Generace na rozcestí: Učitel – poslání, nebo řehole?

Česko: Učitelem z přesvědčení
Na základní škole v Kunraticích si nepřipadáte jako ve škole. Místo školního zvonění tu hraje hudba, rodiče tu spolu chodí na kafe, učitelé i žáci pak působí tak, že je to tady společně opravdu baví. Netradičně pak začíná i povídání o situaci mladých učitelů v Čechách.

„Já bych se nerad bavil o penězích, protože si nemyslím, že to patří mezi ta hlavní témata, proč jsem si vybral práci učitele,“ utne hned v úvodu debatu o nedostatečném hodnocení pedagogů 33letý učitel angličtiny a tělocviku Martin Suchánek. Do školství se vrátil po letech strávených v marketingu a myslí si, že debata o penězích v jeho profesi hodně degraduje. S tím souhlasí i paní učitelka Nováková, jinak šestadvacetiletá Markéta.

„Veřejnost to vnímá tak, že můžeme být rádi za to, co máme, protože máme 2 měsíce prázdnin. Upřímně si myslím, že trávím v práci víc než osm hodin denně, a nemyslím si, že je adekvátní ohodnocení takové práce 20 tisíci hrubého.“

Učitelka Markéta Nováková |foto:Archiv Markéty Novákové

Markéta ani Martin z kunratické základní školy ještě nemají rodinu, uživit ji ze zmiňovaného platu není vůbec jednoduché, i proto míří mladí učitelé pracovat mimo školství. Podle učitelky českého jazyka a občanské výchovy Markéty Novákové musíte mít v českém školství úplně jinou motivaci, než jsou peníze. „Pokud je škola pedagogům schopna poskytnout nějaké další vzdělávání a možnost rozvoje, tak si myslím, že to funguje jako benefit, který mi může nahradit i tu finanční ztrátu.“

A všechno tohle kunratická základní škola poskytuje. Je zapojená do několika vzdělávacích projektů a právě vzdělávání nabízí i svým pedagogům.
Více se o motivacích mladých českých učitelů dozvíte v reportáži Zuzky Rejchové.

Slovensko: Tvrdý učitelský chleba
Bratislava je podle letošních statistik pátým nejbohatším regionem Evropské unie a přeskočila i Prahu. Je to ale obrázek pořádně zavádějící. Například bratislavské nájmy jsou na slovenské poměry hodně vysoké. Platy v některých oborech naopak stejně nízké jako ve zbytku země. Hlavní město ale nabízí to nejdůležitější – pracovní místa. Řada Slováků z východu se proto spokojí s bratislavským životem, i když mají třeba jen 12 tisíc korun na měsíc.

Učitelé Dodo, Detka a Danka se v téhle hospodě v přízemí bratislavského paneláku scházejí, když už toho mají opravdu dost a potřebují vypnout. Pivo nebo kofola po práci, na to jim měsíční rozpočet stačí, o moc víc si toho ale dovolit nemůžou.

Dance je 37 let. Stejně ale pořád žije tak trochu studentským životem, v panelákovém bytě se spolubydlícími. Jedním z důvodů jsou zase peníze. Danka ale rozhodně není ten typ, co by neuměl popadnout příležitost za pačesy. Už má za sebou zkušenosti z Kanady a ví, jak to vypadá jinde. Stejně se rozhodla zůstat na Slovensku. „Kdyby to každý tak udělal, že půjde do zahraničí a zůstane tam, tak pak tu může ten poslední zhasnout a zamknout.“

Poprvé ve škole, ilustrační foto|foto:Lukáš Milota,Český rozhlas

Další z mladých učitelů, 24letá Bernadetta, pro kamarády a kolegy prostě Detka, která pochází z desetitisícového Stropkova, v Bratislavě tak trochu procitla ze sna. Jak sama říká, Stropkov je moc zapadlé hnízdo na to, aby se spoléhala, že tam přijede princ na bílém koni a odveze si ji někam do svého zámku. Proto hledala štěstí v Bratislavě. „Problém je, že neušetřím nic, vyžiju z toho v pohodě, ale neušetřím a nemám rodinu. Pro mě samotnou to stačí, ale jinak nevím, neumím si představit život rodiny s tímhle platem v Bratislavě.“

Třetí z party učitelů, 35letý Jozef, kterému ale nikdo neřekne jinak než Dodo, občas po návratu ze školy ještě navlékne tepláky a jde uklízet chodby a schodiště u něj v domě. Ani přivýdělek ale Dodovi nestačí k tomu, aby s rodinou dosáhnul třeba na hypotéku.

O tom, jak je možné vyjít v Bratislavě s průměrným učitelským platem 500 eur, si s trojicí mladých učitelů povídal zpravodaj Českého rozhlasu na Slovensku Vojtěch Berger. Poslechněte si jeho reportáž.