Holy Sons se vrací a Emil Amos znovu složil hudbu, která se vědomě vyčleňuje ze současného světa

Experimentálnější zvuk a aranže nového alba s přehledem brání tomu, aby se dalo mluvit o indie popu. Svou náladou sice deska čerpá z klasik 60. a 70. let (třeba u Bee Gees), ale nejedná se o žádné retro. Sám Amos o této inspirací hovoří jako o něčem, co ho provázelo při skládání skladeb, ale nesnažil se psát vyloženě podobné písničky. Výsledkem je tak možná překvapivě melodická a zároveň hypnotická kolekce, která nepostrádá pro něj typickou lehkou psychedelii. Ta jeho písně jen lehce podbarvuje a nenarušuje jejich strukturu.

O titulním tracku pak autor říká, že je existenciální pohádkou a celá deska vlastně tak trochu působí, že vás lehce může přenést někam jinak – a to jen silou samotné hudby. Emil Amos ji opět celou složil úplně sám, nahrál všechny nástroje a postaral se i o mix a mastering. A výsledek je opět síla.

Sílu v sobě jednoznačně skýtá i nová deska anarcho hard core kapely Catharsis. Album Hope Against Hope je jejich první nahrávkou po pětadvaceti letech. Za bicími stále sedí Alexei Rodriguez, zpěv a texty jsou opět výsadou Briana D a na kytaru nyní hraje James Chang, jinak působící ještě v Sect a Undying.

Tahle trojice je pak zárukou, že Catharsis ani po čtvrt století neustoupili ani o píď – jak obsahově, tak hudebně. Opět se tedy můžete připravit na drtivý tlak v podobě skladeb, které si berou stejnou měrou z metalu i hard coru a dopředu je pohání punkový vztek. V neposlední řadě hrají roli excelentní výkony všech zúčastněných. A na podzim naživo, to bude ještě větší jízda.

Norský derviš Sturle Dagsland je zpět a s ním i podivuhodná dobrodružství mezi démoničností a roztomilostí. A co Hellshock – šokují na nové desce?