Historik architektury Adam Štěch: Lov architektury je adrenalin jako skákání na BMX

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Adam Štěch a moderní architektura argentinského Mar del Plata

Patnáct let sbíral Adam Štěch materiály pro knihu, která měla teď vyjít. Historik architektury a designu připravil skoro tisícistránkovou publikaci Modern Architecture and Interiors (Moderní architektura a interiéry) pro prestižní nakladatelství umělecké literatury Prestel – a už to oznámily Financial Times a další média. Ale místo toho přišla globální epidemie – a kniha půjde na trh až za rok. Jaký to je pocit? „Je to taková poloviční výhra,“ říká Adam Štěch.

Kniha je nicméně hotová, a tak jsme jí listovali aspoň na počítači. Jsou tam stavby z dvaceti sedmi zemí, moderní architektura od dvacátých let až do dneška. Každou z nich Adam navštívil a vyfotografoval. O každé napsal krátký příběh. V angličtině – píše pro globální publikum, v tom je mezi českými kunsthistoriky výjimka. „Doufám, že to není nějak egoistické nebo nafoukané. Ale já jsem vždycky chtěl, aby to, co děláme, rezonovalo na mezinárodní scéně,“ říká Adam Štěch. Když říká „my“, myslí ještě svoje kolegy a kamarády ze skupiny Okolo, grafické designéry Matěje Činčeru a Jana Klosse, s nimiž spolupracuje na svých projektech včetně nové knihy.

Kniha Moderní architektura a interiéry Adama Štěcha

Adam procestoval celý svět, navštívil Mussoliniho tělocvičnu i vily v Hollywoodu. Často prostě přijde a zazvoní. „Je to adrenalin, asi jako když jsem jezdil na BMX a najížděl na nějaký skok,“ říká. Vznikají z toho zajímavé situace, jako třeba setkání s japonskou stařenkou, která sice neumí ani slovo anglicky, ale ochotně ukáže svůj dům, který jí jako oddané pomocnici v domácnosti odkázal slavný japonský modernista Kameki Cučiura.

Tenhle svůj lov staveb, jejich obyvatel, příběhů a zážitků nazývá Adam Štěch „architecture hunting“. Někdy ale přijde pozdě. Popisuje například, jak se vydal do obce Louňovice navštívit chatu, kterou si postavil pionýr kinetického umění Zdeněk Pešánek. Byla už zbořená. Aniž by si toho někdo všiml, „zmizela a nezmínil se o tom nikde nikdo“.

O lovu architektury i o stavbách, které už nikdo neuloví, jsme mluvili v Bourání.