Foťák není zas tak křehký, jak vypadá. Listujeme fotoknihou pořízenou přímo v moshi

„Potkali jsme se s Paayarazzim na turné – oba jsme fotili, tak z toho rychle vznikl nápad na společnou výstavu,“ popisuje Tomáš jak to s Hlukem bez hranic začalo. Nejprve se však začala připravovat putovní výstava, kterou nakonec doprovází i fotokniha. Oslovili spřízněné fotografy a fotografky - Mayu Duljević, Matěje Staška a Henrietu Ďatko a na světě byl další DIY projekt, . Název Hluk bez hranic přitom autoři nechápou jen geograficky, jde spíš o odkaz k propojenosti lokálních scén, které jejich fotografie zachycují. „Původní záměr byl ten, aby to byl support lokálních scén, toho se ale úplně docílit nedá, protože by to drasticky zúžilo výběr,“ vysvětluje Tomáš selekci účinkujících na vystavených fotografiích.

Oba hosté se s námi podělili i o jejich metodu toho, jak během focení na koncertech nezavázet: “Občas něco vidíš a fakt to chceš mít odfocené, tak prostě vyskočíš a vyletíš na pódium před chlapíka nebo před ženskou, odfotíš to, stáhneš se a jdeš pryč”, líčí Tomáš. Dále přišla na řadu i otázka, co se s fotkami děje dál – od sdílení na sítích po tištěné výstupy, u nichž zaznívá důraz na touhu po fyzickém vydání. Matěj to přirovnává k hudebním nosičům: „Je to jiné mít desku v ruce než poslouchat ji z telefonu.“ To, že projekt stojí na kolektivní spolupráci potvrzuje i fakt, že jednotlivé zastávky si výstavu částečně kurátorují samy a že za finálním výběrem fotek do knihy pak stojí Marie Fišerová, která má na svědomí i layout.

Která z československých zavedených kapel v rámci vernisáže odehraje své poslední vystoupení? Vypadá to, že bude nějaký Hluk bez hranic 2? Co dělá Paayarazzi na škole v přírodě? A jak se vyvarovat zranění z moshe? Poslechněte si celou Špínu s fotografy Tomášem a Matějem ze záznamu!