Girlpool se na novince vykoupali v konvenčním indie rocku

V bezeslovné epizodě seriálu BoJack Horseman se titulní hrdina pokouší doručit lístek se vzkazem postavě, na které mu záleží. Ještě předtím, než se písmena na papíře nenávratně rozpijí (celý díl se totiž odehrává pod vodou), zahlédneme, co na lístku stálo. „Jediné, na čem v tomhle děsivém světě záleží, jsou naše vztahy k ostatním lidem,“ píše hlavní protagonista jednoho z nejtemnějších seriálů posledních let.

Ne snad, že by druhá deska americké kapely Girlpool byla podobně depresivní – i když ponurých míst je na ní také poměrně mnoho. Ozvěny BoJackova přiznání nicméně rezonují jednou z nejsilnějších skladeb desky, závěrečnou Static Somewhere. Hlasy Harmony Tividadové a Cleo Tuckerové se v ní proplétají a volají po chvilce zastavení ve víru moderního světa. „Řekni, že jsi někde tady a nikam nezmizíš,“ zpívají Girlpool.

Jednoduchý track funguje a ukazuje všechny přednosti současného zvuku kapely, která se před natáčením rozrostla o bubeníka. Tato pozice v dosavadní sestavě přitom úplně chyběla. Girlpool nyní zní dostatečně čitelně a familiárně, neboť zkrátka nedělají nic jiného než stovky indierockových kapel před nimi. I v notoricky známé formě se ale dá úspěšně fungovat. Static Somewhere je skvěle gradující kytarový track, který dokáže zaháčkovat posluchače.

Bohužel je takových skladeb na albu výrazná menšina. Girlpool na svém debutu zaujali tím, že se i díky netuctovému nástrojovému obsazení (pouze kytara a basa) vyhýbali největším klišé indierockových kapel. Na Powerplant už s novým bubeníkem vkročila skupina oběma nohama do stojatých vod žánru a je vidět, kolik námahy tu stojí udržet se nad hladinou.

Girlpool – Powerplant|foto: Anti-

Girlpool se snaží monotónnosti vzdorovat překvapivými změnami tempa, i tak to ale v jejich podání není žádný karneval pestrosti. Hlavně začátek desky se skladbami jako Corner Stone nebo Your Heart selhává a nepřináší žádné napětí, vzruch, natož euforii. Působí to dojmem, že Girlpool citelně schází skladatelská obratnost. Marně totiž čekáme na moment, který by nás přinutil zastavit a skutečně se zvědavostí poslouchat. Na všem jako by ležela deka obyčejnosti.

Dojem zachraňuje závěr desky, kde se dočkáme návykového singlu It Gets More Blue. Škoda, že se Girlpool podobný zásah nepovedl častěji. Takhle je jejich nová deska snadno zaměnitelná s pokusy jiných projektů. Do Girlpool se po první desce vkládaly velké naděje, na novince je kapela potvrdit nedokázala.

Girlpool – Powerplant (Anti-, 2017)
Hodnocení: 60 %