechtěly rozvést.
    „Je to prospěšné jak pro manželské páry, tak pro obce – prevence je vždycky lepší než pozdější náprava,“ říká Jette Haislund, vedoucí oddělení zdravotnictví v dánské komuně Ringkøbing-Skjern. „Rozvodovost se pohybuje mezi 25 až 50 % ve všech západních zemích. Stojí to spoustu peněz a mezi lidmi to způsobuje spoustu bolesti. Individuální péče by byla příliš drahá. Pokud to chceme brát vážně, tak je nutné to řešit na státní úrovni,“ dodává psycholog a profesor na Kodaňské univerzitě Martin Hald.

  • Autodíly i baseballové míčky – návrhář vytvořil šperky připomínající americkou a sovětskou éru

    22. červenec 2019

    Gruzínský designér Max Machaidze vytvořil kolekci extravagantních doplňků z předmětů, které pro něj symbolizují dobu studeného sváru Spojených států a bývalého Sovětského svazu v minulém století.

    Inspirován vzpomínkami z dětství použil při výrobě hravých over size šperků staré baseballové a tenisové míčky, kolečka od skateboardu, autodíly nebo keramické technické součástky, které se v SSSR využívaly.
    „Jako děti jsme pořád stavěly vertikální věže z kamenů. Já teď vlastně dělám totéž, jen k sobě skládám jiné předměty,“ popsal sám návrhář svůj postup při výrobě takzvaných „nositelných soch“. Různorodé věci pro svůj projekt sesbíral z autobazarů, historických hračkáren, second handů nebo z bleších trhů. Nevšední díla v sobě podle designéra nesou nostalgii dvacátého století, kdy byla Gruzie do roku 1991 jednou z republik SSSR.
    Šperky a doplňky vytvořil Machaidze pod módní značkou Saadwhere?, kterou má se svou ženou Iri Todriashvili. I při navrhování oblečení využívají starších materiálů a látek. Jejich výrobky je možné vidět ve studiu v Hotelu Stamba v Tbilisi, což je budova bývalé sovětské tiskárny.
    „Sochařské šperky“ bude mít veřejnost možnost vidět i na výstavě gruzínských umělců v tbiliské galerii Window Project. Kromě designu se Max Machaidze věnuje i hudbě – syn elektronického hudebníka a režiséra Nikyho Machaidzeho patří ke gruzínské undergroundové experimentální hiphopové scéně. Sám se považuje i za aktivistu – zasazuje se o dodržování práv LGBT+ komunity nebo o dekriminalizaci drog.