Hledá se esence kafkovitosti. Do castingu na roli Kafky se můžou přihlásit ženy i muži každého věku

Andy Warhol: Franz Kafka (z cyklu 10 portrétů Židů 20. století), 1980
Andy Warhol: Franz Kafka (z cyklu 10 portrétů Židů 20. století), 1980

Stává se vám, že se po probuzení necítíte sami sebou? Připadá vám váš život jako kárný tábor? Přihlaste se do castingu na roli Franze Kafky!

Konkurz bude ve čtvrtek 15. března v pražském Goethe-Institutu, a pokud vše dobře dopadne, vzejde z něj 10 spisovatelových dvojníků pro chystaný film Kafkův syn. „Chceme vyprávět příběh zapáleného kafkologa Felixe Bauera, který pátrá po údajném synovi Franze Kafky. Hledání ho přivádí do Prahy i do horských vesnic, a také do snad všech pajzlů a bordelů po cestě,“ popisuje zápletku režisér Mika Johnson. „Kafkův syn je částečně literární detektivkou, částečně východoevropskou sextour.“ Dobrá zpráva pro ženy, děti a ty, kteří se Kafkovi ani v nejmenším nepodobají, je, že na fyzické podobnosti se slavným literátem vůbec nezáleží. Pořadatelé hledají také ty, kteří se byť i jen cítí jako Franz Kafka. Filmařům jde hlavně o esenci kafkovitosti, na pohlaví, věku ani na hereckých zkušenostech nezáleží. Casting, na který se přihlásilo už 70 zájemců, je přístupný veřejnosti, takže se můžete přijít podívat, i když se nebudete chtít účastnit.

Spustit audio
  • Švédsko uznalo, že Ujguři jsou v Číně pronásledováni, a přislíbilo azyl všem žadatelům

    19. březen 2019
    Ujguři se bojí na veřejnosti cokoliv říci

    Švédský migrační úřad přijal na konci ledna rozhodnutí, že všichni „žadatelé o azyl muslimského vyznání a ujgurské nebo jiné turkické národnosti z Ujgurské autonomní oblasti Sin-ťiang“ budou považováni za uprchlíky.

    Informuje o tom na svých stránkách InBeijing švédský žurnalista Jojje Olsson. Důvodem je obava, že kterýkoliv žadatel, který odpovídá výše uvedené charakteristice, by mohl skončit v „převýchovném táboře“ nebo se stát obětí jiných represivních opatření. „Teoreticky to znamená, že každý čínský muslim, Ujgur nebo člen turkické menšiny má nyní relevantní důvody pro to, aby mu byl ve Švédsku poskytnut azyl, obzvláště pokud žil v oblasti Sin-ťiang. Výjimkou budou jen žadatelé, kteří se předtím podíleli na teroristické činnosti, zločinech proti lidskosti nebo jiných podobných aktivitách,“ upřesňuje Olsson. Již v září minulého roku se švédské úřady rozhodly zastavit deportace Ujgurů do Číny. Došlo k tomu v souvislosti s případem Abdikadira Yasina a jeho rodiny. Yasin požádal o azyl ve Švédsku v květnu 2015. Doma v Urumči, hlavním městě oblasti, zastupoval při jednání s úřady obyvatele své čtvrti, kteří žádali kompenzaci za své zbourané domy, což vedlo k jeho zadržení. Když po propuštění o případu napsal na sociálních sítích a pokusil se kontaktovat novináře, byl zatčen podruhé – policisté ho bili, mučili, a nakonec poslali do nemocnice. Pak spolu s manželkou a malou dcerou uprchl. Podařilo se jim nastoupit na letadlo do Kazachstánu, odkud se dostali do Ruska a poté do Stockholmu, kde požádali o azyl. Jejich žádost však byla zamítnuta, neboť úřady ve Švédsku jejich příběhu nevěřily. Olsson to zdůvodňuje tím, že švédský migrační úřad má nedostatečné povědomí o současné situaci v Sin-ťiangu, a navíc čelí velkému tlaku v souvislosti s přílivem migrantů z Blízkého východu a severní Afriky. Když už se zdálo, že se návratu do Číny nevyhnou, úřad se pod vlivem zpráv o útlaku Ujgurů v Sin-ťiangu rozhodl jejich deportace dočasně zastavit, v lednu pak uznal, že mají nárok na azyl. Nyní, když rozhodnutí nabylo právní moci, získali Yasin a jeho rodina azyl a tříleté povolení k pobytu (poté bude podle švédských zákonů případ opět přezkoumán). Celý případ podrobně popsal také americký deník New York Times.

