Havel by oslavil 85. narozeniny. Na reflexi jeho příběhu po pádu režimu ještě čekáme, říká historik

Historička Kristina Andělová spolu s Jiřím Sukem sestavila sborník s názvem Jednoho dne se v našem zelináři cosi vzbouří, reflektující Havlův klíčový text Moc bezmocných. Text byl v 80. letech přeložen do západoevropských, v 90. letech do východoevropských jazyků.

„Třetí vlna překladu přišla v posledních 15 letech. Až uslyšíte ty jazyky, tak asi bude jasné, proč. Během arabského jara se text přeložil do perštiny, předtím do čínštiny, do ázerbájdžánštiny, ukrajinštiny nebo běloruštiny. Z povahy textu je ale složité vystopovat, do kolika jazyků byl přeložený,“ říká Andělová.

Čtěte také

Václav Havel? Člověk z masa a kostí, který dělal chyby. A pak se jim uměl postavit

Snahu pochopit Havla i skrze jeho texty kvituje historik Václav Sixta. Ten Havla zkoumá z perspektivy paměťových studií, tedy ze způsobu, jak na historii vzpomínáme. Mimo jiné porovnává biografické knihy, které k Havlovi vznikly. Mladá generace se s Havlem podle něj poprvé často setkává prostřednictví otázek životního stylu: „Například ohrnutím nohavic nebo návštěvou národní třídy na 17. listopadu. I film Havel je spíše popkulturním produktem než snahou ho hluboce promyslet.“

Podle historika se pak střetávají pohledy různých generací. „Můžeme se setkat s tím, když to parafrázuji, že Havel svou autoritou kryl podvody a tunelování v 90. letech. Může být zajímavé, jak hovory u večeří můžou vypadat,“ dodává Sixta.

Pusťte si rozhovor a uslyšíte, v čem byl Havlův koncept nepolitické politiky po roce 1989 problematický a proč je Havel na Západě vnímán odlišně než na Východě? Jak to, že většina knížek o Havlovi vychází z jednoho zdroje, a proč na Havlovu dobrou biografii stále ještě čekáme, stejně jako na kvalitní umělecké zpracování?