Gucci Mane v knize vysvětluje svůj vězeňský přerod z kodeinového tlouštíka ve vousatého pohodáře
„Jakkoliv mě hip hop bavil, představa, že by se ze mě měl stát rapper, mi vždycky přišla trapná. Rappeři, které jsem znal, byli všichni na mizině. Abych se taky stal jedním z těchle negrů s batohem, co jezdí městským busem s diskmanem a sluchátkama a snaží se donutit ostatní, aby si poslechli jeho hudbu, to neexistovalo,“ píše jeden z nejvýraznějších současných rapperů Gucci Mane v nedávno vydané autobiografii.
V ní se dočtete hlavně to, jak se střídavými pobyty ve vězení a na svobodě Gucci prokodrcal až na rapový vrchol.
Gucci Mane vydává svoji knižní autobiografii něco přes rok poté, co se naposledy vrátil z vězení. Když do něj šel, měl nafouklý pupek z nadužívání kodeinového sirupu a pověst někoho, kdo rozbíjel ostatním o hlavy lahve šampaňského, vyhazoval lidi z jedoucího vozu nebo v sebeobraně někoho zastřelil. Z vězení vyšel namakaný sympatický vousatý pán v brýlích, který rapuje o tom, jak žije zdravě, posiluje a jak se změnil, když si před pár týdny vzal za ženu lásku svého života. Kniha The Autobiography of Gucci Mane je do jisté míry snahou vysvětlit, proč se z něho najednou stal takový správňák.
Některé fanoušky starého Gucciho jeho proměna během několika let ve vězení natolik zarazila, že loni po internetu začala kolovat konspirační teorie. Podle té se z vězení nevrátil pravý Gucci, ale jeho federální vládou vytvořený klon. Co se ale rozhodně nezměnilo, je rapperovo ďábelské pracovní tempo. Gucci Mane nahrává prostě pořád. Mixtapy nepřestal vydávat ani během četných pobytů ve vězení.
Od loňského května, kdy opustil vazbu, stihl vypustit pět různých alb, mixtapů a kolaborací. Poslední vydané album s názvem Mr. Davis souvisí se zmíněnou čerstvě vydanou autobiografií. V knize napsané ve spolupráci s hudebním novinářem Neilem Martinez-Belkinem se dozvíte hlavně o jeho vyrůstání a divokých letech. Dealování v Atlantě od puberty dál postupně nahrazují placené kšefty začínajícího rappera s už etablovanými hvězdami. Co zůstává, jsou ostré lokty a většinu času i drogová paranoia.
I’m just a work in progress, I’m not even through
V úvodu knihy Gucci, vlastním jménem Radric Delantic Davis, osvětluje vyrůstání v Alabamě a východní Atlantě. Dozvíte se, že původní Gucci Mane byl Radrikův alkoholický otec, který měl se svým synem přinejmenším problematický vztah, ačkoliv mladší Gucci nepopírá, že se od svého táty, pouličního podvodníka, ledasco nenaučil. O svém otci rapuje i v úvodním tracku nového alba: „I lost my daddy last year, I couldn’t even cry. ’Cause it’s so hard to shed a tear, he didn’t even try.“ („Můj táta loni umřel, ale já ani neplakal, protože je těžký vytlačit slzu, když on se ani nesnažil.“)
Gucci se teď ale snaží a vypadá to, že poprvé i mimo nahrávací studio. Oproti převážné části autobiografie je to opravdu kontrast. Gucci vzpomíná na to, jak pravidelně usínal během natáčení postelové scény ve filmu Spring Breakers od režiséra Harmonyho Korina, nebo na dvojrande s Marilynem Mansonem. Sledovat Gucciho povlávajícího životem s takřka sebevražedným pudem a denním účtem v desetitisících korun za kodein je alespoň na stránkách knihy poměrně zábavné. Obzvlášť v momentech, kdy je zjevné, že spoluautor Martinez-Belkin do rapperovy flow příliš nezasahoval. Jinou podobu autocenzury představují pasáže o různých Gucciho údajných trestných činech a násilnostech. Ty jsou pochopitelně z právních důvodů hodně proškrtané, ale Gucci z vynechaných detailů, náznaků a citátů z policejních zápisů umí vytvořit poměrně humorný celek.
Self made and independent, yup, black owned
Oproti excesům nenápadnější, ale pro jeho napravení důležitější dějovou linkou je jeho postupné budování party svých nástupců. První generaci Gucciho chráněnců, jakými byli OJ Da Juiceman nebo Waka Flocka Flame, sice už trochu odvál čas a vzájemné beefy (i když jak Waka, tak OJ dnes tvrdí, že už si s Guccim všechno vyříkali). Druhou generaci tvoří mimo jiné rappeři jako Young Thug, Young Dolph, trio Migos nebo producent Metro Boomin. Z těch se v Gucciho nepřítomnosti stala největší jména dnešního rapu. Gucciho dvorní producenti Zaytoven a Mike Will Made It pro změnu dospěli v posledních letech do pozice určujících architektů zvuku současného hip hopu. Po propuštění z vězení Gucci využil služeb mnoha ze svých úspěšných následovníků. Hitům jako Black Beatles s Rea Sremmurd, s nimiž se Gucci prodral na první příčku amerických hitparád, dozajista vděčí za úspěšné pokračování své kariéry.
Kolem této druhé generace se navíc vznáší třetí, ta nejsoučasnější. „Začal jsem slýchat o další generaci dorůstajících mladých rapperů. Fetty Wap, iLoveMakonnen, 21 Savage, Kodak Black, Lil Yachty, Dreezy. Žádnému z nich jsem nepomohl nastartovat kariéru a žádného z nich jsem ani nepotkal. Oni ale, zatímco jsem byl ve vězení, vyřvávali ‚Pusťte Gucciho!‘, vydávali hudbu, která mě oslavovala, a v rozhovorech o mně mluví jako o své největší inspiraci,“ píše Gucci v autobiografii.
Se spoustou jmenovaných se potkává na právě vydaném albu Mr. Davis. Jakkoliv se ve skladbách jako Work In Progress, Back On, Changed nebo Made It stejně jako ve knize vypořádává se svojí osobní historií, není Mr. Davis čistě vzpomínkové album. Gucci nezapomněl na přímočaré hitovky jako Stuntin’ Ain’t Nuthin s Young Dolphem a Slim Jxmmi a především I Get The Bag s Quavem a Takeoffem z Migos. Mr. Davis je bezpochyby jeho nejucelenější nahrávkou od posledního pobytu ve vězení.
Zorientovat se v mixtapovém proudu Gucciho hyperproduktivity může být práce na několik týdnů. Jeho autobiografie je proto dobrým začátkem pro někoho, kdo zatím nemá moc představu o všech fázích rappera, který se vynořil z vězení se zářivě bílým úsměvem. Teď je správný čas pustit se do zkoumání Gucciho Manea, který si evidentně předsevzal, že se nezastaví, dokud nebude nejšťastnějším člověkem na planetě.
Gucci Mane – Mr. Davis (Atlantic Records, 2017)
Gucci Mane, Neil Martinez-Belkin – The Autobiography of Gucci Mane (Simon & Schuster, 2017)
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
