FLASHBACK: Ještě pořád čekají na ten den. Trosky natočily před dvaceti lety první velké album slovenského rapu

Ani Bratislava, ani žádné další větší slovenské město. První výrazné osobnosti slovenského rapu přišly ze Zlatých Moravců, města s třinácti tisíci obyvatel, s nímž si většina Slováků spojí tak maximálně továrnu na ledničky. Právě na předměstí „Calex city“ se totiž potkali Vec a Midi – budoucí dvojice Trosky. Spojila je láska k hudbě a od roku 1992 se začali věnovat DJingu pod hlavičkou projektu Crabb & Sickle Syndicate. Od eurodanceových hitů, v nichž se občas rapovalo, se postupně dostávali k čistému hip hopu zámořského střihu – jejich prvními oblíbenci byli Public Enemy a Vanilla Ice. Když se přidali k programu místní taneční crew Wreckage of Humanity, začali s nimi kromě DJování i rapovat.

Slovenská rapová scéna byla tehdy sotva v plenkách a hlavním hybatelem byl DJ a rapper, který si říkal David zo Senca. „Dodnes ho považujeme za otce slovenského hip hopu. Všem nám říkal, jak se to má dělat a čeho se máme vyvarovat,“ vzpomíná Vec. Byl to právě David, kdo v roce 1996 sestavil první slovenskou hiphopovou kompilaci Zvuky ulice. Na kazetě se tehdy poprvé objevily i Trosky, a to se skladbou Tozmemi, jejich milostným dopisem hip hopu. „Do ucha nám vstúpil rap, bol ako nepoznaný svet, na mnohé otázky odpoveď,“ rapovaly zde.

„David o nás věděl a zeptal se nás, jestli bychom byli schopní dát dohromady jeden track. Měl jsem nějakou představu, připravil jsem si na deskách samply. Na jednom byla Marika Gombitová. Bicí jsem si rozkreslil, určil tempo a přišli jsme k producentovi Lubo Priehradnikovi alias Umelcovi, který měl ve studiu sampler, syňtáky, počítač, a já jsem mu říkal, co má vystřihnout a co zasmyčkovat. Rap jsem potom nahrál u Davida v jeho pokoji,“ vysvětluje Vec vznik dnes už kultovního tracku.

David zo Senca razil myšlenku, že rapovat se má slovensky a není nutné do textů míchat angličtinu. Z podobné filosofie ostatně vychází i nápad samplovat slovenské interprety. K Marice Gombitové z písně kapely Modus se na albu prostřednictvím samplů přidaly ještě beatová formace The Meditating Four nebo The Soulmen, klasika Deža Ursinyho. Pro Vece bylo napojení rapu na historii slovenského popu něco normálního: „Tak jako černoši v Americe samplovali jazz a funk, hudbu jejich bratrů a sester, tak jsem to chtěl dělat i já a přirozeně jsem začal inklinovat k slovenským samplům.“

Bez tlaků

Skladba Tozmemi byla z kompilace Zvuky ulice rozhodně nejvýraznější. Na jejím základě oslovila Trosky nadnárodní firma Sony a nabídla jim smlouvu na jedno album. Telefonát z velkého vydavatelství byl pro tehdy jednadvacetileté kluky jako blesk z čistého nebe. Znamenal ale i impulz, aby začali tvořit další skladby, byť jako Trosky předtím ani nikdy nekoncertovali. Nový materiál vznikl rychle a na jaře 1997 natočili v Praze demo nahrávku, která se šířila na promo kazetě po obou zemích bývalé federace a budovala Troskám jméno. Album pak dokončili na podzim stejného roku. Nahrávalo se ve studiu Landscape u Jana Marka, který už předtím natáčel Chaozz a věděl, jak se míchá hip hop.

FLASHBACK: OK Computer nám zachránil život. Album Radiohead je jako airbag před srážkou s budoucností

• Upravit
• Smazat

Třetí desku britských Radiohead, OK Computer, jsme poprvé slyšeli před dvaceti lety – v ještě docela jiném světě. Hudební průmysl řídily velké nahrávací společnosti, do nových kapel jsme se zamilovávali při sledování videoklipů s rozpočtem, za který by se dal pořídit rodinný domek. Lidstvo upínalo naděje k technologickému pokroku i blížícím se nulám v kalendáři, se kterými měla společnost definitivně vkročit do budoucnosti.

