Erasmus mě naučil žít, shodují se studenti. Čas strávený v zahraničí patří mezi jejich nejdůležitější zkušenosti
Zahraniční pobyt patří k vysněným cílům téměř každého studenta vysoké školy. Někteří erasmáci opravdu zažijí „time of your life“, jiní během semestru v cizině přehodnocují smysl svého studia. Člověk má v zahraničí tendenci srovnávat. S několika studenty jsme mluvili o rozdílech mezi univerzitami u nás a „venku“, studentským životem v Česku a jinde i o tom, jak je pobyt v cizině změnil.
„Francie mě naučila si život víc užívat,“ říká absolvent Právnické fakulty UK Jan Exner, který má za sebou rok na univerzitě v Toulouse. „Francouzi mají skvěle vyrovnaný vztah mezi pracovním a osobním životem, s čímž jsem se nesetkal v žádné jiné zemi na světě. Pracují, ale zároveň nezapomínají žít.“
Aby se lidi neflákali
Jan, který pracuje jako právník v Českém olympijském výboru, cítí v Praze obrovský tlak na pracovní efektivitu a vydělávání peněz. Takové to „aby se lidi neflákali“. Francouzský způsob života podle něho spočívá v tom, že jsou Francouzi na rozdíl od Čechů mnohem méně nervózní, protivní a jsou v životě obecně pozitivnější.
Michaela Trnková z VŠE, která minulý semestr studovala ve švédském univerzitním městě Umeå, vidí český stres podobně: „Kdybych tam nejela, tak bych zůstala v tom stejném koloběhu nestíhání a honění se za něčím. Až ve Švédsku jsem zjistila, že mnohem důležitější je být v duševní pohodě a užívat si to, co se právě děje.“
Oba také přiznávají, že před absolvováním studijního pobytu měli problémy s akceptováním kulturních rozdílů a s tolerancí. „Předtím než jsem jela do Švédska, jsem si myslela, že když je někdo jiný, tak by se měl přizpůsobit prostředí, ve kterém žije. Až tam jsem si uvědomila, že odlišnost je zajímavá a obohacující pro všechny,“ popisuje Michaela svoji zkušenost se švédským multikulturalismem, v Čechách často považovaným za „nefunkční“.
Jan na podobnou věc přišel za dramatičtějších okolností. „Na druhý semestr jsem přijel přesně v den, kdy teroristé vystříleli redakci Charlie Hebdo. Druhý den jsem se zúčastnil smutečního pochodu, na kterém jsem ale spíš než smutek viděl hlavně odhodlání a věrnost hodnotám a principům svobodné společnosti.“ Ve Francii si Jan prý uvědomil, že kulturní rozdíly jsou přirozené.
Na hraně Ruska
Trochu jinou zkušenost popisuje student FSV Matyáš Viktora, který prožil semestr v ruském Petrohradu. „Všechno v Rusku je vyhnaný do extrému a i já jsem byl buď extrémně šťastný, nebo extrémně naštvaný. Pražský život je oproti tomu dost bledý, s čímž bojuju doteď.“ Rusko ho podle jeho slov vyléčilo z nerozhodnosti a letargie. „Okolnosti tě tam dostanou na hranu, kdy se musíš umět rozhodnout a nebát se následků,“ mluví Matyáš o úkladech města, ve kterém není nezvyklé, když vám v noci opilý řidič v BMW nabídne svezení na party k jezeru za městem.
Podle Matyáše je Rusko plné paradoxů. Byrokraticky nefunkční a obecně chaotické, stejně jako sofistikované a progresivní. „Například telefonní nebo internetová síť je perfektně funkční. Po celém Rusku se navíc staví a infrastruktura je tam překvapivě dobrá,“ popisuje Matyáš.
„Stalo se mi, že jsem někomu řekl, že jsem z Prahy, a ten člověk mi odpověděl, že slyšel od dědečka, že to je krásné město. Když jsem se ho zeptal, jestli tam byl děda na dovolené, tak odpověděl, že spíš pracovně,“ líčí Matyáš projevy odlišné perspektivy na vpád vojsk Varšavské smlouvy v roce 1968. „Strach jsem v Rusku neměl z toho, že mě někdo na ulici pobodá nebo že mě okrade taxikář, což tu není neobvyklé, ale spíš z všudypřítomných policistů, kteří jsou doslova na každém rohu a kteří se s vámi anglicky bavit nebudou.“
Dějiny umění nevyučujeme
Absolventka brněnské FAVU Jolana Korbíčková podle svých slov kulturní šok při výjezdu do Turecka nezažila, protože věděla, do čeho jde. Netušila ale, že bude její Erasmus o něco více vzrušující, než by chtěla. „Několik dnů jsem měla policejní ochranu, protože jeden ze syrských uprchlíků, kterých bylo v té době v Antalyi několik desítek tisíc, mě sledoval cestou z obchodu a vytáhl na mě nůž,“ vypráví Jolana, která se v Turecku dostala do několika situací, kdy její „evropský způsob chování“, jehož součástí je například konzumace alkoholu nebo jiná móda, nebyl tolerován. Příjemná byla podle ní naopak poloha rozsáhlého univerzitního komplexu u moře, škola připomínala turistický resort.
Malířka Jolana Korbíčková popisuje také omezený výběr možností výuky daný odlišným kulturním náhledem. „Dějiny výtvarného umění se téměř nevyučovaly. Neexistoval ani předmět věnovaný abstraktní malbě. Studenti se učí jenom o malbě v plenéru nebo čistě figurativní malbě.“
Výměnný program jako výstřelek
Michaelu překvapil individuálnější přístup učitelů na švédských univerzitách. „Když jsem měla problém a zašla jsem s ním za učitelem, tak ho se mnou okamžitě vyřešil. Když se odevzdával úkol, vyměnovali jsme si feedbacky tak dlouho, dokud to nebylo v podstatě dokonalé. Prostředí bylo dost neformální.“
Matyáš popisuje despekt, se kterým místní učitelé k výměnnému programu přistupovali. „Některé kurzy byly na úrovni Karlovy univerzity, ale většina byla spíše pod ní. Učitele bych rozdělil na dvě skupiny, z nichž jedna mluvila anglicky a měla dodávat punc kvality a druhá ruskou perspektivu,“ uzavírá Matyáš. V Rusku se studentský výměnný program bere jako podřadná záležitost, učitelé ho tak moc vážně neberou.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor
3x Karel Klostermann
Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.
