Dycky Tábor. Špína se členy projektu DIIST o nové desce a věrnosti lokální scéně

15. prosinec 2025

Po pěti letech přichází do Špíny neúnavný dělník domácího recordingu Johny s novou nahrávkou pod monikerem DIIST. Oproti tehdejší návštěvě z husitské metropole chybí Míra, který už od břehů rybníku Jordán odrazil někam dál (směrem black metal), v tandemu s Johnym se zato objevuje různými žánry otlučený Paul.

Přestože ani jeden z nich momentálně v Táboře nebydlí, oba postpunkoví entuziasti se hrdě hlásí k městu, které mimo jiné věnovalo světu skvosty jako Waave, C, Deverova chyba nebo Blank.

Zatímco staří harcovníci zlaté éry dali čerstvě dohromady kapelu Moronga, DIIST, věrní ponoru do studeného zvuku definovaného kdysi nahrávkami Joy Division, přinášejí desku The End has no End, z níž právě ve Špíně zahrálo několik skladeb premiérově. Děje se tak po dlouhé šňůře personálních změn kapely kolem Johnyho coby středu, aby se sestava nakonec ustálila na duu s Paulem.

„Začal jsem po netu hledat divný lidi,“ vysvětluje Johny, jak se protnuly jeho hudební cesty s Paulem. „Původně jsem nechtěl zpívat, sháněl jsem zpěváka. U Paula doma jsem viděl, že má bicí, a musel jsem uznat, že shánět bubeníka je ještě těžší.“ Svízel s hledáním dalších spoluhráčů vyřešili nakonec cíleným minimalismem. „Přibrali jsme prostě R2D2,“ směje se Paul s tím, že hrát se samply je možná snazší než shánět spoluhráče ochotné nadrtit se celý repertoár.

Budou mít další nahrávky o něco vyšší BPM? Můžeme se těšit na synťáky? A mohlo by novým Táborem být třebas Milevsko? Poslechněte si celou Špínu s Johnym a Paulem z DIIST.

Spustit audio

Mohlo by vás zajímat

Nejposlouchanější

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí

Karin Lednická, spisovatelka

kostel_2100x1400.jpg

Šikmý kostel 3

Koupit

Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.