Frankie & The Deadbeats v Czechingu 2026: V Americe je okolo živého hraní úplně jiná kultura

Kapela má za sebou dvě akustická turné ve Spojených státech, koncerty po Evropě i vystoupení na showcaseovém festivalu PIN v Makedonii. Svým osobitým pojetím country míří za hranice Česka a patří mezi nejžhavější české exportní projekty.

Po boku dalších dvou nominovaných projektů se Frankie & The Deadbeats představí živě 14. května na letošním Czechingu Showcasu v Paláci Akropolis. V profilovém rozhovoru odpovídal frontman Frankie Knuth.

Jak bys představil vaši kapelu našim posluchačům jednou větou?

Neorganizovaná skupina lidí, co pořád nemá čas, ale dokážou se sejít, aby společně tvořili hudbu.

Hodně z vás dřív působilo v punkových kapelách. Jaká vede cesta od punku ke country? Jak jste se dali dohromady?

Poslouchal jsem tenkrát hodně punkový hardcore kapely, a v tom období, který už je třeba 10 až 15 let zpátky, si frontmani mých oblíbených kapel jako třeba Hot Water Music nebo Chuck Ragan zakládali sólový projekty, který nebyly úplně country, ale už k němu měli hodně blízko. Vždycky jsem měl pocit, že něco takového chci udělat, ale nikdy mi to moc nešlo. Chtěl jsem dělat country, ale neznal jsem nikoho, kdo by ho chtěl dělat se mnou, tak jsem si napsal status na Facebook, a tak našel zbytek kapely.

Nebyli lidé překvapení, když jste byli známí z punkové scény a najednou jste se proměnili v country kapelu?

Mám pocit, že než jsme začali pořádně hrát, tak jsme rovnou vydali první desku. To byl náš začátek jako kapely. Hodně lidí na to bylo zvědavých, takže na první křest přišlo třeba 400 lidí, což bylo pro nás velký překvapení. Hodně lidí z punkový scény bylo zvědavých na to, jak to bude znít!

The Deadbeats se dá přeložit jako „budižkničemové“. Odkud ten název přišel?

Ten název jsme hodně řešili, použili jsme moje křestní jméno, což se často objevuje v country historii, třeba Johnny Cash & The Tennessee Two. Pak jsem hledal ve slovníku westernového slangu různý přídomky, posílal je do skupinového chatu, a nakonec jsme vybrali The Deadbeats.

Vaše první deska z roku 2021 se jmenuje The Shining. Na tu jste navázali v roce 2023 albem The Possibility That Love Is Not Enough. Jak se na obě alba s odstupem díváte?

Myslím si, že první deska byla pro nás nová zkušenost, protože nikdo z nás předtím country nehrál kromě našeho bubeníka. Bylo to testování, dělali jsme to intuitivně a nekopírovali žádné šablony. Na druhé desce jsme se už víc soustředili na formu a aranže.

Snažíte se sami nějak žánrově škatulkovat?

Nemám pocit, že bychom řešili, jestli jsou naše skladby málo, nebo moc country. Tak s tím nepracujeme. Na prvních deskách jsme měli pedal steel kytaru. Ta, když zahraje kdekoliv, tak má člověk pocit, že hraje country. Nikdy se ale nepřizpůsobujeme tomu, že “musíme” hrát country.

Máte také bohaté zahraniční zkušenosti. Jaké to je hrát v Americe v porovnání s tuzemskem?

V Americe jsem hrál spíš malé kluby nebo bary a ta kultura je jiná. Lidi jsou zvyklí, že se hraje každý večer, a hospitality je trochu horší než u nás. Kamarádi, kteří tam hrají, mi říkali, ať nemám očekávání, že se o mě bude někdo starat jako v Evropě. A bylo to opravdu tak. Byla to ale dobrá zkušenost, třeba když jsem hrál v Tennessee v restauraci pro lidi u večeře – člověka to posune. Hrál jsem i na lodi, která plula po Mississippi. To jsem si připadal, že dělám country.

Hráli jste i na festivalu PIN. Jak se na showcaseové festivaly připravujete?

Na PINu nebylo moc času na přípravu, dokonce jsme hráli na cizí gear. Byl to trochu krok do neznáma a nakonec jsme se s tím docela popasovali. Máš pocit, že hraješ pro odborníky, kteří tě hodnotí. Speciální přípravu ale nemáme, nehrajeme jinak kvůli porotě.

V čem může vaše hudba zaujmout v zahraničí?

Myslím, že v Evropě není náš zvuk a styl country tak běžný. V Americe je ten žánr obrovský, takže těch žánrových odnoží country je hrozně moc, ale v Evropě možná trochu vybočujeme.

Poslechněte si celý profilový rozhovor s kapelou Frankie & The Deadbeats, která se účastní letošního Czechingu.