Hårga sa nesúdí. V hororu Slunovrat folklor bolí jako rána dřevěnou palicí

31. červenec 2019

Slunovrat se právem stal jedním z nejchválenějších hororů letošního roku. Režisér Ari Aster v něm vzal dědictví folk hororu a přenesl ho do odlehlé švédské vesničky. Stejně jako zlověstná vesnička Hårga je i jeho snímek jako promyšlená past na turisty, která si sice dává načas, než sklapne, ale zase zabíjí naprosto spolehlivě.

Třiatřicetiletý režisér Ari Aster se díky pouhým dvěma filmům vyhoupl mezi špičku současných hororových tvůrců. Do nějaké míry za to určitě může promyšlený marketing. Jeho poněkud rozháraná prvotina Děsivé dědictví totiž příliš nevybočovala z linie artových hororů, kterých vznikají desítky, ale většina diváků o nich neví, protože jde o nezávislé nízkorozpočtové projekty. Děsivému dědictví se ale podařilo stát se filmovou událostí, která oslovila i mainstreamové publikum. A v porovnání s lekacími filmy typu série V zajetí démonů vyznívalo Děsivé dědictví opravdu jako svěží vítr.

Z filmu Slunovrat

Druhý Asterův film Slunovrat už se stal opravdovou senzací, kterou dlouho před uvedením do kinodistribuce chválila řada kritiků, kteří snímek viděli na festivalech. Slunovrat je opravdu o dost suverénnější a také originálnější film než Děsivé dědictví. Aster se svezl na módní vlně takzvaného folk hororu, což je termín, který je starý ani ne dvacet let, ale postihuje i mnohem věkovitější žánrové klasiky včetně slavného britského snímku The Wicker Man nebo povídky spisovatele M. R. Jamese. Folk horor vrací pozornost k pohanské magii, ke krajině nadané zlověstnou historií a k uzavřeným komunitám provádějícím krvavé rituály.

Více než dvouhodinový Asterův snímek se k téhle tradici hrdě hlásí, ale naplňuje ji po svém. Na rozdíl od většiny folk hororů se děj neodehrává ve Velké Británii nebo Americe, ale na evropském kontinentu. Folklorní prvky, ale i krajina díky tomu ve filmu vypadají jinak, než jak jsme z tohoto typu filmů zvyklí. Film se odehrává ve Švédsku a natáčel se v Maďarsku, ale lidové kroje, architektura nebo i ozdobné malby by klidně mohly pocházet ze Slovácka. A stejně jako Slovácko ani švédská vesnička Hårga sa nesúdí.

Z filmu Slunovrat

Film vypráví o skupině amerických studentů, kteří se vydají do izolované horské vesnice Hårga ve Švédsku. Část z nich tam chce sbírat materiály pro školní práci, část si chce prostě užívat a část doufá, že jim změna prostředí pomůže vyléčit osobní traumata. Všem tak trochu dojde dech, když během prvního dne slavností Slunovratu dva členové venkovské komunity spáchají rituální sebevraždu. Tahle scéna patří k nejsilnějším výjevům celého filmu. Asterovi se v ní podařilo skvěle pojmenovat téma, které tepe v pozadí filmu – je to střet bezstarostných příslušníků bohatého Západu s jinými kulturami. Po drastické scéně sebevražd je vidět, jak američtí turisté nedokážou zpracovat zkušenost, která se vymyká jejich omezené představě o cizích kulturách a jejich zvycích. Někteří jsou pohoršeni, jiní se snaží o bezbřehou toleranci v duchu jiný kraj – jiný mrav, ale všichni cítí, že tenhle výjev byl hodně za hranicí toho, jak velkou jinakost je bohatý Západ jiným kulturám ochoten tolerovat.

Filmů o turistech, kteří si svou neopatrností pohněvají místní obyvatele a platí za to krvavou cenu, existuje nespočet. Jen málo z nich ale ukazuje americké hrdiny v tak negativním světle jako Slunovrat. Američtí studenti se ve vesnici chovají se suverenitou arogantních hlupáků, kteří se sice pohybují v prostředí, o němž vůbec nic nevědí, ale mají pocit, že jsou v naprostém bezpečí a že si tu mohou dovolit úplně všechno, od souložení s místními dívkami po krádež zdejších rituálních předmětů.