Když deska v říjnu 1997 vyšla, přibyl do Trosek ještě koncertní DJ Gabo a trio začalo konečně hrát i koncerty. Ten první pražský vidělo Roxy, kam se o dvě dekády později vrátili v doprovodu PSH. Byli to právě Orion a Vladimir 518, kdo Vece a Midiho pozvali na první díl kompilace East Side Unia, kterou čeští rappeři vydali v roce 1998 na své značce Terorist?. I bez nich ale měly Trosky v Čechách silnou posluchačskou základnu, hiphopová scéna totiž tehdy ještě fungovala na „federální“ bázi bez hranic.

Rok před Troskami vzal útokem českou hudební scénu Chaozz – v jejich podání ale rap mířil primárně na teenagerské posluchače. Vec a Midi nabídli mnohem dospělejší variantu hip hopu, postavenou na syrovosti beatů a opravdovosti výpovědi. Chaozz se do své pozice částečně nechal natlačit nahrávací společností, od té doby panuje v českém rapu nedůvěra k smlouvám s velkými firmami, Vec si ale zpětně spolupráci se Sony pochvaluje. „Velké labely tehdy měly velkou moc rozšířit hudbu, měly kontakty s televizemi, rádii, obchody,“ vzpomíná. Žádné tlaky labelu, že by měli hrát komerčnější hudbu, si Vec nepamatuje. Možná měli jen štěstí – ve stejné době se šéfem české a slovenské pobočky Sony stal Aaron Kirtz, který se pohyboval na hiphopové scéně pod jménem A to the K a měl první žánrový pořad na Radiu 1. A nad Troskami držel ochrannou ruku.

Krásná i s chybami

Dvojice už ale nikdy žádné další album nenatočila. V roce 2000 vydali singl Atmo Rytmo / Akože Reperi a o dva roky později odehráli na Pohodě poslední koncert. Midi se se už tehdy začal věnovat pořádání hiphopových festivalů, pak se přestěhoval do Prahy a s rapem definitivně skončil. Vec na druhou stranu patří do slovenské rapové špičky dodnes – vydal tři ceněné studiové desky a jeho zatím posledním počinem je EPčko Domácé potreby z roku 2016.

Dvě dekády debutovému albu Trosek vlastně ani příliš neuškodily. Jistá naivita od jednadvacetiletých mladíků je pochopitelná, síla některých textů je ale nadčasová. Zakázané uvolnenie nebo Syftom zaznamenávají pocit mladých lidí vyrůstajících na malém městě, je tu ale i přímočará – a pěkně syrová – generační výpověď, jako třeba v Myslíš na to, čo strácaš, kde Vec rapuje: „Sleduješ svet, myslíš, že si v ňom sám, kladieš si otázku, prečo práve ja? Poznám ten pocit, aj ja som si myslel, že všetko ovocie je rozdané a mne ostalo len to kyslé, a to ma hnalo vpred.“

K dvacátému výročí legendární desky složilo Troskám poctu dvacet dva současných slovenských a českých rapperů na remixu skladby Tozmemi a dalších šest je slyšet na dalším, který stvořil kolektiv kolem labelu Ty nikdy. Taková pozornost dokazuje, jak velký dopad mělo album na scénu v bývalé federaci. Trosky jako první ukázaly, že i v domácích podmínkách lze natočit úspěšnou hiphopovou desku, která nebude nadbíhat náctiletým posluchačům.

A jak se na album s odstupem dvou dekád dívá sám Vec? Měnil by na něm něco? „Je to úplně v pořádku. Jsou tam zaznamenané moje skills, moje myšlenky, technické dovednosti doby, je tam všechno, co to má mít. Ta deska je i s chybami tak krásná, že na ní není potřeba nic měnit,“ shrnuje Vec pocity z alba, které odstartovalo dějiny slovenského rapu.