Francouzský protipískací zákon? Za tohle jsme statusy s hashtagem MeToo nesdíleli

Za návrhem stojí ministryně pro genderovou rovnost Marlène Schiappa. „V současné době nelze podat žalobu pro pouliční obtěžování, když se někdo dostane do vašeho životně důležitého prostoru, mluví s vámi 10 nebo 20 centimetrů od vašeho obličeje, následuje vás tři, čtyři, pět nebo šest ulic nebo žádá o vaše telefonní číslo asi 17krát,“ vysvětlovala Schiappa v rozhlasové stanici RTL.

Už nyní se v českém tisku objevují zlehčující titulky typu „Francouzská ministryně pro rovnost pohlaví prosadila zákon na ochranu žen před pískáním“. Kritické hlasy zmiňují ale i to, že bude téměř nemožné rozlišit obdivné, pochvalné, příjemné verbální projevy a poznámky sexuálně agresivní. „To je zcela irelevantní námitka. My ženy dobře víme, v jaké chvíli se začínáme bát a kdy se už necítíme v bezpečí,“ dodala. Ženy to pravděpodobně ví, ale každá má jiný práh citlivosti. Pokuty budou vybírat na místě policisté a kritéria pro posuzování obtěžování ale ještě tak docela hotová nejsou. Z logiky věci vyplývá, že budou muset být očitými svědky obtěžování – jak jinak budou catcalling dokazovat? A budou zrovna policisté citlivými arbitry toho, co už se dá brát jako nepříjemné obtěžování?

Když uděláte silový zákaz bez opravdové (společenské) změny, zlo (v tomto případě obtěžování) si najde svou skulinku jinde. Proto místo tvrdé restrikce vidím možnosti změny spíše v edukaci generace, která ještě pokřikovat nezačala|foto: Rene Asmussen, Pexels,CC0,©

Kampaň MeToo stále hýbe světem a má nepochybně očistné účinky pro všechny, kteří se teď mají odvahu vyznat z toho, že byli obtěžováni. Stejně tak ťuká na čelo těm, kteří se obtěžování dopouštějí a sami by vlastní sebereflexe a uvědomění nevhodného chování nebyli schopni. Přesto se domnívám, že Schiappa kampaň proti harašení na ulicích vzala za špatný konec. Pokud návrh jejího týmu vejde v platnost, dojde k efektu vylití dítěte i s vaničkou. Bude patologizováno nejen chování, které zneklidňuje, stresuje a zastrašuje, ale i prosté oslovení.

Hodnocení obtěžování záleží většinou nejvíc na tom, je-li objekt „touhy“ naladěn nechat se balit, nebo ne. Jinak bude reagovat žena, kterou na rynku osloví Brad Pitt, a jinak žena, na kterou by ze svého kola začal pokřikovat Václav Klaus ml. Prosazením protipískacícho opatření budou biti i „slušní lidé“, kteří chtějí oslovit protějšek, aniž by ho chtěli znásilnit. Nejsem s to představit si, jak se bude rozlišovat jemné předivo eroticky zabarvené komunikace mezi muži a ženami, které začíná někde u mrknutí, oslovení a končí otravováním nebo i znásilněním.

Schiappin návrh je přesně ten typ opatření, který může vyvolat nenávist spíš vůči ženám oznamovatelkám. Je možné, že jen podléhám zkostnatělým představám o tom, že stát by měl do mezilidských vztahů zasahovat minimálně – i za cenu nepříjemných zážitků na ulici. Jedno přísloví však praví, že „součet hříchů je vždy stejný“ – když uděláte silový zákaz bez opravdové (společenské) změny, zlo (v tomto případě obtěžování) si najde svou skulinku jinde. Proto místo tvrdé restrikce vidím možnosti změny spíše v edukaci generace, která ještě pokřikovat nezačala.