DESKA TÝDNE: Temnota se zjevuje v ostrém slunci. The Haxan Cloak a jeho soundtrack k hororu Midsommar

Bobby Krlic - Midsommar (2019)

Po úspěšném debutu Hereditary, označovaném jako jeden z nejstrašidelnějších hororů poslední doby a rozhodně loňského roku, přichází režisér Ari Aster s folkhororovou novinkou Midsommar. Už od dob Johna Carpentera je jasné, že dobrý horor dělá mimo jiné i působivý hudební doprovod, a zatímco pod Hereditary se podepsal experimentální saxofonista Colin Stetson, nádheru i zlověstnost švédské krajiny, v níž probíhají tajemné rituály, ozvučil Bobby Krlic aka The Haxan Cloak.

Ústřední postavou filmu je Američanka Dani, která do vesnice přijíždí se svým přítelem krátce poté, co její sestra trpící depresemi spáchala sebevraždu a zabila jejich rodiče. Dani je jediná postava, která od začátku vzbuzuje alespoň nějaké sympatie. Právě ona také skrz své trauma dokáže jako jediná si vytvořit vazbu s plíživě hrůzným světem Hårgy, protože vesnice jako by přímo odpovídala na její morbidní rozpoložení zjitřené nedávným traumatem. Právě ona se pak stane jedinou osobou z celého filmu, která v jednom okamžiku dostane příležitost provést svobodnou volbu. Ostatní jsou buď začarovaní v kolesech prastarých zvyků, nebo postavení do rolí bezmocných obětí.

Hårga přitom rozhodně nemá působit jako realistická pohanská komunita. Není náhoda, že jednou z prvních věcí, kterou tu hrdinové udělají, je požití halucinogenních drog. Vesnice je totiž skutečně spíš americká fantazie o evropském venkově – zároveň rajská i pekelná. Na první pohled působí jako opulentní folklórní festival. Každá stavba vypadá jako mistrovské dílo lidového umění a je plná malovaných ornamentů, všichni tu nosí kroje a prakticky všechny úkony provádějí s obřadní mechaničností. Od začátku ale tušíme, že za touhle nepřirozeně působící všeobecnou harmonií se skrývá nebezpečí. Dokonce i veškeré šokující a brutální úkony, které na turisty ve vesnici čekají, se také odehrávají s nelidskou obřadní věcností, jako by vesnice byla spíš kolektivním organismem než společenstvím individualit.

Z filmu Slunovrat

Aster působí i na hlubší úrovni, než je jen xenofobní strach Američanů z Evropy. Ukazuje střetnutí, kde na jedné straně stojí ryze individualističtí američtí studenti, kteří nejsou schopní se na čemkoli dohodnout a spíš se navzájem podrážejí a utápějí ve vlastních soukromých bolestech. Proti nim stojí Hårga, která pracuje jako dokonale promyšlená a odindividualizovaná past, která je postupně polyká vždy podle protokolu starých rituálních předpisů. Právě v tomhle ohledu působí Asterův film jako ten typ hororu, kde nedílnou součástí hrůzy je i nemilosrdná, jízlivá ironie.

Oproti klasickým mainstreamovým hororům má Slunovrat také znatelně pomalejší tempo a osobitější styl. Prvních dvacet minut filmu, které se odehrávají ještě v USA, jsou přehlídkou neobvyklých, ale funkčních inscenačních nápadů, které působí až jako lehce samoúčelná exhibice toho, jak Aster dokáže ozvláštnit obyčejnou scénu. Ve scénách odehrávajících se přímo v Hårze se mu ale daří vytvořit stabilní surreálný pocit, který vydatně podporují i drogové halucinační scény nebo fakt, že většina scén se neodehrává za tmy, ale naopak pod jasným, přímým sluncem.

Slunovrat je zkrátka mistrovské dílo folk hororu a také příjemný závan hororové alternativy do našich kin, kde většinou vídáme jen ty nejmainstreamovější kousky z tohoto žánru.

Více o smrtícím folkloru, otravných turistech a léčbě traumat šokem si poslechněte v recenzi na film Slunovrat.

Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...

Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka

hurvinek.jpg

3 x Hurvínkovy příhody

Koupit

„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka