EET: Exemplární příklad, jak by se nemělo postupovat, říká ekonom z CERGE-EI

Münich zavádění EET vidí jako exemplární příklad toho, jak by se nemělo postupovat. „V České republice existuje už asi deset let pravidlo, že každá výraznější regulace musí projít takzvaným hodnocením dopadu regulace. Což je povinnost, kterou může vláda obejít. V tomto případě se hodnocení regulace neprovedlo, tím nebylo jasně řečeno, na koho EET dopadne, jak dopadne na státní rozpočet, na úředníky nebo podnikatelské subjekty. To je takový nešvar, děje se to často, dělaly to i předchozí vlády,” vysvětluje Münich.

Takový postup vede k tomu, že se až ex post zjišťují skutečné dopady a zpětně dochází buď ke zrušení, nebo k zásadním změnám zákona. „A taky tak vzniká taková ta nechuť k jakékoli vládní politice, protože se vždy čeká nějaký průšvih,” dodává.

Co je podle Münicha tzv. kvalita vládnutí?

„Jde o to, aby se přijímaly zákony, které skutečně dávají smysl a řeší nějaký problém. Dál je nutné volit takový způsob regulace, který je po porovnání nákladů a přínosů ten optimální,” odpovídá ekonom, který dává v dlouhodobém horizontu do spojitosti kvalitu vládnutí a kvalitu života v dané zemi.

Podhodnocení učitelé

Škola má nejen učit, ale i vychovávat. Záleží to ale na schopnostech učitele. Otázka je, jestli je většina učitelů schopná a ochotná ten poměrně nový trend realizovat.Daniel Münich

Podle profesora z CERGE–EI se ekonomicky daří České republice „navýsost dobře”. „To se dá číst z růstu HDP, nezaměstnanosti, která je u nás nejnižší v EU. Rostou nám reálné mzdy a příjmy,” vyjmenovává. Jeho závěru nahrává fakt, že pokud se nestane něco nečekaného, Česká republika by měla mít po dlouhých letech vyrovnaný rozpočet.

„To je velice dobrá zpráva s řadou ‘ale'. Jde pouze o státní rozpočet, ne o veřejné rozpočty jako například zdravotnictví. Posuzovat stav veřejných financí je třeba z pohledu veřejných rozpočtů. Dál máme řadu podfinancovaných oblastí, kde by mělo každý rok téct mnohem více peněz. Tam je to například obrana, školství, sociální služby. Naši učitelé jsou silně podhodnocení, máme spoustu chudých důchodců. To jsou všechno věci, které vyžadují každý rok desítky miliard, takže ten teoretický přebytek v rozpočtu je kde použít,” myslí si ekonom.

Dostane se tedy zmíněným podhodnoceným oblastem více prostředků? „Vlády zpravidla přemýšlejí v horizontu svého vládnutí. Tím chci naznačit, že tady neexistuje nadkoaliční konsenzus demokratických stran o prioritách. Například u platů učitelů o tom, že bez ohledu na to, kdo bude za pět nebo deset let u moci, dojde k navýšení,” odpovídá.

Školství trpí na přílišné množství faktografie

„V první třídě se děti do školy ještě těší. Mezinárodní srovnání ukazují, že už na konci prvního stupně se začíná formovat odpor k učení. To jsme ještě nějak nedomysleli. Můj pocit ze středních škol je ten, že se české vzdělávání stále hodně soustředí na faktografii, ale není schopné propojovat svět, to znamená jednotlivé předměty do nějakého tvůrčího kotlíku. V tom vzniká schopnost poznávat, tvořit, pracovat v týmu nebo samostatně a tak dále,” říká ekonom.

Za důležitý úkol škol považuje Münich naučit děti, jak rozumět dějům ve společnosti a všeobecnému přehledu. „Obzvlášť v případě dětí, které se to nenaučí od svých příbuzných a nejbližších. Pravda je, že české školství má stále problém s učením finanční, politické a mediální gramotnosti. Místo toho je škola soustředěná na spoustu specifických věcí, s kterými se většina dětí v životě nesetká. Pak nezbývá čas na ty důležité věci, které v podstatě potkají každého, kdo dosáhne osmnácti let. To jsou půjčky, hrnce, hypotéky, vlastní bydlení a další věci,” myslí si.

„Nikdo neví, co bude za dvacet nebo padesát let, kdy tito lidé budou tvořit většinovou společnost, kde bude technologie a společenský život. To znamená, že ta výuka musí vypadat tak, aby byli schopni fungovat v jakémkoliv světě. Musí se umět přizpůsobit, spíš hledat řešení a informace, než aby akumulovali fakta naší současnosti.”