Hergot! s Jaroslavem Lormanem: Synoda o rodině jako bitevní pole

27. říjen 2015

Po loňské mimořádné synodě o rodině se letos ve Vatikánu konala řádná biskupská synoda na stejné téma. Co je ale pro papeže a biskupy reálně obsahem tak širokého a neurčitého pojmu, jako je rodina? A proč bylo se synodou spojeno tolik emocí a napětí? O tom všem jsme v Hergot!u mluvili s katolickým morálním teologem Jaroslavem Lormanem, kterého se téma rodiny osobně dotýká jednak jako otce čtyř dětí, jednak jako gaye.

Podle Lormana dává současný svět církvi nové podněty, na které musí reagovat. Napětí, které bylo se synodou spojeno, nelze vnímat jako ideový spor mezi teologickými konzervativci a liberály, ale jako bitvu mezi „zabedněnými a nezabedněnými“. Tou „zabedněnou“ stranou sporu jsou podle Jaroslava Lormana ti, kdo potřebu hledání odpovědí na nové otázky odmítají vnímat. Ti, kteří si nové otázky kladou, nemusí být nutně liberálové v teologickém ani společenském smyslu.

O jaké otázky ale jde? Jaroslav Lorman hovoří o změně přístupu k lidem s menšinovou sexuální orientací a lidem rozvedeným a znovu sezdaným – ti v římskokatolické církvi tvoří další marginalizovanou skupinu. Zároveň zdůrazňuje, že některá „rodinná“ témata jsou ještě daleko palčivější: za zcela zásadní přitom pokládá otázku používání antikoncepčních prostředků v rámci manželství. Ty římskokatolická církev s výjimkou vypočítávání plodných a neplodných dní oficiálně zakazuje, a podle Lormana se tak i většina sezdaných katolíků a katoliček dostává do sporu s církevní naukou.

Právě v oblastech sexuality a intimního života se podle Jaroslava Lormana na tenkém ledě ocitá většina katolicky věřících – požadavky církve zde nemohou nebo nechtějí naplňovat. „Nemám v ruce žádná čísla, ale řekl bych, že je to určitě víc než 50 %,“ říká Lorman.

03497972.jpeg

Nabízí se otázka, zda římskokatolická církev může měnit své učení na – jak by se mohlo zdát – společenskou objednávku. Jako příklad Jaroslav Lorman uvádí dobrovolné dárcovství orgánů, které bylo z hlediska římskokatolické církve ještě relativně nedávno nepřípustné, a dnes tomu tak již není. Není to tak, že by se jen tak měnila Boží vůle, ale lidé, včetně biskupů, jsou nedokonalí a nemusí být vždy schopni Boží vůli správně interpretovat. I jejich rozhodnutí tak mohou být mylná a dají se měnit, byť je zapotřebí jisté opatrnosti.

Zajímavá vás víc? Poslechněte si celý pořad. Ale pozor: to nejpodstatnější nám řekne až papež. Přibližně za rok.

autor: Jan Škrob
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.