    Světový kongres Ujgurů, ujgurská exilová organizace, uvádí, že za 20 let do roku 2017 bylo do Číny deportováno 317 Ujgurů a od té doby došlo k 23 podobným případům. Čína vyvíjí stále větší tlak na to, aby se Ujguři ze zahraničí vraceli. Pokud odmítají, čínské orgány jim například neobnoví pas a udělají z nich tak lidi bez občanství. Přímo v Sin-ťiangu jsou „nedostatečně loajální“ Ujguři a příslušníci jiných menšin především muslimského vyznání často vězněni a podrobováni indoktrinaci v takzvaných „centrech pro ideologickou převýchovu“.

  • Vědci dali aligátorům sluchátka a ketamin, aby zjistili, jak fungoval sluch dinosaurů

    19. březen 2019
    Vědci dali aligátorům sluchátka a ketamin, aby zjistili, jak fungoval sluch dinosaurů

    Experiment, popsaný v časopise The Journal of Neuroscience, byl navržen tak, aby studoval neuronové mapy v mozku, které přenáší informace o zvukových vlnách. Tyto mapy jsou životně důležité pro mnoho obratlovců a jsou obzvláště vyvinuté u nočních predátorů, jako jsou například sovy, které na zvuk spoléhají při lovu.

    Výzkumný tým aligátorům injekčně aplikoval ketamin a dexmedetomidin, aby zvířata utlumil. Když byla zvířata pod anestetiky, vědci jim do uší umístili sluchátka a na hlavy elektrody, které zaznamenávaly nervové odezvy na přehrávané zvuky. Studie byla zaměřena na zkoumání takzvaného interaurálního časového rozdílu, což je rozdíl v čase, kdy zvuk dorazí ke každému z uší. Zpoždění trvá zpravidla pouze pár mikrosekund, hraje ale zásadní roli při detekování místa původu zvuku. Catherine Carr, bioložka z University of Maryland, a Lutz Kettler, neurolog na Technische Universität München, strávili několik let studiem toho, jak tyto procesy pomáhají zvířatům, jako jsou ptáci a plazi, vyhledávat zdroj zvuku. Ptáci a aligátoři patří společně s dinosaury do skupiny takzvaných archosaurů. Nová studie proto poskytuje vodítka, která odhalují informace o fungování sluchových systémů dinosaurů. Experiment odhalil, že aligátoři lokalizují zvuky pomocí podobného systému jako ptáci, i když mají velmi odlišnou anatomii mozku. „Jednou z důležitých věcí, které jsme se naučili od aligátorů, je, že velikost hlavy nesouvisí s tím, jak mozek zpracovává směr zvuku,“ řekl Kettler pro web Motherboard. Znamená to, že i velcí dinosauři jako Tyrannosaurus rex pravděpodobně používali podobné mechanismy k lokalizaci zvuků jako ptáci a aligátoři.

  • Podílejte se z tepla domova na dobrodružstvích Beara Gryllse. Netflix chystá interaktivní TV sérii

    19. březen 2019
    Bear Grylls

    Máte rádi dokumentární pořady skauta a odborníka na přežití, ale vždy vám přišlo podezřelé, že riziko, kterému se vystavuje, je do určité míry rozumné?

    Právě pro vás, ale i mnohé další připravuje streamovací televize první interaktivní sérii You vs. Wild, ve které sami budete pomocí ovladače či myši počítače rozhodovat, jak se Bear s nebezpečími vypořádá. A ne každá z nabízených možností samozřejmě bude ta ideální. Volba dokumentárního formátu, ve kterém jednotlivec činí v pravidelném sledu různá zásadní rozhodnutí, se jeví jako ideální. Netflix pořad charakterizuje „choose-your-adventure“, tedy vyber si své dobrodružství, a interaktivní televize v této podobě začíná stále více připomínat některé počítačové hry z dřevních dob tohoto odvětví. Pokud jste se ale trochu škodolibě už začali těšit, jak Beara přivedete třeba na sráz propasti a necháte skočit dolů, má pro vás viceprezidentka Netflixu Cindy Holland špatnou zprávu. You vs. Wild nebude ani zdaleka tak temné jako orwellovský „one shot“ Black Mirror: Bandersnatch. Právě naopak, survivalistická show s Bearem Gryllsem by měla stát na počátku dalšího experimentování s formátem interaktivního vyprávění a na to navazující produkce internetové televize. You vs. Wild má premiéru naplánovánu na 10. dubna. Malou ochutnávku toho, co vás čeká, nabízí interaktivně pojatý trailer.

