Hra o trůny je čím dál větší soap opera. Osmá série je předvídatelná, shodují se publicisté
Jeden z nejúspěšnějších televizních seriálů posledních dekád má před sebou poslední díl. Za svou existenci posbíral řadu ocenění, uvedení každého dílu je srovnatelné s premiérami filmových blockbusterů a na fantasy seriál zajímá Hra o trůny nezvykle široké publikum. „Žánrově je to fantasy s prvky politického thrilleru, čím dál tím víc se ale Game of Thrones přiklání k soap opeře,“ popisuje vývoj megalomanského projektu HBO Jindřiška Bláhová z týdeníku Respekt.
„Velká bitevní scéna z poslední série byla navíc už srovnávaná s Pánem prstenů a velkými bitvami v téhle filmové trilogii,“ doplňuje ji Tonda Tesař z Radia Wave a Jan Bělíček z čtrnáctideníku A2 dodává, že podstatnou součástí fenoménu Trůnů je i spousta článků, videí a fanfikcí, které se objevují po každém odvysílaném díle a dále rozvíjí mytologii fikčního světa.
„Ve Hře o trůny se prolínají dva světy. Pohádkový tolkienovský, plný mýtů, a ten drsný, středověký, jaký známe třeba ze seriálů, jako byl Řím. Hra o trůny tak tematizuje boj o moc, institucionalizované násilí, reflexi středověku,“ popisuje Tonda Tesař typický prvek seriálů z ranku tzv. Quality TV, které často usilují o předání silných a závažných společenských témat. „Nepřeháněla bych to s filozofickými přesahy toho seriálu, který je přitažlivý tím, jak je v něčem elementární. Nese to v sobě nějakou téměř atavistickou linku. Kombinace moci a politiky je přitažlivé téma obecně, nadžánrově,“ podotýká Jindřiška Bláhová.
Postavy seriálu až do šesté série jednaly podle knižní předlohy – románové ságy Píseň ledu a ohně. Potom ale rychlost vysílání předběhla spisovatelské tempo George R. R. Martina a děj začali tvořit pouze scenáristé. „Je dost patrné, že je seriál od téhle změny mnohem přímočařejší. Osekal celou řadu linek, zaměřil se jen na zeď, Daenerys Targaryen a její pouť na železný trůn a střet Cersei Lannister se všemi,“ popisuje Jan Bělíček. „Ten scénář je chudší. Přitáhlo to ale zase další typ diváků, ne každý si libuje v propracovaném fikčním světě,“ dodává.
Situace, do které se po všech útrapách hrdinové a hrdinky v závěrečné sérii dostávají, byla podle Tesaře předvídatelná a dala se předpokládat v podstatě od začátku. „Jakkoliv jsou tam skvělé díly, jako třeba bitva ve třetím díle, je to nevyvážená řada. Chybí jí moment čerstvého překvapení, nepředvídatelnosti. Je to hodně sešněrované, podle pravidel, můžete téměř odhadovat vývoj děje,“ popisuje Jindřiška Bláhová osmou řadu seriálu, který vždy stál na náhlých dějových zvratech. „Jakkoliv mě to stále baví, už moc vnímám práci s divákem a neochotu jít do nějakého rizika,“ konstatuje.
Jak seriál ovlivnil a ovlivní seriálovou scénu? O čem by mohly být prequely a sequely ze světa se zdí a draky? A jak citlivě a originálně dokážou jeho tvůrci vykreslit násilí na ženách? Poslechněte si celou debatu o Game of Thrones s Jindřiškou Bláhovou, Janem Bělíčkem a Tondou Tesařem.
Související
-
Game of Thrones není pohádka, ale náš svět ořezaný o...
… říká Standa Biler, fanoušek Hry o trůny, v krátkém úvodu do jednoho z nejoblíbenějších seriálů historie. Nikdy jste neviděli ani 5 minut a nevíte, proč byste s tí...
Více z pořadu
Mohlo by vás zajímat
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A s poslední rozhlasovou nahrávkou Josefa Skupy? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka


Hurvínkovy příhody 5
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka