FLASHBACK: OK Computer nám zachránil život. Album Radiohead je jako airbag před srážkou s budoucností

Album OK Computer nabízelo o dost temnější vizi věcí příštích. Přichází kolektivní jetlag, hlavy nám zahltí informační a mediální smog, jednotlivec se ocitne osamocený ve světle reflektorů. Prognóza Radiohead se vyplnila – ale nejen proto zní OK Computer i po dvaceti letech aktuálně. Tento text slouží jako doprovod ke konfesijnímu rozhovoru Jiřího Špičáka a Jonáše Zbořila o desce, která je navždy poznamenala.

K Radiohead jsem se poprvé dostal díky klipu ke skladbě Paranoid Android, opulentnímu singlu, který Thom Yorke a spol. nahrubo sešili z několika různých tracků a hudební dramaturgové i manažeři z nahrávací společnosti si nad ním nejspíš ukroutili hlavu. K songu samotnému jsem byl zpočátku víceméně imunní, ale nadchl mě animák, ve kterém dva kamarádi zažívají typická puberťácká dobrodružství, upocení politici odkrývají tajnou identitu sado-maso superhrdinů a nad špinavým velkoměstem dávají andělé lekce létání v helikoptérách. Někde vzadu v hlavě jsem cítil, že Paranoid Android mě pod vrstvou černého humoru, sebeironie a oplzlosti připravuje o nevinnost. „Hudba, ke které si můžete podříznout žíly,“ komentoval v roce 1997 album OK Computer rozmrzele moderátor televize Sky News Kay Burley. Pro nás to byla hudba, jejíž hlubší význam nám tehdy možná unikal, ale která nám svou emotivností a zvláštně neuchopitelným smutkem zachránila život.

Burleyho komentář, mířený ke skladbě No Surprises, nebyl v létě 1997 nijak výjimečný. Dobové recenze plnily depresivně laděné přívlastky, citovaly se verše o lidech rozšlápnutých jako brouci ze skladby Let Down. I přesto, že první skladba desky, Airbag, je možná nejpozitivnější písní v diskografii pětky z Cambridge. Zpívá se v ní o euforii, kterou člověk může zažít, když přežije autonehodu. Zároveň jde o jeden z nejlepších albových otvíráků od dob Abbey Road. Do OK Computer měl zpočátku pozvat počítačem odříkaný manifest Fitter Happier. „More productive, comfortable, not drinking too much, regular excercise at the gym, three days a week,“ vykoktává v polovině desky softwarový hlas seznam idealistických předsevzetí i povrchních snů, jejichž splněním se člověk konečně zbaví plíživé úzkosti ze současnosti.

Počítač jako ironický vypravěč působil jako políček společenskému technooptimismu – jestli něco může zlepšit život, pak jedině stroj do každé domácnosti a časem i internetové připojení. Radiohead si to nemysleli a naznačovali to na desce, ke které jsme se v pubertě o pár let později dostali díky online pirátství. Do té doby jsme si o OK Computer pouze četli. Jiří si na základě pochvalných recenzí v hlavě komponoval imaginární verzi desky – Radiohead přesto dokázali jeho fantazii překonat. Bylo běžné, že jsme desku poslouchali v neúplné verzi, protože jsme ještě neovládali stahovací softwary nebo neměli ponětí o webech typu Allmusic.com. Až po letech jsme objevili melodramatickou Exit Music ze soundtracku k Romeovi a Julii nebo závěrečnou The Tourist s refrénem, ze kterého se dvacet let po jeho vzniku stala nesplnitelná mantra: „Hey man, slow down / Idiot, slow down.“

Temná prognóza OK Computer, která lidstvu předpovídala exodus do letištních hal, hotelových lobby, supermarketů a předměstských parkovišť, by samozřejmě nestačila k tomu, aby se z alba stalo nejlepší rockové LP přelomu tisíciletí. V první řadě se Radiohead podařilo složit desku s ambiciózním, sebevědomým zvukem, který očividně neodkazoval na nic z dobových trendů. Škatulka britpopu na kapelu, která se už od svých začátků přikláněla spíš k odkazu americké kytarové scény, neseděla nikdy. S OK Computer se navíc k hudebnímu rejstříku Radiohead přidala fascinace elektronikou a samplováním, která je patrná už z prvních taktů otvíráku Airbag. Vlivy na OK Computer – DJ Shadowem počínaje a Beach Boys konče – jsou ale tak vyvážené, až jsou uchem v podstatě nevystopovatelné. Dohromady každopádně tvoří skvěle rozpolcenou desku, kterou odzpíváte v euforii, zatímco Thom Yorke v textech přesně odcituje depresivní chorobopis západní společnosti.

OK Computer má ale ještě jednu vrstvu, která je patrná už ze zmiňovaného klipu k Paranoid Android. Radiohead natočili album se smyslem pro humor – i když je poněkud černý. A jestli jste se při poslechu OK Computer nikdy ani nepousmáli: nasedněte do auta, zapněte Airbag a rozjeďte se plnou parou proti zdi nákupáku. Čeká vás euforický smích na konci tunelu.