    Podívejte se taky na První Black Mirror film je venku! Divák bude sám rozhodovat, kam se příběh posune a jak skončí nebo Bird Box a Bandersnatch: Netflix míchá své hity z tuctů žánrovek a chytrých strategických rozhodnutí.

  • Na stráních v Podyjí se pasou divocí koně, díky nim tu znovu kvetou koniklece

    19. březen 2019
    Divoké koně spásají milovické pastviny

    Na Havranických vřesovištích se od loňského roku pase stádo divokých koní. Na místě, kde ještě před rokem dominovaly agresivní druhy trav, proto nyní mohly vykvést vzácné byliny. Stráně tak mimo jiné zaplavily i chráněné koniklece.

    „Rozdíl oproti loňskému roku je obrovský, jsme nesmírně rádi, že divocí koně pomohli po středočeských Milovicích zachránit další významnou stepní lokalitu,“ uvedl Dalibor Dostál, ředitel ochranářské společnosti Česká krajina, která pastvu divokých koní v národním parku Podyjí zajišťuje. Podle něj by přitom pastva jiných zvířat tak pozitivní efekt neměla, protože koně se zaměřují především na agresivní druhy trav a vytváří tak prostor pro růst bylin. „Zároveň svými kopyty rozrušují souvislý drn travních porostů a umožňují semenům květin lépe se uchytit v půdě,“ doplňuje Dostál. Koniklec velkokvětý je v Česku chráněný jako silně ohrožený druh a chrání ho také evropská legislativa. Kromě fialových konikleců se začínají na pastvině objevovat také silně ohrožené, žlutě zbarvené křivatce české. Návrat velkých kopytníků na dvě pastviny v Podyjí je součástí projektu Military LIFE for Nature, jehož cílem je podpora a zachování vzácných druhů rostlin a živočichů, které ke svému životu potřebují neustálé narušování terénu. Projekt zajišťuje péči o přírodu v pěti bývalých vojenských cvičištích.

  • Stále více Američanů omezuje spotřebu plastu. Nosí látkové tašky a navazují na rodinné tradice

    18. březen 2019
    mileniálové - ve městě

    Recyklace plastového odpadu je v poslední době stále komplikovanější. V nedávné době ho přestala vykupovat Čína, a na světě se tak vrší hromady vytříděných plastů, které ale nikdo nechce zrecyklovat. Stále důležitější se tak v poslední době stává snaha produkci plastového odpadu snižovat. Americký web The Atlantic se proto zeptal svých čtenářů, jaký plastový odpad denně vyprodukují a co dělají proto, aby jeho produkci omezili.

    John Towler ze Severní Karolíny je vášnivým pijákem ledového čaje. V poslední době se snaží vracet se do svého oblíbeného fast foodu se stále stejným kelímkem. „Po čase se sice kelímek rozpadne a já si musím koupit nový, ale stačí mi tak jeden, maximálně dva kelímky na týden, dříve to bylo mnohem více,“ řekl Towler. Za použití doplňovacího kelímku navíc dostane slevu. „Tyto bezedné šálky jsou skvělým způsobem, jak omezit používání plastů. I když fast foody prodávají nápoje levněji, stále si vydělají a my zákazníci používáme mnohem méně plastů,“ dodal. Susan Stewart z Floridy se šetrnému chování k životnímu prostředí naučila od matky. „Narodila se v roce 1915 a byla ekologicky smýšlejícím člověkem v pravém slova smyslu. Znovu a znovu jsme doma používali skleněné zavařovací sklenice a lahve. Tašky matka vyráběla z novin. A měli jsme i termosku, kterou jsme v létě naplnili ledovým nápojem a v zimě teplým. Prázdné konzervy jsme používali jako květináče a věci jsme ukládali do starých papírových krabic, které matka polepila plakáty,“ popsala Stewart. Sama se snaží na matčin životní styl navázat. Vyhnout se používání plastů se snaží i Kanaďan Gayle Gibson. Kamarádi se mu občas smějí, že má šíleně těžký batoh. Nosí s sebou kovové nádobí na táboření, nejméně tři textilní nákupní tašky a také papírové pytlíky na sypaný čaj. „Když si kupuju čaj, přijdu prostě do obchodu se svým papírovým pytlíkem a poprosím je, aby mi ho doplnili. Snažím se nikdy si nebrat plastové sáčky, ale není to jednoduché,“ řekl. Gibsona těší, že si jeho ekologického chování začínají všímat i přátelé. „Často si vezmou některou z mých tašek a odnesou si v nich svůj nákup, když jdeme spolu do obchodu. Není to moc, ale alespoň něco,“ dodal. Další příběhy lidí, kteří se snaží svou plastovou stopu zmenšovat, si můžete přečíst v angličtině na webu The Atlantic.

