Generace na rozcestí: Mládí s hypotékami

10. prosinec 2012

Všechno ve Španělsku vypadalo ideálně. Ekonomika šlapala, práce byla celkem jistá, banky byly shovívavé, tak proč si nevzít hypotéku. Jenže pak tahle bublina splaskla a lidem spadly růžové brýle. Ani mladí Češi si vlastní byt bez pomoci rodičů většinou dovolit nemůžou. Pokud jim nepomůžou rodiče, musí si půjčit. Generace je tentokrát o mladých, kterým v rozletu brání ekonomická krize.

Španělsko: Nebezpečný kolotoč krize
Svůj příběh mi vyprávěl Adnan Bashir, syn pákistánských přistěhovalců v Barceloně, v bytě připraveném na vystěhování. Na ten mu banka s klidem půjčila v přepočtu 5 milionů. Vše se ale zhroutilo. Já, můj otec a bratr jsme ztratili práci. Majitelé už nezvládali splácet své dluhy. Vlastně ani nezavřeli, oni firmu opustili. A my jsme zůstali koukat s otevřenou pusou... Naštěstí se davu lidí před domem podařilo vystěhování Adnana zabránit.

Byli to lidé, které organizuje občanské sdružení nazvané Platforma pro oběti hypoték. Opuštěný nebytový prostor v jednom barcelonském obytném domě se zcela zaplnil. Dole i v mezipatře je dav lidí, kteří přišli na další schůzku Platformy. Jsou tu lidé, kterým hrozí exekuce – jako José Manuel, nebo další, kteří už exekutory na krku mají. Tady se lidem radí, jak vyjednávat s bankami odklad splátek, nový splátkový kalendář, jak oddálit vystěhování. A když už dojde na nejhorší, organizují se zde akce „Stop vystěhování“, které pomáhají lidem jako Adnan. Platformu založila mladá aktivistka, dnes známá po celé zemi, Ada Colau.

Poslechněte si celou reportáž od Davida Koubka o problému, který mají statisíce Španělů.

Česko: Chceme bydlet ve vlastním
Česká republika se vyznačuje intergenerační solidaritou, čeští rodiče velmi často podporují své děti i v dospělosti, a taky obrovskou oblibou vlastnického bydlení. Nájemní bydlení u nás nemá dlouhodobě dobrou pověst a tu ještě zhoršila nejistota spojená s deregulací nájemného. Podle Petra Sunegy ze Sociologického ústavu Akademie věd je popularita bydlení ve vlastním výsledkem české bytové politiky. „U nás bytová politika byla výrazně zaměřená na podporu vlastnického bydlení. Když se porovnají výdaje, které šly na podporu nájemního a vlastnického bydlení, tak ty na podporu vlastnického bydlení byly vyšší.“

02024907_9.jpeg

Přesto je v Česku stále velký rozdíl mezi těmi, kteří si přejí mít vlastní byt, a těmi, kdo si ho opravdu koupí. V případě, že se lidé rozhodnou pro koupi, je to podle Petra Sunegy s přesvědčením, že se nemůže nic stát. „Pokud jsou přesvědčeni, že si chtějí koupit vlastnické bydlení, tak jsou přesvědčeni i o tom, že se jim nemůže stát, že by přišli o své příjmy, že by nebyli schopni splácet hypotéku. Věří, že u nich tato situace nastat nemůže, a s tím do toho jdou.“

Se stejným přesvědčením vyrazila žádat do banky o půjčku i 24letá Michaela. Od rodičů dostala byt po babičce, který byl potřeba zrekonstruovat. „Šlo o 300 tisíc. Úvěr jsem si brala na svoje jméno a myslela jsem si v tý době, že když je mi 20 let, tak jsem v produktivním věku. Můj přítel tehdy vydělával 40 tisíc, já 20 tisíc. Ale situace se během těch 3 let změnila tak, že jsme oba přišli o práci a najednou byli bez příjmů.“

Poslechněte si celou reportáž Zuzany Rejchové o rizicích spojených s úvěry.

autoři: dkk , Susana
Spustit audio