Gebrian, Vladimir 518, Šedá: Může být „rekonstrukce squattingem“ pro město prospěšná?
Iniciativa KLINIKA otevřela obsazením opuštěného domu na Žižkově důležité téma. Bývalé zdravotní zařízení patřící státu vyčistila od odpadků a zaplnila koncerty a přednáškami. Včera však policie provizorní kulturní a sociální centrum vyklidila. Zaslouží si projekt a tento typ občanské angažovanosti podporu? Mnoho místních obyvatel i sympatizantů z jiných čtvrtí má jasno. Stejnou otázku jsme položili několika náhodně vybraným známým osobnostem, jejichž práce se dotýká aktuálních společenských otázek.
Erik Tabery, šéfredaktor časopisu RespektDomnívám se, že přístup státu k vyklizení sociálního centra je obrovská chyba. Tento projekt se velice liší od řady jiných, tady nejde o to, uzmout někomu prostor pro osobní potřebu, budova byla v dezolátním stavu a de facto ohrožovala okolí. Skupina lidí se rozhodla místo proměnit, tak aby bylo veřejnosti k užitku – nenastalo tam ohrožení lidských životů ani kultury, ani já nevím čeho. Myslím si naopak, že stát i město by měly podobné projekty vnímat jinak, známe je z celé řady západních zemí a měst. Považoval bych toto za případ, kdy se stát zachová rozumně, ale zatím se to nezdá. Výsledek bude jediný – místo bude dál chátrat, bude to nesrozumitelné a bude to riskantní i pro okolí. Řada lidí, kteří byli ochotni se teď angažovat, z toho bude frustrovaná. Podle mě by se dům měl nechat lidem, kteří s ním chtějí dělat něco pořádného, a nenechat ho jen tak chátrat.
Kateřina Šedá, umělkyně a experimentátorkaJá bych to určitě podpořila. Ve své tvorbě také často porušuji různá pravidla, aby došlo k nějaké změně. Logicky jsem tedy zastáncem něčeho podobného. Navíc se v zahraničí ukazuje, že squatting může často vést k sociálnímu experimentu, ze kterého se v budoucnu stane unikát. Nic jiného ve společnosti to nemůže zastoupit. To je jeden z důvodů, proč si myslím, že by v České republice neměl být kriminalizovaný, a měla by se otevřít společenská debata, jestli by se neměl stát legálním. Je to důležité téma.
Vladimir 518, gorila vs. architektMůžu mluvit ze své vlastní zkušenosti, protože jsem v podobně autonomně sociálním centru několik let žil, a musím přiznat, že mi to do života dalo strašně moc. Smysluplnost podobných projektů spatřuji hlavně v tomto – mladí lidi mají možnost na skutečně nezávislé platformě zkusit žít jakoby v realitě. Squat není škola ani realita, je to něco mezi. Je možné taková místa vnímat jako laboratoře nezávislé a alternativní kultury. Pokud stát cpe peníze skrz granty do různých „nezávislých“ projektů, naprosto nechápu, proč by nebylo možné dlouhodobě obsazovat prázdné budovy kvůli tomu, aby se podobná kulturně-sociální autonomní centra děla a společnost z nich profitovala. Je nesmyslné takovou iniciativu potírat, protože ti lidi to dál společnosti vrací. Myslím, že jsem jeden z důkazů toho, že ten první krok, který mi umožnila Ladronka, jsem v životě stokrát zúročil. Nechápu, proč by to nemohli v současnosti zažít i další mladí lidi.
Jana Smiggels Kavková, ředitelka neziskové organizace Fórum 50 %V Praze chybí taková místa, kde zdola a spontánně vznikne nápad něco organizovat a vytvořit nějaký prostor, ať už pro kulturní, nebo sociální aktivity. Všechno funguje spíš na komerční bázi. Spíš bych ocenila, kdyby to mělo podporu alespoň ze strany politiků, když ne státu. Vytváří to cenný prostor, který ve městě chybí.
Adam Gebrian, architekt a moderátor pořadu BouráníMyslím, že ten proces musí vypadat trochu jinak, ale ve zkratce – ano, může. Je tady spousta nevyužívaných staveb, zvlášť ty, které jsou majetkem města nebo státu, a pokud někdo zespodu projevil aktivní zájem se podílet na jejich obnově a provozování, zvlášť s takovouto náplní, považuji to za správné. Musí to vyvolat úpravu legislativy. Chápu to jako dočasnou aktivitu, která se po chvíli stáhne, ta věc se musí přeřešit a potom je možné v tom znovu pokračovat. Takže bych byl rád, aby se takové věci mohly dělat legálně, což momentálně nelze.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
