Fellini 100. Básník a klaun italského filmu slaví velké výročí

19. leden 2020

Dvacátého ledna uplyne 100 let od narození velikána italské kinematografie, režiséra Federica Felliniho, autora kanonických filmů jako Silnice, Sladký život nebo Amarcord.

Filmy Federica Felliniho, rodáka z provinčního Rimini, jsou bytostně spjaté s jeho vlastními životními osudy a viděním světa. Fellini si sám psal scénáře a kreslil karikatury i skici, které určovaly estetickou stránku jeho snímků. Ty ho také původně přivedly ke kreslení plakátů pro lokální kino a posléze i ke spolupráci s Robertem Rosellinim a k filmu Řím, otevřené město (1945), ke kterému psal scénář. Začínal tak spolu s dalšími tvůrci slavné neorealistické etapy italského filmu. 

Federico Fellini

Smysl pro pouliční rej a populární show stejně jako pro modernistické obrazy

Klíčovými prvky Felliniho tvorby byly (i tzv. pokleslé, pouťové) podoby zábavy a show a osobního prožitku z ní, ale jeho filmy obsahují reflexi tvůrčího procesu a práce a působení médií. A také jistou tendenci k nostalgii. Stejně tak ho formálně charakterizuje časté upozadění kauzálního, kontinuálního vyprávění ve prospěch volněji svázaných kapitol, scén a výtvarně pojednaných obrazů, které spojuje daleko spíš jednotná emoce než narace.

Satyricon (1968), režie Federico Fellini

Základním kánonem je podle Jaromíra Blažejovského z Masarykovy univerzity pětice Silnice (1954), Cabiriiny noci (1957), Sladký život (1960), Osm a půl (1963) a Amarcord (1973). Zároveň, jak říká ve vltavskému pořadu Reflexe, se podle něj dnešní generace filmových studentů vztahuje k Fellinimu mnohem chladněji, poněkud jako k povinné četbě.

Od hříšného Říma k historické sci-fi

Sladký život je film, který měl zpočátku povahu velkého domácího skandálu, ale nakonec měl oslnivou premiéru v Cannes a následně se stal legendou, která má stále velký vliv na životní styl, pověst a statut Říma, názvy lifestylových časopisů i celosvětový slovník. (Jeho vedlejší postavou je totiž bulvární fotograf jménem Paparazzo.) Není ale oslavou hédonismu, neboť novinář, hlavní postava filmu, je ztracený v soukolí světa, do kterého se vrhl. Osm a půl je jedním z klíčových děl modernistického filmu prolínající vnitřní svět se světem vnějším. Satyricon je Felliniho adaptace Petronia, režisér sám k němu v rozhovoru řekl, že to, že nemá s předlohou moc společného, bere jako poklonu, ne jako výčitku. A že dílo bere jako svůj „pokus o historickou science-fiction“.

La strada (1954), režie Federico Fellini

Zkouška orchestru (1978) je Felliniho satiricko-politický film, pokud uchopit ducha doby a její obavy. Na zkoušce orchestru, který je sdružený v odborech, v něm dojde ke vzpouře proti dirigentovi. Film je reflexí pohybů společnosti v dekádě následující po roce 1968.

O dalších polohách Felliniho tvorby, stálých spolupracovnících a dalších tématech se dozvíte ze záznamu pořadu Reflexe. Ten se totiž tak úplně nedrží Felliniho výroku, že „o filmech by se nikdy nemělo mluvit“, protože se tím jeho obrazy redukují…

autoři: Pavel Sladký , Šárka Gmiterková
Spustit audio

Související

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!

Jan Rosák, moderátor

slovo_nad_zlato.jpg

Slovo nad zlato

Koupit

Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.