Hipsters of Nature o ekologii v Africe: Musíte jít za lidmi na ulici

23. červen 2015

Hipsters of Nature je ekologická organizace z Ghany, její způsob práce je v zemi, která se pokouší vypořádat s obrovským znečištěním, pořád ještě neobvyklý. Přírodní hipstři používají ve své práci písničky, básně nebo hry. S Beatrice Dossah, která Hipsters of Nature založila a vedle své úlohy úřednice z vládní agentury se stala částečně aktivistkou a částečně umělkyní, jsme mluvili o tom, jak dosáhnout na Ghaňany z ulice, které vládní programy neobsáhnou.

Hipsters of Nature je dost specifická organizace, v čem spočívá její práce?
Hipsters of Nature funguje v Accře, hlavním městě Ghany. Naší strategií je používat umění a kreativní způsoby práce k tomu, abychom rozšiřovali povědomí o environmentálních problémech – některá témata jsou tak komplexní, že je musíte pro lidi nadrobit, aby byla vůbec vysvětlitelná, dá se tak potom pracovat mnohem snadněji.

Můžeš říct nějaký konkrétní příklad?
Jeden z největších ekologických problémů v Ghaně je znečištění plasty, které blokují potrubí a způsobují povodně. Rozhodli jsme se proto spolupracovat s umělci, kteří tu žijí, a navrhli jsme velkou instalaci z prázdných lahví. Šli jsme do škol a vzali jsme děti na pláže, aby s námi sbírali lahve a plnili jimi naši instalaci. Je jich tam tolik, že je vlny pravidelně vyplavují na břeh, takže za 10 minut byla instalace z lahví plná. Je potom hned vidět, co plasty přírodě způsobují, spousta lidí v Ghaně to normálně nevidí, dokonce ani nevědí, že mají plasty někam vyhazovat. Jindy jsme šli do škol a chtěli jsme dětem dát popelnice a odpadkové koše. Nechtěli jsme jim ale jenom říkat: nedělejte tohle, nedělejte támhleto. Potřebovali jsme taky, aby se odpad rovnou naučily třídit na plasty, papír, to, co může jít do kompostu, a jiné věci. Uspořádali jsme proto soutěž o to, kdo nejlepší odpadkové koše sám navrhne.

03415257.jpeg

Mají děti v Ghaně ve škole nějakou environmentální výchovu?
Ano, to mají.

Proč myslíš, že nefunguje?
Musíte mít nějakou strategii, jak docílit toho, aby to děti opravdu pochopily, spousta věcí souvisí s tím, že udržujete věci v čistotě, to je jednoduché, ale potom je to taky o tom, že si třeba v obchodě nevezmete plastovou tašku, musíte toho holt vědět docela hodně.

03415331.jpeg

Jak se ti do práce připletlo umění, je to proto, že ty sama jsi umělecky založená, nebo to prostě bylo strategické rozhodnutí?
V Ghaně existuje spousta kurzů a workshopů, kde se lidé učí, jak se chovat ekologicky, musíte ale dosáhnout až na lidi z ulice, kteří na žádných workshopech nejsou, aby to mělo nějaký efekt. Na ty, kteří nerozumí „lepší“ angličtině. Jednou jsme třeba udělali krátké video o laguně, která je znečištěná plastem a jiným odpadem. Předtím byla dost oblíbeným místem, kam se chodilo rybařit a plavat, ale dneska nikdo ani nepřijde blíž kvůli hroznému zápachu. S kamarádkou jsem si proto vyrobila šaty z recyklovaného plastu a dalších věcí a napadlo mě: pojďme vymyslet příběh o téhle laguně. Řekneme, že laguna byla domovem bohyně, která byla na čas pryč a teď se vrací a zjišťuje, že její domov je zničený. No a v tom videu jsem potom já a chodím okolo laguny v kostýmu, což lidi dost překvapovalo. Šli třeba kolem a říkali si, co tam ta holka dělá… Protože já jsem jenom chodila kolem dokola té smradlavé díry v recyklovaném kostýmu. Když se pak podívali na to video, šířilo se hrozně snadno, všichni snadno chápali problém toho místa.

Kdy sis ty sama začala uvědomovat závažnost znečištění v Ghaně a další problémy?
Úplnou náhodou, chtěla jsem jít na medicínu, ale musela jsem si nakonec vybrat environmentální studia, dostala jsem potom práci u vládní agentury, která se zabývá ochranou životního prostředí. Vládní práce ale není zrovna moc flexibilní, chtěla jsem kromě ní dělat ještě něco jiného, něco umělečtějšího, proto jsem chtěla založit Hipsters of Nature. Abychom mohli být svobodní, dělat si věci po svém.

Takže jsi něco jako dvojitý agent.
To ano! Moji kolegové nevěděli, že zpívám nebo že jsem udělala to video z laguny. Když pak viděli, jak chodím kolem ní dokola v těch recyklovaných šatech, tak se dost divili, protože mě znají v kostýmku z kanceláře. Když pak zjistili, že to jsem já, říkali: „Co to tam děláš na té skládce?“ Myslím ale, že se jim to líbí, že zjistili, že taky musí dělat víc. Teď často chtějí, abych třeba zpívala na jejich dílnách.

03415259.jpeg

Můžeš popsat, jak vypadají ulice tvého města, když jimi procházíš? Co tě mrzí, když vidíš, a co ti dělá radost?
Tady v Praze se mi hrozně líbí, že je tady tolik historických budov, je to něco, co vám dovoluje udržet si svoji kulturu. Spousta generací se o ty domy starala a vy se staráte dál, to je nádhera. V Accře máme tolik mrakodrapů, které ani nejsou ekologické. Je tam dost horko a máme často problémy s energetikou, občas jsme odříznutí od elektřiny. Dost často si říkám, jestli tyhle budovy opravdu potřebujeme, nebo se jenom snažíme kopírovat evropský styl. Zrovna v tomhle ohledu bychom měli opisovat spíš od lidí tady v Praze, protože historie je něco, co nás bude svazovat dohromady. Když si všechno historické zničíme a nahradíme to mrakodrapy, tak město nebude hezčí. Další věc, co mě mrzí, je, že nemáme moc otevřených prostranství a parků, protože na každé volné parcele chce někdo stavět, třeba velké obchodní centrum. Accra je krásné město plné skvělých lidí, ale když chcete jít ven jen tak si odpočinout, nenajdete skoro žádné místo. Tak jdete na pláž a ta je plná plastu.

03415258.jpeg
Spustit audio

Více z pořadu

Mohlo by vás zajímat

E-shop Českého rozhlasu

Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.

Václav Žmolík, moderátor

tajuplny_ostrov.jpg

Tajuplný ostrov

Koupit

Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.