Důležitější než Beatles. Pět okamžiků, kdy Kraftwerk změnili hudbu

Průkopníci elektronického popu, kteří už tohle sobotu vystoupí na pražském festivalu Metronome, jsou dost možná nejdůležitější kapelou v historii. Zkuste si představit, kolik hudby z playlistu Radia Wave by zmizelo, kdybychom se vrátili v čase a překazili setkání Ralfa Hüttera a Floriana Schneidera v Düsseldorfu v roce 1969. Nezůstalo by skoro nic. Pojďte si tak před koncertem připomenout pět zásadních momentů, během kterých Kraftwerk mimoděk změnili směřování západního popu.

Radio Wave New Stage na Metronomu: Rapperky z Islandu, debaty o revoluci i klání o export Czeching

• Upravit
• Smazat

Radio Wave bude mít i letos vlastní stage na Metronome Festivalu. V pátek 21. a v sobotu 22. června na pražském Výstavišti zjistíte, kdo zvítězí v exportním projektu Czeching 2019, a hlavně si budete moci poslechnout britskou písničkářku Lauran Hibberd nebo kapely Khoiba, Reykjavíkurdætur, Manon Meurt či WWW. Sledovat to nejzásadnější bude možné i v živém vysílání, na sociálních sítích nebo prostřednictvím online reportáže.

Když odložili příčné flétny a zapojili synťáky

Kožené křiváky, puntíkované košile, klávesy a příčné flétny. Kapela, která v roce 1970 vystoupila v německém televizním pořadu Rockpalast, vůbec nepřipomíná dnešní Kraftwerk. Ralf Hütter a Florian Schneider vypadají spíš jako squatteři, divocí drogoví experimentátoři a kontrakulturní aktivisté, kteří by u sebe doma klidně schovali prchající členy Frakce Rudé armády, levicové teroristické skupiny, která vznikla v témže roce. Jiná krautrocková kapela té doby, Amon Düül II, se ostatně s Andreasem Baaderem, Ulrike Meinhof a Gudrun Ensslin stýkala. Kraftwerk se ale dnes rádi tváří, že tahle etapa jejich kariéry vůbec neexistovala. Za výchozí bod považují až album Autobahn z roku 1974, jednu z prvních čistě elektronických desek, která futuristickým zvukem syntezátoru Minimoog oslavuje nedozírné dálky německých dálnic a rychlost, se kterou se svět po druhé světové válce řítil kupředu. Ústřední, bezmála pětadvacetiminutová titulní skladba je dodnes jednou z nejslavnějších kompozic Kraftwerk.

Když zrušili instituci umělce a stali se dělníky hudby

„Nejsme umělci, jsme dělníci hudby,“ řekl v roce 1981 Ralf Hütter pro televizi ORF, a přestože s tím ostatní členové kapely nesouhlasili, měl v něčem pravdu. Kraftwerk sami sebe často označovali slovem Musikarbeiter a tímhle gestem úplně zrušili základní rockový archetyp geniálního umělce, který je oslavovaný, vzývaný a obdivovaný. U Kraftwerk nebyl čas na beatlemánii – jak taky obdivovat umělce, kteří se stylizují do role robotů (The Robots, 1978), figurín z módních obchodů (Showroom Dummies, 1977) nebo rovnou lidí-strojů (The Man Machine, 1978)? Kraftwerk nás zbavili nánosu manického popového ega a místo toho nabídli obraz umělců, kteří nevyhledávají pódia a místo toho svoji hudbu v poklidu destilují ve své slavné studiové laboratoři Kling Klang. Dodnes působí na pódiu nepřítomně, jako loutky, které jsou ovládané samotnou hudbou.

Když asistovali u vzniku hip hopu

Každý žánr potřebuje svoji určující skladbu a hip hop ji našel v tracku Planet Rock, který v roce 1982 vydal americký DJ, rapper a producent Afrika Bambaataa. Do svého studia na Manhattanu si Bambaataa přinesl jeden z prvních bicích automatů – legendární Roland TR-808 a kolem jeho syrového zvuku nechal kroužit samply z celého světa: slyšíme legendárního funkového kazatele George Clintona, britského new wave zpěváka Garyho Numana nebo japonské průkopníky synthpopu Yellow Magic Orchestra. A samozřejmě Kraftwerk. Mluvené samply ze skladby Numbers a především hypnotický rytmus tracku Trans-Europe Express ženou celou skladbu kupředu a i po téměř čtyřiceti letech působí opojně. Jako žánr, který v následujících dekádách doroste do univerzálního jazyka globální popkultury.

Když vdechli duši osobním počítačům

Inspirační zdroje Kraftwerk jsou široké, ostatně jako u všech revolučních kapel. Skupina obdivovala ruský konstruktivismus a suprematistického malíře Kazimira Maleviče, ve skladbě Metropolis (1978) vzdala hold stejnojmennému němému filmu německého expresionistického režiséra Fritze Langa, skládali tracky o radioaktivitě, Marii Curie-Skłodowské nebo Franzi Schubertovi. Jejich největší inspirací je ale vynález, jehož byli v 70. letech přímým svědkem. Dnes, kdy je počítač spíš symbolem nekonečného kancelářského otročení, je těžké si to představit, ale v roce 1981, kdy Kraftwerk vydali svoje vrcholné album Computer World, bylo PC očekávaným nástrojem svobody. Kapela tehdy futuristické novince vystavěla nesmrtelný elektronkový pomník – a to i přesto, že počítače používala až na následném turné, ne při skládání. Tracky jako Computer Love (ústřední motiv později znehodnotili Coldplay ve skladbě Talk) nebo titulní Computer World jsou plné optimismu, očekávání a naděje. Dnes už víme, jak to s počítači dopadlo. O to lákavější je ale vracet se do doby, kdy jsme byli krůček od utopické budoucnosti.

Když překopali koncept živého vystupování

Kraftwerk si s sebou v minulosti na pódium brávali téměř kompletní vybavení svého studia Kling Klang, po vydání alba Tour De France Soundtracks v roce 2003 jej ale poprvé nechali doma. Na turné Minimum-Maximum si místo toho připravili speciálně upravené laptopy, což samozřejmě nebyla jediná inovace. Projektory nahradily transparentní videopanely, které zjednodušily synchronizaci s hudbou. Kraftwerk si tím uvolnili ruce, na svoje nástroje hráli už jenom minimálně, zpěv přenechali softwaru na syntézu řeči a ještě víc se tak přiblížili svému ideálu robotů, kteří jenom slouží hudbě. Koncerty i živé album Minimum-Maximum se dočkaly nadšeného přijetí a potvrdily tak, že Kraftwerk zůstávají relevantní kapelou i v 21. století – a že k tomu novou hudbu už vlastně nepotřebují.