Eleanor Friedberger: Na cestování mám nejradši pocity zmatení a nepohodlí
Zpěvačka a kytaristka americko-řeckého původu Eleanor Friedberger loni vydala svoji již čtvrtou řadovou desku s názvem Rebound. Po třech letech se vrací do Prahy, kde vystoupí spolu s písničkářem Cassem McCombsem. Při té příležitosti jsme pohovořily nejen o její nejnovější desce, ale i o vztahu k Řecku, kde nahrávka vznikala, nebo o prezidentu Donaldu Trumpovi.
Hudebnice dříve působila se svým bratrem v kapele The Fiery Furnaces, která je od roku 2010 neaktivní, oba sourozenci se začali věnovat svým sólovým projektům. Eleanor si od té doby vyzkoušela mnoho hudebních poloh včetně sedmdesátkového písničkářství, aby se na Rebound dostala až k osmdesátkami inspirovanému synthpopu.
Naposledy jsi v Praze vystoupila v roce 2016, kdy jsi přivezla sedmdesátkové indierockové album New View. Loňské Rebound je ale inspirované spíš synthpopem z osmdesátek. Kde se vzala tahle změna?
Především jsem chtěla vytvořit absolutní opak toho, co jsem nahrála na předešlé desce. Na New View jsem pracovala s pěti kluky, se kterými jsem byla v té době na tour. Nahrávali jsme to na analogový pás, bylo to tudíž hodně živé. Nemám moc ráda slovo organický, ale tak nějak to prostě celé působilo. A zároveň celý ten proces byl hodně klasický. Pokoušela jsem se zkrátka vytvořit typickou sedmdesátkovou písničkářskou desku. Taky jsem si myslela, že bych to ani líp nezvládla. Vždycky jsem měla ráda tenhle typ hudby – a mám ji pořád ráda. Jen jsem teď chtěla nahrát něco úplně jiného a odlišného. Oproti minule jsem začala dělat věci úplně sama – byla jsem to jen já, kontemplující o samotě s počítačem, synťákem a bicím automatem a podobnými věcmi. Tak to celé začalo, prostě jsem chtěla vyzkoušet zas něco jiného.
Jsi hodně ovlivněná tím, co zrovna posloucháš? Pořád zkoušíš něco nového – jak si vybíráš zvuk, který budeš zkoušet na další desce?
Určitě jsou tady nějaké spojnice s kapelami, které zní podobně jako má nová nahrávka. V poslední době jsem se opět vrátila ke Stereolab, i když to asi není úplně dobrý příklad. Zkrátka věci jako Stereolab nebo Yellow Magic Orchestra – taková japonská kapela z 80. let – mě asi v otázce zvuku podprahově tentokrát inspirovaly nejvíc. Samozřejmě se nesnažím cokoliv a kohokoliv kopírovat. Především kvůli tomu, že na to ani nejsem dostatečně dobrá.
Album jsi natáčela v Aténách v Řecku a zmínila jsi, že cestování je pro tebe závislost a nutnost. Co přesně tě na neustálém pohybu přitahuje?
Myslím, že mě to přitahuje kvůli tomu, že se toužím cítit trochu v nepohodlí. A pak se snažit sama sebe přimět k tomu, abych se začala cítit v pohodě. Strašně ráda si hledám vlastní cesty v zatím nepoznaných cizích městech. I když jde třeba jenom o pár bloků. Těch prvních pár dní, kdy to kolem ještě moc neznáš a pomalu si začínáš hledat svoji cestu a poznávat to místo, je nejkrásnějších. To je to, co mě k cestování nejvíc přitahuje – ten počáteční pocit diskomfortu a zmatení a to, jak se všechno začíná měnit, a vy jste zase sami sebou.
Eleanor Friedberger: Písně loňského léta
Deskou týdne Radia Wave je tentokrát sice debut, ale přesto jde o starého známého. Respektive starou známou. V následujících dnech si rozebereme první sólové album Eleanor Friedberger s příznačně letním názvem Last Summer. Tahle křehká žena by vám ale měla být minimálně povědomá jako zpěvačka sourozeneckého indie-rockového dua The Fiery Furnaces, v němž po boku svého bratra Matthewa působí od roku 2000. Eleanořinu hudební dráhu (která byla až dosud neoddělitelná od tohoto společného projektu) si prosvištíme s Robertem Candrou.
V Řecku máš kořeny, čím je pro tebe tahle země důležitá? A co tě na ní nejvíc překvapilo?
Nevím… možná jde o to množství mých přátel, kteří jsou s Řeckem svázaní. A zároveň někdy před pěti lety bylo všechno dění v této zemi totálně katastrofální, snažila jsem se to sledovat. Vůbec nechápu, jak to tam lidi zvládali, absolutně bez peněz. Musíš pochopit, že lidi, které v Řecku znám, jsou především umělci a hudebníci. A ti tak nějak zvládali pokračovat v tom, co dělají, zkoušet, hrát, navzdory hrozné hospodářské situaci. Ale já fakt nevím. Do Řecka mě to vždycky táhlo a cítila jsem se s touhle zemí spjatá. Především kvůli vzpomínkám z dětství, moji prarodiče z máminy strany jsou Řekové. Odmala jsem byla obklopená spoustou Řeků, řečtinou, různými předměty odtamtud, jídlem. A pak jsem najednou byla přímo v Řecku a to totálně překonalo moje očekávání – jak strašně moc je to tam krásné. Musela jsem si najít své vlastní řecké přátele. Kombinace toho, že spoustu věcí znáš a spousta je pro tebe neznámá a nová. A musíš toho dost odhalit a naučit se – třeba abecedu, začneš zkoušet číst značky.
Jak se ve své tvorbě Friedberger staví k americkému prezidentovi Donaldu Trumpovi? Proč je pro ni Řecko důležité? A jak to je s nepohodlím během neustálého cestování? Poslechněte si celý rozhovor!
