Hergot! Renegades 7: Od jezuitů ke křesťanskému ateismu

Hauser byl s křesťanstvím v kontaktu od dětství, protože jeho prarodiče byli husitští faráři. V pubertě se chtěl docela obyčejně vymezit vůči okolí, nicméně jeho cesta byla poměrně neobyčejná. Sám ji popisuje takto: „Měl jsem takzvanou svatou pubertu. Prošel jsem si obdobím svatosti, kdy jsem nakonec dospěl až k životopisům svatých a řekl jsem si: když mohli oni, můžu být svatý i já.“ Začal chodit do katolického kostela. „Místní farář byl zděšen,“ vypráví se smíchem Hauser, „když jsem se mu zpovídal z toho, že jsem se málo bičoval.“

Hluboká víra – nakonec usměrněná mimo jiné četbou Teilharda de Chardin – přivedla Hausera až do jezuitského řádu, kde strávil devět měsíců. Důvodem jeho odchodu byla naprostá deziluze z prostředí, které si představoval podle světu otevřené Teilhardovy filozofie. Říká k tomu: „Setkal jsem se tam s prostředím, ve kterém se odsuzoval Václav Havel a první polistopadová vláda jako plná židozednářů, kteří národ odvádějí od Pána Boha. To byla totální konfrontace. Já jsem tam přišel s Teilhardem de Chardin v hlavě a setkal jsem se tam s lidmi, kterým Chardin zaváněl sírou.“

Čtěte také

Hauser z řádu zklamaný odešel a další zastávkou na jeho cestě byl „ateismus na zkoušku“: chtěl zjistit, jestli život bez Boha skutečně ztrácí svoje barvy a poezii. Tímto experimentem si Hauser došel k tomu, že náboženství je jen jednou z mnoha forem, které člověka mohou naplňovat a dávat mu smysl života.

Dnes se Michael Hauser ztotožňuje s křesťanským ateismem – Boha pokládá za lidský výtvor, ale tím pro něj není méně skutečný, méně smysluplný nebo méně zajímavý. Ani to neznamená, že by méně důležitá nebo skutečná byla zkušenost transcendence. Samotný marxismus ale Hauser s tímto svým postojem přímo nespojuje: politika a víra jsou pro něj různé roviny, které mohou existovat nezávisle na sobě.

Zajímá vás víc? Pusťte si celý pořad!