Holčičce růžový pokojíček a chlapečkovi bleděmodrý? Z toho mám kopřivku, říká architektka

12. listopad 2025

Bourání

Architektka Ivana Čapková nemá ráda byty, zařízené rovnou do poslední vázičky. Věnovala se interiérům už od 70. let a dospěla k tomu, že je lepší se zařizovat postupně. „Život si řekne, jak nábytek rozstrkat,“ říká.

„Nábytek nemá lidi omezovat, ale umožnit jim žít svobodně. Bydlení, i když je navržené architektem, nemá vyjadřovat ego architekta, ale má se přizpůsobit lidskému životu. Od toho jsou veřejné stavby, které mohou mít jednoúčelovou funkční náplň,“ říká architektka Ivana Čapková.

Její život a dílo je popsaný také v databázi Ženy v architektuře. Vystudovala na konci 60. let a nastoupila do ateliéru Alfa manželů Machoninových. Pak se chystala na emigraci. Ale nakonec to dopadlo jinak a mnoho let pracovala v Ústavu bytové a oděvní kultury ÚBOK, věnovala se teoreticky interiérům, psala o nich do časopisu Domov a několik jich také navrhla. Z nich se ale žádný nezachoval. Nemrzí jí to? „To mě vůbec nemrzí, když se změní život, nemá interiér oprávnění, aby zůstal,“ říká.

Chladničky z časopisu Domov, 80. léta

8 fotografií

V Bourání mluvila Ivana Čapková o svých zkušenostech s interiéry a dala i několik rad. Ta nejdůležitější? „Zařizovat se postupně. Nikdy nevíte, co vás potká a jak se to u vás změní,“ říká.

V 60. letech vyjela Ivana Čapková do Francie. Jak zapůsobila Francie na mladou studentku architektury z východního bloku? Proč ženy často dělají hlavně interiéry? A proč nechávat návrhy i na lidech, kteří v interiéru budou bydlet?

autor: Karolína Vránková