Havlovo Vyrozumění je o síle osudových nicotností a nesmyslu byrokracie
V dalším díle speciálu Buchty čtou o knížkách, které všichni známe, ale málokdo je skutečně četl, se Ivana Veselková, Zuzana Fuksová a středoškolský pedagog Stanislav Zajíček zabývali divadelní hrou Vyrozumění od dramatika a někdejšího prezidenta Václava Havla.
Standovi by se líbilo, kdyby někdo tvrdil, že Vyrozumění je tragikomedie odhalující, že neštěstí nevychází z osudových sil, ale z nicotností a že pravda komedie může odhalit patetickou iluzi tragédie. Zuzana z toho ovšem moc moudrá nebyla.
Stanislav také mluvil o tom, že se jedná o hru, která musí být do jisté míry luštěná, tak jak on to má ostatně rád, ale pro diváky v roce 1965, kdy Vyrozumění vzniklo, zase o takové mystérium nešlo: Havel totiž píše o sdílené zkušenosti z komunismu a plánovaného hospodářství. Poté se pedagog rozjel se svou řečí o tom, že slova nejsou vždy taková, jaká se zdají – třeba slovo koule může mít více významů a úřední, dehumanizovaný jazyk ptydepe se snažil těmto nejednoznačnostem zamezit.
Ivanka pak zmínila, že Havlova hra jí připomíná současnou korporátní kulturu, kde se hlavně performují výkony, aniž by měly nějaký význam – a mohlo se jít pomalu domů.
Jak Buchty čtou Vyrozumění? Poslechněte si.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více o tématu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
