Han Solo je ve svém filmu nevýrazný, zaměnitelný kluk. Space gangsterka je jako prequel k prequelu

Táňa Zabloudilová: Nejzábavnější postava Star Wars dostala jednu z nejnudnějších epizod

Nejzábavnější postava Star Wars univerza dostala jednu z nejnudnějších epizod. Zatímco Rogue 1, předchozí prequel Nové naděje, dokázal příběh nejstaršího Star Wars filmu udělat komplexnějším, zajímavějším a naléhavějším, Solo jej dělá banálnějším. Zajímalo vás, jak se Han stal Hanem? Tím vtipným cynikem, kterého známe už 40 let v podání Harrisona Forda? Jak se seznámil s Chewbaccou nebo proč se jmenuje Solo? Je to všechno mnohem nudnější, než byste si mohli myslet. Nejvtipnější postava v daleké, předaleké galaxii je v tomhle filmu celkem zaměnitelným mladíkem, který se čas od času chvástá, že je typ na přesdržku, víc o tom ale mluví, než že by to bylo znát. Scenáristi se nežinýrovali nechat v něm ani tak stupidní repliky jako: „Chewbacca – to je teda pěkně dlouhý jméno, zřejmě ti budeme muset vymyslet (o slabiku kratší) přezdívku.“

Divák si může postupně odškrtávat momenty, kdy Han získá loď Millenium Falcon, kdy se setká s Chewiem nebo Landem Calrissianem, skoro všechny scény jsou bohužel tak špatně napsané, že herci prakticky nemají šanci z nich vykřesat nic významnějšího. A to i přesto, že v téhle epizodě hraje kromě solidního nováčka Aldena Ehrenreicha Emilia Clarke ze Hry o trůny a spolehliví Woody Harrelson a Donald Glover. Jak se z hodného optimisty stal cynik a co stvrdilo jeho parťáctví s Wookiem, se zřejmě dozvíme až v dalším prequelu, Solo žádný vnitřní vývoj svého hrdiny neukazuje. Jedinou předností filmu je, že v něm občas padne i dobrý vtip, nejzábavnější postavou je tentokrát L3 – robotka posedlá myšlenkou robotí rovnoprávnosti. (P. S.: Tenhle průměrný vesmírný heist film mohl mít možná o jednu zajímavou postavu víc, kdyby hlavního záporáka nehrál standardní představitel sick postav Paul Bettany, ale původně obsazený Michael K. Williams z The Wire.)  

Z filmu Solo: Star Wars Story|foto: Falcon

Kuba Kaifosz: Konec jedné vesmírné dovolené

Kritika každého nového přírůstku do univerza Hvězdných válek jako by vyžadovala recenze na dva různé filmy – současný blockbuster jako takový a zároveň příběh, který může milovanou ságu buď nechtěně potopit, nebo vyzdvihnout z hlubin, do kterých ji dostaly nenáviděné prequely. Solo: Star Wars Story odškrtává z fanouškovského checklistu vkusně a chvílemi i nenuceně a jako lineární akční letní trhák vykořisťující nostalgické sklony svých fanoušků nekulhá ani přes diskutabilní stopáž. Těžko se ale zbavit pocitu, že z původních Star Wars, které substituovaly vesmírnou dovolenou, se postupnou demystifikací každého dalšího detailu stává ekvivalent žádání o trvalý pobyt a čekání ve frontě na imigračním s dalšími a dalšími vyplněnými lejstry.

Čelisti: Když Han i Dan hrají Solo a lekce severského střiku

• Upravit
• Smazat

Vzhledem k tomu, že na film Solo šel Dan nakonec sólo, zůstala na Vítka s Alešem hned trojice severských klád k naštípání.

Matěj Schneider: Kde jsme stormtroopery ještě neviděli vybuchovat?

Všechny dosavadní disneyovské Star Wars jsou trochu jako nekonečné čekání na něco velkého, co zatím nepřišlo. O vyplňových prequelech Rogue One a Solo to platí dvojnásob. Člověk se neubrání představě boardroomu, ve kterém si hlavouni Disney říkají, v jakém prostředí nechají vybuchovat Stormtoopery tentokrát - u Rogue One to byl tropický ostrov, Hana Sola najednou sledujete ve skanzenovém odkazu na zákopy první světové války. Vždy vás čeká dvojfázová zápletka s menším vyvrcholením a závěrečnou bitkou, většinou se vrátí některá z polozapomenutých postav a nejspíš se jedna z hlavních postav uprostřed souboje rozhodne změnit strany.  Jestli mají nové Star Wars nějakou silnou stránku, je to návrat neotesaného, přímočařejšího humoru původní trilogie. V Solovi hlavně díky vzpouře robotů vyvolané zmíněnou droidkou L3. Ve filmu, který má ukazovat mladí Hana Solo by ale praštěných momentů, které nedávají úplně smysl, mohlo být klidně více.