Hédonismus a ženské potěšení. Popové hudebnice už chtějí sloužit jen samy sobě

17. listopad 2022

„Žena, která se projevuje sexuálně, budila vždycky spoustu morální paniky. Zároveň to vždy využíval hudební byznys a skrze hot image prodával persony a desky,“ popisuje publicistka Aneta Martínková. Dnes podle ní vzniká afirmativní pop, ve kterém hudebnice hledají svou identitu skrz potěšení. Objevováním vlastní sexuality se osvobozují od tlaku stereotypů a misogynie. Neslouží pohledům mužů, ale samy sobě.

„Cílem debaty by nemělo být hledání toho, jestli je to, když se ženy sexualizují, dobré nebo špatné. Měli bychom jim důvěřovat, že to, co dělají, je projevem svobodné vůle,“ vysvětluje Aneta. Připomíná ale i to, že akcent na vzhled hudebnic napříč hudební historií propojuje snaha odvádět pozornost od jiných ženských kvalit.

Čtěte také

„Pop music je braná jako žánr krásných hloupých zpěvaček, které jsou loutkami na jevišti hudebního průmyslu. I hvězdy jako Taylor Swift nebo Beyoncé čelí osočením, že si nepíšou vlastní hudbu.“

Poslechněte si, jak podle Anety emancipace žen skrz objevování sexuality zapadá do českého kulturního kontextu a v čem může být tlak na maximální sebevědomí a spokojenost únavný.

„Sex je v popu všudypřítomný napříč historií,“ říká hudební publicistka Aneta Martínková. V doprovodném rozhovoru ke třetímu dílu podcastu Krása uslyšíte, jak se do současného popu propisuje misogynie nebo feminismus a proč pro ženy tak těžké nejen v hudebním světě obstát.

autoři: Linda Bartošová , Veronika Ruppert
Spustit audio

Související

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.