Evropa o sobě vypráví falešný příběh. Našimi dějinami hýbal rasismus, říká polská novinářka Lipczak

Reportérka poslední týdny strávila na polsko-běloruské hranici, kde podle ní dochází k nové úrovni násilí na migrantech. „Ačkoliv jsme si loni zvolili novou, liberální vládu, v téhle otázce se nic nezměnilo, naopak je to možná ještě horší a je pro mě dost těžké to zpracovat,“ říká. Politický střed napříč Evropou je podle ní čím dál tolerantnější vůči rasismu, což se ukázalo i v evropských volbách: „Evropské demokracie už mají své zkušenosti s předsudečným násilím a dehumanizací. Vnímám, že dějiny se opakují. I teď je politický střed víc a víc xenofobní a rasistický, normalizuje násilí vůči určitým skupinám lidí a přejímá rétoriku krajně pravicových stran. Standardy týkající se lidských práv jsou tu opravdu mimořádně křehké. V lepších časech jsou výš a jde to trochu lépe. Jejich dodržování a obecně nenásilí ale na našem území nejsou žádnou zárukou.“

Ve své knize Lajla znamená noc se snaží ukázat, že Evropa nikdy nebyla tak nezávislá a izolovaná od ostatních částí světa, jak to podle ní občas z proslovů politiků a političek o unikátním evropském životním stylu vypadá: „Hodně se mi líbilo shrnutí, které napsala jedna recenzentka – že je to kniha o lidech dávno před námi, kteří nazývali Evropu svým domovem a rozhodně nebyli plavovlasí a modroocí. Pomáhá si dobře uvědomit, že dějiny jsou tvořené neustálým pohybem,“ vysvětluje.

„Rasová a etnická čistota byla hybatelem evropských dějin vícekrát a je důležité si to připomínat. Současná situace mi trochu připomíná období, o kterém píšu svou další knihu. Je věnovaná polským židovským dobrovolnicím ve španělské občanské válce, které opustily domov, aby bojovaly proti vzestupu fašismu a nacismu. Jejich příběhy jsou ohromně dramatické a komplexní. Hodně mě ale zaujal moment, kdy po skončení války uprchly před ustavujícím se Frankovým režimem do tehdy ještě demokratické Francie. A v záchytných táborech tam čelily strašnému zacházení, protože byly židovky a komunistky. To bylo ještě před nástupem vichistické vlády! Takže, když se probírám touhle historií, dochází mi, v Evropě nesledujeme nic nového. Za lidská práva je potřeba bojovat neustále,“ říká.

Vypadali vždy lidé, kteří se označovali za Evropany, stejně jako Evropané dnes? Poslechněte si celou epizodu podcastu Vlna.