The Field: Život se točí ve smyčkách

13. září 2011

Desky stockholmského residenta Axela Wilnera alias The Field od sebe na první pohled nerozeznáte – jejich bílé obaly jsou všechny vyvedeny ve stejném minimalistickém duchu. A problém budete mít i rozlišit je co do zvukového obsahu – švédský producent si za dobu svého působení vypěstoval jednoznačně čitelný sonický rukopis, sestávající téměř výhradně ze samplování krátkých zvukových smyček na pozadí rovného techno beatu.

Wilner je od roku 2005 spjat s německým elektronickým labelem Kompakt, kde mu před čtyřmi lety vyšlo opěvované album From Here We Go Sublime. Organický microhouse v jeho podání působil jako crossover mezi minimal technem a ambientním popem a na scéně čtyřdobých rytmů byl svého druhu zjevením. V roce 2009 navázal albem Yesterday and Today, kde ubylo skladeb, narostla jejich stopáž a na desce se mihnul také bubeník Battles John Stanier. Zvuk The Field se zde nijak závratně neproměnil a v podstatě stejně tomu je i na aktuální desce Looping State Of Mind. Pokud však někomu sonický status quo sluší, tak je to právě Axel Wilner.

Sedm skladeb desky se stopáží okolo 9 až 10 minut působí vybroušeným dojmem, na to jsme si však u The Field již tak trochu zvykli. Od úvodní energické Is This Power s epicky se navracející basou přes následující It’s Up There s kolosálními výbuchy euforie v každém čtvrtém taktu až po Arpeggiated Love se soulovým groovem upomínajícím na houseového nestora Thea Parrishe – všude máme co do činění se silnou dávkou repetitivní slasti. Jeho samplovací hrátky místy připomenou aktuální tvorbu Kierana Hebdena, žonglérství Gold Pandy nebo snažení švédských kolegů Minilogue – The Field ale své smyčkování dopuje zvláštním druhem popové melancholie. Nádherná skladba Then It’s White evokuje odpoutání se od zemské tíže při přeletu nad bílými vrcholky hor stejně jako první sníh potichu se snášející na spící město. Těžko říct, zda na samplech postavená hudba může kdy být emotivnější.

02431182.jpeg

Název desky Looping State Of Mind napovídá, v jakém stavu mysli se Axel Wilner při tvorbě svých komorních techno árií nachází. Málokomu svědčí repetice vlastních osvědčených postupů tolik, jako tomuto kníratému Švédovi. Jeho ideou věčného návratu napuštěná hudba dokáže stále stejně nadnášet jako uzemnit, a to i při opakovaném poslechu.

autor: Jan Bárta
Spustit audio