Elektronický producent Machinedrum: Znovu jsem našel pozitivní energii

Tvé poslední album Human Energy může být nejdůležitější deskou tvé kariéry – rozhodně je však tou nejvíc optimistickou. Můžeš přiblížit okolnosti jeho vzniku?
Human Energy začalo vznikat až na úvod roku 2016. Na novém albu jsem se ale snažil pracovat hned po předchozí desce Vapor City, jenže jsem byl neustále na turné a když už jsem se dostal do studia, nějak to pořád nebylo ono. Nakonec jsem se rozhodl prostě začít znovu – v lednu, únoru a březnu jsem zrušil veškeré koncerty, zahodil jsem vše, na čem jsem dělal poslední dva nebo tři roky a začal se spíš než na to dokončení další desky soustředit na to, jak chci, aby zněla. Human Energy je tak především o velkých a pozitivních změnách v mém životě. Přestěhoval jsem se do LA, začal jsem pravidelně meditovat a žít zdravě – taky jsem se zasnoubil. To všechno se do značné míry podepsalo na zvuku mé desky – a tak mi přišlo přirozené, aby to bylo také její téma, ta znovunalezená pozitivní energie v mém životě.

Za svou dlouhou kariéru už jsi vystřídal a zvládl po svém interpretovat spoustu elektronických stylů, od IDM a glitchhopu, přes house a techno až k junglu a jukeu. Nicméně Human Energy zní konečně jako něco, co je jednoduše „tvůj vlastní, čistě machinedrumovský zvuk“. Jak bys ho sám popsal slovy?
Nejsnazším způsobem, jak ho popsat, je prostě popsat změnu v samotném procesu jeho vzniku. Když jsem skládal předtím, každý track byl svého druhu novým objevováním, kdy jsem si zkoušel hrát s jinými samply, pluginy, zvuky. Výsledkem bylo, že tracky na desce nepůsobily nikdy tak soudržně, jak jsem chtěl – všechny pocházely z tak trochu jiného prostředí. Na nové desce jsem se omezil pouze na určitou zvukovou paletu, což mi ale zároveň umožnilo s ní zacházet mnohem kreativněji. Další výzvou pro mě pak bylo přestat používat samply a místo toho tvořit všechny melodie sám. Namísto útržků devadesátkového houseu a R&B jsem tak začal pracovat s řadou kamarádů a talentovaných vokalistů, což mi přijde tak nějak mnohem lidštější, než stále prohledávat svou knihovnu samplů. A zároveň i mnohem muzikálnější – začal jsem mnohem víc samotnou hudbu psát, než jen skládat dohromady a transponovat akordy.

Human Energy vzniklo v LA, předchozí temně laděné Vapor City v Berlíně. Místo, kde tvoříš, má na nový zvuk určitě také velkou roli...
To rozhodně. Moje studio v novém domě má teď například velká okna a vidím z něj do přírody. To je hodně velký rozdíl oproti studiu v bytě nad rušnou ulicí a dost to změnilo i celkový vibe, který deska má. Na místo městského chaosu odráží mnohem klidnější prostředí.

Machinedrum – Human Energy|foto: Ninja Tune

Změna v celkové náladě je patrná i co se týče vizuálů k Human Energy. Mám pocit, že ta celková new age pozitivita, která z nich čiší, má dost společného s estetikou, kterou razí label Ultramajic tvého blízkého přítele Jimmyho Edgara...
Ano, Jimmy je jeden z mých nejlepších přátel, řešíme spoustu věcí, probíráme ezoterické koncepty a navzájem se tak hodně ovlivňujeme. Normálně řeším vizuály s Domem z LuckyMe, ale teď jsem hned věděl, že vizuální podobu nové desky by měl mít na starost právě Jimmy společně s Pilar Zeta, designérkou, která má na svědomí celý vizuální styl Ultramajic.

Když mluvíme o Ultramajic, ty sám tam vydáváš hudbu pod jménem Aden. Těch hudebních alter-eg používáš ale víc – máš pro vydávání hudby pod různými pseudonymy nějaký jiný důvod, než jen žánrové rozčlenění?
Vydávat hudbu pod novými aliasy mi především umožňuje „začít zčerstva“, protože lidé pak přestanou mít očekávání a berou tu hudbu prostě jen tak, jak zní. Kdybych nahrávky Aden vydal jako Machinedrum, čekal bych spoustu reakcí typu „Aha, takže teď si začal taky dělat house a techno“ a zároveň hodně lidí, co má house a techno ráda, by se k ní vůbec nedostalo. Tyhle vedlejší projekty mi tak umožňují se svobodně věnovat objevování ostatních stylů, které mě zajímají, aniž bych zároveň nutně musel bořit očekávání dalších lidí.

Co se týče tvých vedlejších aktivit, je mezi nimi taky pár hodně známých společných projektů s dalšími producenty, jako je JETS s Jimmy Edgarem, Sepalcure s Praveenem Sharmou nebo Dream Continuum s Om Unit-em. Jde spíše o jednorázové záležitosti, či jak se to má s „trvanlivostí“ těchto projektů?
Jedinou jednorázovou záležitostí z nich je Dream Continuum, protože s Om Unit-em jsme od sebe natolik geograficky vzdáleni, že se jen málokdy můžeme potkat a skládat společně. JETS a Sepalcure jsou rozhodně dlouhodobější věci. JETS je o něco serióznější záležitost, protože s Jimmym jsme oba profesionální muzikanti a snažíme se to brát vážně a posouvat dál. Sepalcure je pak spíš jen příležitost pro mě a Praveena se sejít a komunikovat skrze hudbu – nemáme žádnou nutnost si na tom stavět kariéru a celé je to především zábava. Myslím, že i proto mají lidi Sepalcure tolik rádi – dokáží z toho vycítit, že se tím především bavíme.

Tvá předchozí deska Vapor City byla inspirována vracejícím se snem, ve kterém ses opakovaně nacházel ve fiktivním městě, které pak dalo desce název i koncept. Vrátil se ten sen ještě někdy potom, cos jí dokončil?
Ten sen právě víceméně odezněl poté, co jsem desku dokončil. Sem tam se mi z něj ještě zdají nějaké útržky, ale rozhodně se to nestává tak často, jako předtím.

A jaký byl nejzvláštnější sen, co jsi měl za poslední dobu?
Nedávno se mi zdál sen, ve kterém jsem viděl zvláštní barevné stěny a pomocí hlasu je mohl ovládat, měnit jejich barvy a tvary. Bylo to asi docela intenzivní, protože mě musela vzbudit moje žena s tím, že zpívám ze spaní. Tedy, spíše než zpěv to byly takové zvláštní skřeky.