Fluff je víc než hudba. Na rokycanském hardcore-punkovém festivalu se pogovalo i diskutovalo
Po uplynulém víkendu bude ještě tisícovkám návštěvníků letošního Fluffu pískat v uších. Hodně se tu křičelo a kytaristé hráli rychle jako o život – a atmosféru vystihuje i název jedné ze čtyř stageí All Go, No Slow. DIY festival s téměř 20letou tradicí je naprostý unikát. Vznikl odspodu, v areálu letiště neuvidíte loga velkých firem a vše je tu precizně zorganizováno, od harmonogramu kapel po veganskou snídani, kterou jste si ještě před 10 lety v Rokycanech nekoupili.
Město z Fluffu žije a je vidět, jak se přizpůsobuje nastavení festivalu, který podporuje organizace bojující za práva zvířat. Kdysi jste v obchodech nenašli veganské pomazánky a museli jste si je kupovat ve speciálních stáncích přímo v areálu letiště. Místní koupaliště v úmorném vedru zas na pár dní zaplnili tetovaní hardcore-punkoví fanoušci, které si jen tak nesplete.
Organizátoři poslední roky sází na reuniony velkých kapel: letos to byly emohardcorové legendy Ruiner z amerického Baltimoru. Publikum bylo po osmi letech nečinnosti kapely našponované – a zpěvák Rob Sullivan nezůstal na pódiu sám. Fanoušci mu ze všech sil rvali z rukou mikrofon a odzpívávali texty za něj. V jeden moment nebyla na stagei jenom kapela, ale desítka lidí, kteří se následně vrhali dolů do lidí. Je to klasická momentka z Fluffu a součást hardcore-punkového skanzenu.
Chvíli potom, co během koncertu Ruiner pogovali fanoušci v kruhu, nastoupil Greg Bennick se svým politickým stand-upem – frontman hardcorové kapely Trial je také aktivista a na Fluffu mluvil o historkách z turné a především o Donaldu Trumpovi a nebezpečí pravicových populistů. Snad ale nebylo nutné přesvědčovat přesvědčené v publiku, ve kterém byla vidět trička s antirasistickými hesly. Jinde se diskutovalo o praktičtějších věcech: například o tom, jak se vypořádat s tzv. catcallingem a sexuálním obtěžováním.
Hardcore-punkové kapely v programu Fluffu zní jako monokultura, která si své hranice přísně střeží. Něco jiného se děje za branami festivalu, kde stojí Psych Tent – scéna zaštítěná kazetovým labelem Stoned to Death a letos uspořádaná s pomocí pražských promotérů Hluch Crew. Pokud jste se chtěli poučit něco o italském post-punku nebo maďarském punku, správná adresa byla právě tady – jeden den zakončila techno rave party, jindy soulová diskotéka. Jenom pár postřehů: koncert Povodí Ohře za zpěváka Sisiho téměř odzpívali fanoušci, i když debutová deska kapely vyšla teprve nedávno. Nusle Sound System odehráli koncert s basákem, který se prstoklad songů učil přímo na pódiu. Zbrusu nová kapela Bahrataltu vůbec poprvé otevřela blackmetalový chlívek s warpainty na tvářích a obrácenými kříži.
Každý si odnese z Fluffu svoje zážitky, ale každoročně se tu může člověk utvrdit v jedné důležité věci: jde to jinak, ať už žít, nebo organizovat festival a dělat hudbu. Pokud někdy uslyšíte někoho, že to bez velkých nahrávacích studií, grantů a sponzoringu od energy drinků nejde, zajeďte se podívat na Fluff.
Jak se festivalu Fluff přizpůsobuje jinak ospalé město Rokycany? Které kapely zklamaly a překvapily? Poslechněte si celý rozhovor s Milošem Hrochem.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