    Podívejte se také na Nemáme čas, poslouchejte nás, skandovaly tisíce studentů při středoškolské stávce za klima nebo Environmentální žal. Jak si poradit s hlubokým smutkem z vymírání druhů a klimatických změn?

  • Američan žil týden ve virtuální realitě ve svém bytě. Na reálném světě oceňuje skvělou grafiku

    18. březen 2019
    VR – virtuální realita

    Celý týden ve virtuální realitě se rozhodl strávit spoluzakladatel jednoho ze studií zabývajících se virtuální realitou Jak Wilmot z americké Atlanty. Mladý muž celých 168 hodin pobýval pouze ve svém bytě. Navíc měl i zatemněná okna, aby jeho tělo přestalo reagovat na přirozený denní biorytmus a on si tak mohl nastavit vlastní virtuální rytmus.

    Wilmot viděl reálné okolí pomocí kamery, kterou měl připevněnou k headsetu pro vytváření virtuální reality, nemohl však nic sledovat vlastníma očima. Ve virtuální realitě jedl, pracoval, cvičil i spal. Spánek s virtuálními brýlemi byl podle Wilmota pohodlnější, než sám očekával. Sužovalo ho jen pálení očí, které se ale dalo vydržet. Píše o tom server Science Alert. Experiment Wilmot živě streamoval na platformu Twitch. Sestříhaný popis experimentu potom nahrál i na YouTube. „Je to možná nejhloupější věc, jakou jsem kdy udělal, ale vítám vás v týdnu v budoucnosti,“ řekl ve videu. „Když se člověk cítí vystresovaný, může se na deset minut nahrát do přírody a relaxovat. Pokud má moc energie, může ji vybít ve fitness hře. A to vše ve virtuálním headsetu uvnitř bytu. Jsou to nová pravidla reality, kterou jsem týden žil,“ dodal.
    Virtuální realita je podle Wilmota taková, jakou si ji uděláte. Když chcete být sami, můžete třeba létat po nebi na drakovi. Pokud si chcete povídat s lidmi, můžete se připojit do online chatovací místnosti a jednoduše mluvit s cizinci z druhého konce světa. „Ve virtuální realitě vstoupíte do úplně nového života. Můžete letět kosmickou lodí a povídat si při tom s přáteli. Je velmi snadné najít lidi stejných zájmů, navázat přátelství a komunikovat s ostatními,“ řekl experimentátor webu Futurism. Po sedmi dnech se musel Wilmot učit znovu žít v reálném světě. Ze začátku trpěl lehkými závratěmi a byl trochu dezorientován. Velmi rychle se ale vrátil do původní pohody. Za největší výhodu života v reálném světě označil velmi dobrou realistickou grafiku.

  • Zemřel král surfové kytary a praotec heavy metalu Dick Dale

    18. březen 2019
    Dick Dale

    V noci ze soboty na neděli zemřel v 81 letech legendární americký kytarista s libanonskými kořeny Dick Dale. Průkopník surfového žánru, který vládl začátku 60. let, byl inspirací například Jimiho Hendrixe.

