High Five Orla z Planet: Učebnice riffu Killing Joke nebo L´Point

Killing Joke – Killing Joke
První z těch desek jsou Killing Joke z roku 2003. Tu, kterou nahráli s Davidem Grohlem. Ta mi přijde neuvěřitelná v podstatě v tom, že oni dlouho před tím nehráli – málo lidem se povede nahrát desku po nějaké době s takovou sílou. Je to taková učebnice riffu. Nebo heavy.

Smashing Pumpkins – Adore
Druhá ta deska by byla Adore od Smashing Pumpkins. Corgana sleduju strašně moc, přijde mi zajímavý – je to takový megaloman. V té jeho pozici z roku 1997, kdy to nahrávali, nebo v roce 1998, kdy to pak vyšlo... Po té nejslavnější desce před tím, kdy hrozně jezdili, mi přijde odvážné udělat desku, která byla úplně jiná. A je úplně geniální od začátku do konce.

Depeche Mode – Delta Machine
Třetí, co mě napadlo, je Delta Machine od Depeche Mode, která vyšla minulý rok. Já je taky sleduju od konce 90. let – od desky Ultra. Přijde mi, že je to neuvěřitelné v tom slova smyslu, že každá z těch desek, které od té doby udělali, zní v podstatě úplně jinak – ta zvuková architektura. Vždycky je to dobré, že to není sázka na to, co se dá čekat.

Dead Kennedy´s – Fresh Fruit For Rotting Vegetables
Hrozně zásadní pro mě ve své době byla první deska od Dead Kennedy´s, která mi ukázala, že v hudbě může fungovat nějaká organická vazba s politikou a může to být zároveň super kapela. Až tady jsem poznal, že tohle jde dělat dobře. Ta sociální konstanta v tom mi přijde hrozně důležitá i pro to, co dělám nebo se snažím poslouchat. I když často ne tak nutně explicitně jako u těch Biafrových textů.

Dead Kennedy´s |foto: oficiální Facebook Dead Kennedy´s

L´Point – Aquila Bert
Já jsem už tehdy, když to vyšlo, znal z těch kapel kolem Silver Rocket GNUnu a Wollongong, ale tohle byla ještě taková jiná estetika. I po těch víc jak deseti letech je to hrozně živé a nadčasové.