Festivalový průvodce: SázavaFest je za námi

NECHCETE ČÍST? POSLECHNĚTE SI CELOU REPORTÁŽ!

Pokusit se hodnotit desítky vystupujících kapel a nutně se tak stát arbitrem hudebního vkusu je vždy dost ošidné. Ale pro posluchače Radia Wave, kde si dovolím předpokládat přehled a zájem o kvalitu a inteligentní produkci, se dá počet zajímavých vystoupení znázornit v podstatě za použití jedné pětiprsté ruky. S odpuštěním tedy vynechám obligátní festivalové tahouny, účastníky vyhledávacích soutěží a machry na image, kteří prostě kolikrát na přitáhnutí pozornosti stačí.

Velmi zvědavý jsem byl na vystoupení Peťo Tázoka s beatmakerem Karaoke Tundrou. Oba pánové se v Čechách objevují stále častěji, navíc pod hlavičkou projektu Modré hory vydali báječný mixtape a začínají si jich všímat i domácí média. Všechno marné, proti opodál hrající Anně K. a Stovce zvířat neměli se svou sugestivní depresivní poezií o životním zmaru, zoufalství utopeném v alkoholu a vztahových labyrintech šanci. Vystoupení, které se v podstatě stalo zbytečným, ukončili asi po dvaceti minutách. Prvním zážitkem se tak stává akustický koncert Jiřího Schmitzera ve stanu Balbínka. Skvělý kontakt s publikem, vzájemná spontánnost, energie, vtip, chytrost. Zůstávám i na koncert Lenky Dusilové. I ona dokázala lidi zvednout ze sedu. Její zbraně - bezchybný zpěv, křehké melodie, sehraná kapela, komorní atmosféra.

Peťo Tázok|foto: myspace.com/petotazok

Změna žánru! Na hip hop stagei, která měla mimochodem na kraji pódia vlastní bar, vystupuje Vec. Za podpory DJe Romana Zámožného a také Zveriny. Funkčný veterán československé scény dává své texty viditelně se sebezapřením a rapuje spíše Zverina. Důvod - Věc se ošklivě zranil na Pohodě, když spadnul z korby hasičského auta a za sebou měl operaci. Jeho set měl ale i díky tomu silný náboj a sázavské hip hop kids si bezpečně získal.

To už ale přichází očekávaný vrchol pátečního dne - The Young Gods. Švýcarské industriální trio vystupuje vůbec poprvé ve čtyřech muzikantech a na zvuku to bylo znát. Byl mnohem zemitější a plnější, zároveň ale pro zvukaře ne vždycky optimálně nastavený. Setlist byl složený převážně z loňské řadovky Super Ready/Fragmenté, došlo ale i na kultovní Kissing The Sun nebo Skinflowers, všemu dominoval magický hlas Franze Treichlera. Zhruba hodinový koncert tak splnil, nikoli předčil, očekávání. POSLECHNĚTE SI: Rozhovor se zpěvákem Franzem Treichlerem

|foto: ČRo Radio Wave

Závěrečný den znamenal na Sázavě jednu dramaturgickou změnu. Hip Hop Stage se změnila v Reggae, Ska a World Music a právě tady se odehrál první zajímavý sobotní koncert. Postarali se o něj němečtí Di Grine Kuzine. Povznášející fúze tradičního klezmeru s bálkánskou hudbou a troškou latina sice opět nezajímala téměř nikoho, ale postupem času se pod pódiem přece jen dočkaly podpory. Tu odměnili skvělým závěrečným coverem sedmdesátkové disco hitovky Popcorn.

Je pět hodin odpoledne a na výběr mám kapely Clou, Pavlíčka s Basikovou, Airfare nebo Vladimíra Mišíka s Radimem Hladíkem. Absolutně nečekaně ke mně ale doléhá beatbox, bravurní slap na basu a tříhlasý popově melodický zpěv. Na podiu trucku, který přijel na fest představit celoevropskou kampaň "Pro rozmanitost. Proti diskriminaci", vystupuje kvartet Mako Mako. Čtveřice je složená ze tří absolventů a jedné studentky JAMU. Znát byste měli především frontmana Ondřeje Havlíka, který je loňským mistrem ČR v beatboxu a za podpory stejně vybaveného spoluhráče dávali především drum and bassové podkresy pod melodický zpěv a občasnou akustickou kytaru, housle a už zmiňovanou basu. Velmi nápadité, kvalitní, občas jazzové a o to víc pozitivně překvapivé. Ještě jednou Mako Mako.

To už ale na hlavním pódiu začíná asi nejočekávanější koncert festivalu, Joan As Police Woman. Newyorská písničkářka ovšem na festivalové lidičky patrně působí jako spadlá z Marsu, a tak její intimní vystoupení vidí zhruba dvě stovky návštěvníků, což se samozřejmě podepisuje na tristní atmosféře celého koncertu. Joan čerpá se svých dvou dosavadních řadovek, převažuje ale repertoár z letošní desky To Survive. Charismatická zpěvačka za doprovodu bubeníka a basistky boduje nadhledem, roztomilými pokusy s českými slovíčky a úsměvnými rozpaky způsobenými pohledem na nedaleké stanové festivalové město. Otázkou "tady opravdu žijete" tak nechtěně vystihla dojem z letošní Sázavy. Když opustím na tři dny měšťácké pohodlí, rád bych za to něco viděl. Letos se mi ale na Sázavafestu většinou stávalo, že jsem chtěl být na druhém břehu.