Ghostpoet v Roxy: Třetí rozměr hudby

7. listopad 2011

V rámci stále ještě probíhajícího festivalu Struny podzimu v Roxy během sobotního večera vedle několika dalších vystoupili například jazzman Ondřej Pivec, experimentální projekt amerického muzikanta Roberta Glaspera a v neposlední řadě Radiem Wave oblíbený britský alternativec Ghostpoet.

Čekal jsem temnou show, při které, alespoň v začátku, bude postava osmadvacetiletého Brita upozaděna atmosférou jeho muziky. Čekal jsem pouze problesky světla, které by daly vědět, že na stagei vůbec někdo stojí. Místo toho přišel obrýlený sympaťák v nezbytném kostkovaném kloboučku přímo doprostřed stage. Nesl si laptop a přivedl kytaristu a bubeníka.

Ghostpoet vydal v únoru letošního roku geniální debut Peanut Butter Blues & Melancholy Jam. Vysloužil si za něj po právu také nominaci na britskou Mercury Music Prize. Album ale podle mého názoru má drobný háček, zní od začátku do konce hodně podobně a – pokud hudbu patřičně nevnímáte – chvílemi také dost ploše. Jakkoli hudební projev nemusí vadit na albu, které si žijete sami pro sebe, před publikem by pravděpodobně neobstál.

02477970.jpeg

Koncertní podoba Ghostpoetova alba jako by ale jeho muzice přidávala třetí rozměr. Její zhmotnění v podobě bicích a kytary v doprovodu zvuků z rapperova laptopu dodalo chybějící ráznost i pestrost, ale rozhodně neubralo nic na atmosféře ani hloubavosti jeho písní. Mezi devátou a desátou se proto Roxy ocitlo v sympatické dynamicky znějící podzimní depresi. Stejně tak jako album samotné byl tohle zážitek, který vás nestrhnul svým pojetím, ale ve kterém si každý našel, co objevil na albu, a koncertní rozměr mu rozvinul vnímání dál.

Pro člověka, který debutovou desku britského hudebního poety předem neslyšel, byla sobota možná trochu nevýrazná až zklamáním – Ghostpoet není tím, který by strhnul davy. Kdo ovšem přišel, protože ho deska Peanut Butter Blues & Melancholy Jam zaujala, zákonitě se mu musel koncert líbit – vystoupení pak nepostrádalo spád ani jiskru.

02477967.jpeg

Ghostpoetův koncert nepatří mezi ty, na které budete za pět deset let vzpomínat jako na show roku 2011, ale rozhodně se vám vybaví všechny pocity, nálady i myšlenky, které se vám v tu dobu honily hlavou, a to je přesně to, co chcete, když jeho hudbu posloucháte.

autor: Pavel Cyprich
Spustit audio