Dvojrecenze Girls: Nejlepší seriál o holkách, nebo koktejl trapnosti?

4. duben 2014

Táňa Zabloudilová a Matěj Schneider připravili dvojrecenzi seriálu Girls. Jeho třetí sezona ukazuje čtveřici holek snad ještě v horším světle než kdykoliv předtím. Přečtěte si, proč se neshodnou.

Táňa Zabloudilová si myslí:
Sledovat Girls s potěšením je u lidí mezi dvaceti a třiceti typ sadomasochismu, pro třetí sezonu to platí nejvíc. Pokud by se někomu po dvou sezonách ještě nezdálo, že Hannah je ukázkový narcistní sobec, Marnie rádoby dokonalá snobka, Jessa patetická jako celebrita po návratu z odvykačky a Shoshanna povrchní velkoměstská princezna, třetí sezona fakt, že je celá čtveřice sestavou těch nejtrapnějších antihrdinek, nekompromisně stvrzuje. Místo příjemného ztotožňování a přemítání o tom, „která z nich se mi nejvíc podobá“, Girls nabízejí možnost trochu brutální sebereflexe – „jsem taky takhle trapná?“. Seriál nevytváří vzory, ale místo toho se smyslem pro humor, kterému je všechno podřízeno, ukazuje odstrašující příklady. Právě to je na něm nejlepší.

03095370.jpeg

Třetí sezoně jde vytknout maximálně vypravěčskou nekonzistentnost. Epizody se soustředí především na Hannah a Adama a jejich rozhodování, zda svoje excentrické osobnosti chtějí definovat kariérou nebo svým vztahem. Lena Dunham a Adam Driver jsou jeden z nejlepších televizních párů historie, seriál ale občas působí dojmem, jako by nevěděl, co s ostatními postavami. Proměna Shoshanny z nejhloupější holky na světě na nekompromisní haterku svých kamarádek je sice zábavná, ji i Jessu ale tentokrát seriál vyloženě zanedbává. Některé epizody jsou moc uspěchané a z Girls se tu a tam vytrácí přesně to, v čem je seriál většinou tak dobrý: schopnost popsat postavy natolik živě a podrobně, že se dá tušit, jak jednotlivé charaktery uvažují. Ještě víc se také ve třetí sezoně prohlubuje rozdíl mezi čtveřicí mnohdy nesnesitelných holek a dvojicí mnohdy úžasných a vyspělých kluků.

Nejlepší díly sezony se tentokrát odehrávají mimo město (na výletě u moře nebo v nemocnici u Hanniny umírající babičky), jako by právě pohled na vlastní každodennost odjinud ukázal o člověku nejvíc. Právě epizoda, ve které umře babička, je skvělou ukázkou toho, že scenáristka, herečka a občasná režisérka Lena Dunham je nejlepší v psaní krátkých, uzavřených epizod, a delší oblouky jí občas proklouzávají mezi prsty.

03095369.jpeg

Přesto jsou Girls dost možná zatím nejlepším vztahovým seriálem. Tím, že publikum nutí reflektovat jeho vlastní chování, normalizuje nahotu a zesměšňuje zatím dominantní a údajně subverzivní ženský pohled na svět, který přinesl Sex ve městě, pokračuje ve své malé holčičí revoluci.

Matěj Schneider tvrdí:
Jednou z nejhlasitějších kritik seriálu Girls byly výtky nedostatečné rasové diverzity na poměry seriálu odehrávajícího se v New Yorku. Tu jeho tvůrkyně, Lena Dunham, odmítla s tím, že nemůže psát o něčem, co nezažila. Ať už vědomě, či nikoliv tak opakovala odpověď, kterou na obdobnou kritiku použil Woody Allen. Její odpověď by mohla znít o něco uvěřitelněji, kdyby hlavní postava seriálu Hannah Horvath (kterou Lena Dunham také sama hraje) nebyla provinční holkou z michiganského maloměsta. Lena Dunham je však dcerou dvou úspěšných newyorských umělců. Některé zkušenosti se asi napodobují lépe než jiné.

03095367.jpeg

Rasová nevyváženost ale není zdaleka největším problémem Girls. Stejně tak by nemuselo vadit, že postavy jsou nesympatické (i když zůstává otázkou, jak moc je tomu tak záměrně). Mnohé jiné seriály – jako například Curb Your Enthusiasm nebo Enlightened (oba také z produkce HBO) – také staví na velmi negativních charakterech, a přitom se jejich tvůrcům daří zachovat určitou míru diváckého spříznění. Protagonistky Girls jsou ale zároveň velmi strojeně napsané, postrádají plasticitu. Mnohá jejich rozhodnutí nedávají vnitřně smysl a jsou evidentně samoúčelnými kličkami nešikovných scenáristů. V kombinaci s jejich namyšleností a zahleděností do sebe je to opravdu smrtící koktejl. Sledovat lopocení protagonistek, ke kterým si jen těžko vybudujete nějaký vztah (o kladném ani nemluvě), je pak úmorné.

V některých scénách je nasnadě, že Lena Dunham chce vyráchat své diváky v trapnosti. Častá emotivní extempore postav ale mají k jakési sebereflexi na míle daleko a zastavují se u poměrně rozpačitého a plochého zesměšnění. K dobru Girls je nutno přičíst svěží hudební dramaturgii. Relativně sympatickým průlomem je pak všudypřítomná neokázalá nahota a na poměry televizních obrazovek podivný sex. Tato trojice dílčích pozitiv však kostrbatě vystavěný seriál nemůže zachránit.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.