Grandhotel Komplex: Arctic Monkeys zní jako film Wese Andersona a Iceage jako bar v Západním Berlíně

22. květen 2018

Zabydlete se v dalším díle hudebně kritického magazínu Komplex. Společně s naším hostem Juditou Císařovou vás provedeme novou deskou dánských art-punkových Iceage, ale i šestou studiovkou britských Arctic Monkeys, kteří s Tranquility Base Hotel & Casino natočili svoji nejsilnější desku. Každé z alb evokuje nějaká místa, jak ale vypadají a je nám v nich dobře?

Dánští Iceage tak trochu opisují svoji hudební dráhu od Nicka Cavea a jeho The Birthday Party a posléze Bad Seeds. Od syrových punkových desek New Brigade se posunuli k promyšlenějším kompozicím na Plowing Into the Field of Love a aktuálně „najazzlé“ Beyondless, kde zní saxofon, trombón, trumpety, piáno a housle. Judita vzala kapelu Iceage s aktuální nahrávkou na milost, i když přiznává, že jejich póza a teatrálnost jí moc nesedí – pódia si čtveřice pokrývá růžemi a češou si vlasy jako Cave. Tu kopírku by nemuseli brát tak důsledně. Důležitější je ale hudba, která dokáže zkombinovat riffy takzvaně od podlahy (ve stylu Johnny Thunder) s dechy, a dává to perfektní smysl. Poslech desky Beyondless, inspirované Samuelem Beckettem, vás teleportuje do zaplivaného baru kdesi v Západním Berlíně. Interiér je pokrytý saténem a musíte si dávat pozor, kam šlapete, protože na podlaze jsou zvratky.

Arctic Monkeys zvou na introspektivní pouť. A vydávají svou dosud nejchytřejší desku

Arctic Monkeys

Pět let uběhlo od chvíle, kdy na sebe Arctic Monkeys vzali na albu AM podobu maskulinních rockerů, kteří chtějí spasit skomírající kytarovou hudbu. Tehdy se zdálo, že se z anglické kapely okolo osobitého Alexe Turnera stává pozérská napodobenina sebe sama. Nyní se vrací s chytrým albem plným odkazů na současný konzumní svět i povrchní komunikaci. Šesté řadové album Tranquility Base Hotel & Casino reprezentuje úkrok stranou a restart se vším všudy.

Jestli nás vzali Iceage na výlet časem do 80. let, Arctic Monkeys s albem Tranquility Base Hotel & Casino zvou do bezčasí někam na vzdálené místo. Hotel s kasinem leží snad kdesi v oblacích a interiér hraje všemi barvami, jako ve filmu Wese Andersona. A všichni jsme se shodli, že je to místo, kde se vyplatí strávit nějaký čas – přestože jsme si nebyli až doteď jistí, proč kapela jako Arctic Monkeys, kterou vytáhli do mainstreamu britské hudební časopisy v čele s NME, vůbec existovala. „Chtěl jsem být jen jedním z členů The Strokes,“ zpívá Alex Turner se sebeironickým tónem v úvodní skladbě Star Treatment – a Turner, který začal hrát na klavír, se na albu projevuje jako opravdu silný vypravěč, někde mezi Eltonem Johnem a Jarvisem Cockerem. A to není málo.

Jsou Iceage opravdu nejnebezpečnější punkovou kapelou dneška? Čeho se máme bát během jejich koncertu na kutnohorském festivalu Creepy Teepee především? Proč Arctic Monkeys odhodili svoji dřívější pózu i výraz a zní to skvěle? Poslechněte si celý Komplex s Juditou, Jirkou a Milošem.

 

autoři: Miloš Hroch , Jiří Špičák
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.