    Dick Dale, rodným jménem Richard Anthony Monsour, změnil na přelomu 50. a 60. let zvuk rokenrolové hudby. Jeho nezaměnitelný styl, vycházející z orientální hudby Libanonu, odkud pocházel jeho otec, v kombinaci s nekompromisně hlasitým zvukem utopeným v reverbu vládl americkým hitparádám až do tzv. „britské invaze“ v čele s The Beatles. Kytaroví velikáni od Jimiho Hendrixe po Eddieho Van Halena uváděli Dala jako jednu z hlavních inspirací, stejně tak jako mnoho významných představitelů například punkového žánru. Dalovi a surfové hudbě obecně se druhé vlny popularity dostalo v 90. letech, kdy Quentin Tarantino oprášil jeho hit Misirlou na soundtracku k Pulp Fiction. Dick Dale ale nebyl pouze průkopníkem agresivní ultrarychlé hry, která položila základní kámen k extrémním žánrům kytarové hudby. Díky jeho blízké spolupráci s Leem Fenderem stál Dale u zrodu prvních vysokovýkonných zesilovačů, které dokázaly ustát jeho požadavky na ve své době neslýchanou hlasitost. Jak praví legenda, Dick Dale „zrušil“ skoro padesát aparátů a reproduktorů, než se podařilo vyvinout takové, které by ustály jeho ohlušující vizi. Během posledních dvaceti let života bojoval Dale s řadou nemocí, čítající kolorektální karcinom, cukrovku či onemocnění ledvin. Na výdaje spojené se svým zdravím vydělával až do své smrti konstantním živým hraním. „Hraju naživo od roku 1955. Budu v tom muset pokračovat, dokud neumřu, protože odmítám skonat v houpacím křesle s pivním pupkem.“ Své slovo dodržel.

  • Máte doma pokojovou květinu navíc? Napište její příběh a pošlete ji rostlinnou štafetou dál

    18. březen 2019
    Rostlinná štafeta, kterou několikrát ročně pořádá Zahrada na niti

    Principem rostlinné štafety je předat někomu dalšímu rostlinu, která vás už omrzela nebo se vám přemnožila, a dostat jinou se zajímavým příběhem. Mezi nejoblíbenější štafetové rostliny patří tradiční nenáročné retro pokojovky jako monstery, tchýniny jazyky nebo fíkusy.

    Účastníci nejvíce oceňují rostliny s příběhem, například ty zděděné po babičce, adoptované od popelnice nebo darované při nějaké zvláštní příležitosti. Organizátoři doporučují ke každé štafetové rostlině přidat cedulku s informací, odkud je, co se jí u vás líbilo nebo nelíbilo a proč ji posíláte dál. „Rostliny, které mají svůj příběh, jsou mnohem cennější a nový majitel k nim má hned jiný vztah,“ řekla serveru Ekolist autorka nápadu Lenka Hrubá. Podle ní si lidé z měst pokojovými květinami snaží vynahradit nedostatek zeleně a přírody. Vytváří si tak doma takzvanou urban jungle tvořenou právě nejrůznějšími rostlinami v květináčích. Kromě vzrostlých pokojovek se štafetují také sazenice, semena nebo i obaly na květináče, hnojiva a jiné doplňky související s pěstováním. Součástí štafety je i výměna informací a zkušeností s pokojovými květinami. Štafetu pořádá už od roku 2016 několikrát ročně Zahrada na niti na Praze 1. Její první letošní a celkově osmé pokračování se bude konat 28. března od 17 hodin. Přinést květinu na štafetu není povinností, ze zkušeností organizátorů vyplývá, že se jich většinou sejde dostatek. Každý, kdo rostlinnou štafetu navštíví, by si ale měl alespoň jednu pokojovku s příběhem odnést. Přečíst si o předchozích rostlinných štafetách můžete na blogu Zahrady na niti.

  • Srbští architekti umístili své studio do chátrající budovy. Upozorňují na problém nevyužívaných domů

    15. březen 2019
    Srbští architekti umístili své studio do chátrající budovy

    Srbští architekti z ateliéru Stattwerk postavili své studio na nestandardním místě. Svou kancelář umístili do rozpadající se výškové budovy v centru Bělehradu. Jejich cílem je upozornit na chátrání opuštěných budov ve městě.

    Studio se nachází v dřevěném objektu umístěném ve čtvrtém patře budovy, ze které v současnosti zůstal již jen betonový skelet. Část objektu s půdorysem ve tvaru srdce svou částí vystupuje z budovy a přesahuje na ulici, čímž vzbuzuje pozornost kolemjdoucích. Nejedná se o první projekt, kterým studio na problém upozorňuje. Minulý rok například nechalo studenty architektury zpracovat návrhy rekonstrukce neužívaného domu a zorganizovalo také projekt s názvem BIOTOP. Na tomto projektu spolupracovalo se studenty digitálního umění, kteří pomocí pláten a zeleného světla přeměnili betonovou konstrukci na svítící strom. Budova se tak s přičiněním studia čím dál více stává místem pro konání veřejných a uměleckých aktivit.