Fallgrapp hledá kompromis mezi globálním a lokálním zvukem

Je veřejným tajemstvím, že Slovensko je na tom z hlediska elektronické hudby lépe než Česko. To potvrzuje i práce producentů, jakými jsou Teapot, Karaoke Tundra, Jimmy Pé, B-Complex nebo Pjoni & Ink Midget. Do výčtu hvězdných jmen je nutno zařadit i Juraje „Jureše“ Líšku, který se svým projektem nedávno vydal dlouhohrající prvotinu Rieka. O zasloužený hype Fallgrappa se postaral i server Bandcamp.com, když debutové album těsně po vydání doporučil jako nejzajímavější desku týdne.

Fallgrapp|foto: oficiální Facebook Fallgrapp

Na první poslech Fallgrapp působí jako entuziastický obdivovatel práce producenta Bonoba. Až postupně začne posluchač rozeznávat obrysy stále zřetelnějších rozdílů mezi oběma jmenovanými. Tvrdit, že Fallgrapp je slovenský Bonobo, by tak bylo přinejmenším unáhlené, i když tomu může nasvědčovat identická subtilní melancholie či využívání křehkých hlasů zpěvaček Nory Ibsenové a Agaty Siemaszkové.

Naroubovat slovenské texty na hudbu jdoucí na ruku soudobým trendům, to by bylo na výjimečnou desku trochu málo. Podobně jako v případě aktuální desky Jany Kirschner se lze u Fallgrappa prokopat k lyricko-instrumentální provázanosti, která deskou tiše plyne jako ponorná řeka. Mluvit o smyčcových aranžích jako o prvku world music je srovnání přestřelené, nicméně cosi nepochytitelně místního přece jen evokují, jako by určitá elegičnost byla společným tónem západoslovanských jazyků.

Rieka není deska, která posluchače nekompromisně odstřelí na několikatýdenní trip zvukovými krajinami, na to je místy až moc předvídatelná. Fallgrapp hledá pomocí virgule kompromis mezi globálním a lokálním, abstraktním a konkrétním. To vše z něj dělá producenta, který je pro tamější scénu stejně důležitý jako již uznávaní experimentální kolegové.

Hodnocení: 75 %
Fallgrapp – Rieka (Gergaz, 2014)