Herectví nejsou jen večírky a vciťování se do role, ale i fuška
Zuzana a Ivana tentokrát ve studiu nepřivítaly nikoho. Byly totiž na prknech, která znamenají svět – v brněnském Divadle Husa na provázku živě a s publikem poklábosily s tamní herečkou Terezou Volánkovou.
S tou se za pomoci dotazů živého obecenstva proháněly zákrutami hereckého života. Zuzana s ní například konfrontovala stereotyp o hercích, v rámci kterého se tvrdí, že se tito umělci spolu peleší a žijí komunitně. Tereza fámu potvrdila jen částečně – spala pouze s někým z baru a s kolegy se baví o praktikáliích, třeba jaký koupit jed na krysy.
Tereza se pak rozpovídala o své cestě k herectví – na DAMU se hlásila opakovaně, až se asi napopáté konečně dostala. Z čehož plyne ponaučení, že trpělivost růže přináší.
Popovídala i o tom, jak hrála v kriminálním seriálu podezřelou z vraždy a že jejím hereckým snem je stát se Maryšou. Buchty se také vyptávaly, jaký je běžný den herečky. Dozvěděly se, že i umělci překvapivě mají stravenky, chodí na obědy a venčit psy jako běžní smrtelníci.
Dopoledne od deváté se zkouší a od šesti odpoledne je nástup na představení, takže času na běžný život zbývá opravdu pomálu. Došlo i na frázi „to je smrad, jako když rozpářeš komedianta“ a mohlo se jít domů.
Chcete si vzpomenout na to, jak jste jako malí chtěli být druhou Stellou Zázvorkovou? Pusťte si aktuální díl Buchet a zjistíte, že ani herci nemají na růžích ustláno.
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.
Václav Žmolík, moderátor


Zmizelá osada
Dramatický příběh viny a trestu odehrávající se v hlubokých lesích nenávratně zmizelé staré Šumavy, několik let po ničivém polomu z roku 1870.