Gorodky a vietnamský badminton. Venkovní sporty, které vaši přátelé nebudou znát

„Tak tohle je vietnamský badminton. Je to hra, kterou jsem objevil ve Vietnamu. Jsou to čtyři kachní brky spojené drátkem, na jejichž konci je pružina spojená z plastových koleček, a je to zakončené filcem, aby se do toho dobře bouchalo,“ představuje svou oblíbenou hračku herní nadšenec Jan Martiník. Samotný český název je poměrně zavádějící. Hra totiž pochází z jihovýchodní Asie, ve Vietnamu se pouze vyrábí. Tam se jí říká Da Kau nebo Kau Da. V angličtině zní název shuttlecock, tedy badminton. Laicky by se dalo říct, že to je kříženec hacky sacku a badmintonu. „Dá se s tím hrát v podstatě cokoli. Ten míček je koncipovaný tak, že se dá odbíjet jakoukoli částí těla – rukou, hlavou, prsy. Původní pravidla jsou taková, že se hraje jeden na jednoho s pravidly nohejbalu přes badmintonovou síť,“ popisuje Honza.

Ale pokud byste se nechtěli úplně svazovat nějakými pravidly, fantazii se meze nekladou. „Ukázalo se, že je úplně ideální si prostě jen tak pinkat. Nemusí se to hrát ve dvojici, ale prostě ve skupince. U téhle hry jsem měl poprvé v životě příležitost vidět, že dám lidem něco, co nikdy neviděli, a ono je to neskutečně rychle nadchne,“ směje se Honza.

Je to hra z Vietnamu. Jsou to čtyři kachní brky spojené drátkem, na jejichž konci je pružina spojená z plastových koleček, a je to zakončené filcem, aby se do toho dobře bouchalo|foto: Martina Pavloušková

Gorodky jsou dneska v Česku takřka vyhynulá hra, nedá se nikde koupit a stejně tak jsou jen těžko k dohledání její pravidla. Přitom u nás prý působí celá řada klubů, které gorodky hrají. Sám Honza, který mi gorodky představuje, se přiznal, že pravidla si museli přeložit z ruštiny a hru si nechali vyrobit na zakázku. „Gorodky zná 90 % lidí mojí generace díky seriálu Jen počkej, zajíci. Každý si pamatuje toho hrocha, který permanentně stavěl takovou stavbičku z malých špalíků,“ vzpomíná Honza. Tato stavbička je tzv. gorod, což v ruštině znamená město. Kolem těchto měst se vlastně celá hra točí. „Princip té hry je velmi jednoduchý, připodobnil bych to třeba k pétanque. Cílem je v podstatě vymlátit stavbu z dřevěných špalíků, které jsou dvacet nebo třicet centimetrů vysoké. Ta stavba je postavená ve čtverci 1 x 1 metru,“ popisuje Honza.

Gorodek nebo městečko se musí z daného čtverce vyrazit. Hráči k tomu používají delší dřevěnou pálku, kterou hází ze vzdálenosti čtyř metrů. Každý hráč si u každého města počítá, na kolik hodů se mu ho podařilo rozbořit. Když se úkol podaří, hráč si postaví gorodek vyšší úrovně a pokračuje dál. „Je tam celkem asi 14 staveb – studna, kanon a další. Některé jsou na výšku, ty jsou lehčí, a některá městečka jsou špalíky položené vedle sebe na zemi, což je extrémně těžké.“ Oproti zmiňovanému pétanque je u hry nepoměrně složitější technika hodu. Pálka se totiž hází jako kameny při žabkách „ Aby se ta pálka roztočila a smetla ty špalíky ven. Spousta lidí vymýšlí taktiku, že to hází svrchu, ale v okamžiku, kdy začne ta pálka skákat, většinou nic nevyrazí,“ vysvětluje Honza.

„Ta hra má to kouzlo, že má destruktivní charakter. Lidi to mají rádi, protože si můžou do něčeho bouchnout. To je důvod, proč to lidi docela baví,“ uzavírá Honza. S tím ale souvisí také její největší nevýhoda, abyste si gorodky mohli pohodlně zahrát, potřebujete poměrně rozsáhlé hrací pole, protože jinak riskujete, že nešikovně hozený herní špalík někomu skončí v úsměvu.