Důležitější než Beatles. Pět okamžiků, kdy Kraftwerk změnili hudbu

Kraftwerk
Kraftwerk

„Bigger than The Beatles for sure,“ utahoval si skotský producent Bill Drummond z postpunkového šamana Juliana Copea v písni Julian Cope Is Dead. Možná ale mohl tuhle glosu směřovat spíš na německé Kraftwerk. Tady by měl pravdu.

Průkopníci elektronického popu, kteří už tohle sobotu vystoupí na pražském festivalu Metronome, jsou dost možná nejdůležitější kapelou v historii. Zkuste si představit, kolik hudby z playlistu Radia Wave by zmizelo, kdybychom se vrátili v čase a překazili setkání Ralfa Hüttera a Floriana Schneidera v Düsseldorfu v roce 1969. Nezůstalo by skoro nic. Pojďte si tak před koncertem připomenout pět zásadních momentů, během kterých Kraftwerk mimoděk změnili směřování západního popu.

Radio Wave New Stage na Metronomu: Rapperky z Islandu, debaty o revoluci i klání o export Czeching

Cold Cold Nights na sobotní Radio Wave New Stage na festivalu Metronome

Radio Wave bude mít i letos vlastní stage na Metronome Festivalu. V pátek 21. a v sobotu 22. června na pražském Výstavišti zjistíte, kdo zvítězí v exportním projektu Czeching 2019, a hlavně si budete moci poslechnout britskou písničkářku Lauran Hibberd nebo kapely Khoiba, Reykjavíkurdætur, Manon Meurt či WWW. Sledovat to nejzásadnější bude možné i v živém vysílání, na sociálních sítích nebo prostřednictvím online reportáže.

Když odložili příčné flétny a zapojili synťáky

Kožené křiváky, puntíkované košile, klávesy a příčné flétny. Kapela, která v roce 1970 vystoupila v německém televizním pořadu Rockpalast, vůbec nepřipomíná dnešní Kraftwerk. Ralf Hütter a Florian Schneider vypadají spíš jako squatteři, divocí drogoví experimentátoři a kontrakulturní aktivisté, kteří by u sebe doma klidně schovali prchající členy Frakce Rudé armády, levicové teroristické skupiny, která vznikla v témže roce. Jiná krautrocková kapela té doby, Amon Düül II, se ostatně s Andreasem Baaderem, Ulrike Meinhof a Gudrun Ensslin stýkala. Kraftwerk se ale dnes rádi tváří, že tahle etapa jejich kariéry vůbec neexistovala. Za výchozí bod považují až album Autobahn z roku 1974, jednu z prvních čistě elektronických desek, která futuristickým zvukem syntezátoru Minimoog oslavuje nedozírné dálky německých dálnic a rychlost, se kterou se svět po druhé světové válce řítil kupředu. Ústřední, bezmála pětadvacetiminutová titulní skladba je dodnes jednou z nejslavnějších kompozic Kraftwerk.

Když zrušili instituci umělce a stali se dělníky hudby

„Nejsme umělci, jsme dělníci hudby,“ řekl v roce 1981 Ralf Hütter pro televizi ORF, a přestože s tím ostatní členové kapely nesouhlasili, měl v něčem pravdu. Kraftwerk sami sebe často označovali slovem Musikarbeiter a tímhle gestem úplně zrušili základní rockový archetyp geniálního umělce, který je oslavovaný, vzývaný a obdivovaný. U Kraftwerk nebyl čas na beatlemánii – jak taky obdivovat umělce, kteří se stylizují do role robotů (The Robots, 1978), figurín z módních obchodů (Showroom Dummies, 1977) nebo rovnou lidí-strojů (The Man Machine, 1978)? Kraftwerk nás zbavili nánosu manického popového ega a místo toho nabídli obraz umělců, kteří nevyhledávají pódia a místo toho svoji hudbu v poklidu destilují ve své slavné studiové laboratoři Kling Klang. Dodnes působí na pódiu nepřítomně, jako loutky, které jsou ovládané samotnou hudbou.

Když asistovali u vzniku hip hopu

Každý žánr potřebuje svoji určující skladbu a hip hop ji našel v tracku Planet Rock, který v roce 1982 vydal americký DJ, rapper a producent Afrika Bambaataa. Do svého studia na Manhattanu si Bambaataa přinesl jeden z prvních bicích automatů – legendární Roland TR-808 a kolem jeho syrového zvuku nechal kroužit samply z celého světa: slyšíme legendárního funkového kazatele George Clintona, britského new wave zpěváka Garyho Numana nebo japonské průkopníky synthpopu Yellow Magic Orchestra. A samozřejmě Kraftwerk. Mluvené samply ze skladby Numbers a především hypnotický rytmus tracku Trans-Europe Express ženou celou skladbu kupředu a i po téměř čtyřiceti letech působí opojně. Jako žánr, který v následujících dekádách doroste do univerzálního jazyka globální popkultury.

Když vdechli duši osobním počítačům

Inspirační zdroje Kraftwerk jsou široké, ostatně jako u všech revolučních kapel. Skupina obdivovala ruský konstruktivismus a suprematistického malíře Kazimira Maleviče, ve skladbě Metropolis (1978) vzdala hold stejnojmennému němému filmu německého expresionistického režiséra Fritze Langa, skládali tracky o radioaktivitě, Marii Curie-Skłodowské nebo Franzi Schubertovi. Jejich největší inspirací je ale vynález, jehož byli v 70. letech přímým svědkem. Dnes, kdy je počítač spíš symbolem nekonečného kancelářského otročení, je těžké si to představit, ale v roce 1981, kdy Kraftwerk vydali svoje vrcholné album Computer World, bylo PC očekávaným nástrojem svobody. Kapela tehdy futuristické novince vystavěla nesmrtelný elektronkový pomník – a to i přesto, že počítače používala až na následném turné, ne při skládání. Tracky jako Computer Love (ústřední motiv později znehodnotili Coldplay ve skladbě Talk) nebo titulní Computer World jsou plné optimismu, očekávání a naděje. Dnes už víme, jak to s počítači dopadlo. O to lákavější je ale vracet se do doby, kdy jsme byli krůček od utopické budoucnosti.

Když překopali koncept živého vystupování

Kraftwerk si s sebou v minulosti na pódium brávali téměř kompletní vybavení svého studia Kling Klang, po vydání alba Tour De France Soundtracks v roce 2003 jej ale poprvé nechali doma. Na turné Minimum-Maximum si místo toho připravili speciálně upravené laptopy, což samozřejmě nebyla jediná inovace. Projektory nahradily transparentní videopanely, které zjednodušily synchronizaci s hudbou. Kraftwerk si tím uvolnili ruce, na svoje nástroje hráli už jenom minimálně, zpěv přenechali softwaru na syntézu řeči a ještě víc se tak přiblížili svému ideálu robotů, kteří jenom slouží hudbě. Koncerty i živé album Minimum-Maximum se dočkaly nadšeného přijetí a potvrdily tak, že Kraftwerk zůstávají relevantní kapelou i v 21. století – a že k tomu novou hudbu už vlastně nepotřebují.

 

Má dnes ještě smysl poslouchat Kraftwerk? A co všechno by bez nich neexistovalo? Pusťte si celý příspěvek.