Hrdinky Kapesního atlasu žen bojují se záchodovými štětkami a sirkami za lepší zítřky

20. říjen 2014

Knižní debut polské sociální aktivistky za práva matek a spisovatelky Sylwie Chutnik vyšel už před šesti lety. Kapesní atlas žen, za nějž autorka dostala v roce 2008 prestižní cenu Paszport Polityki za literaturu, se však českého překladu dočkal až o šest let později.

Kapesní atlas žen, soubor čtyř povídek (Bazaračky, Spojky, Napodobeniny, Princezny), je ironicky označován za turistického průvodce po nenablýskaných místech současné Varšavy. Jedinými turisty ve čtvrti Ochota jsou ale samotní čtenáři, kteří skrze perspektivu Chutnik a jejích čtyř Marií, sdílejících jeden dům v Opaczewské ulici, nakukují do zákoutí, umakartových bytů a špinavých sklepů.

Čtěte také

Bizarní prostředí a nekompromisní pouliční soud mohou na českého čtenáře působit velmi důvěrně: „Teorie se najdou pro každý možný i nemožný problém z oblasti medicíny, politiky i morálky. Konkrétní případ je podrobně zkoumán, nakonec vyhodnocen, avšak nikdy vyřešen. Ve vyšetřovacích komisích zasedají především vdovy a babky s důchodem 485 zlotých a 60 grošů.“ Jazykově bohatá sonda do světa sousedek tří různých generací a jednoho úslužného pana Mariána – do jejich duší, rituálů, malých radostí i fantasmagorických výjevů, rozbíjejících hranici mezi realitou, halucinací a snem, ale překračuje lokální sociálně-kulturní profil.

Není důležité měřit, zda je Kapesní atlas žen spíš sociální tragédií, nebo komedií. Obojí se prolíná v čtivých difuzích. Pokud nevíte, jestli se při určité situaci smát, nebo brečet, zkuste obojí zároveň.

Číst Kapesní atlas žen je jako kousat asfalt, a to i s ohledem na groteskní humor, barvitý popis Varšavy i duševního panoptika místní „working class“, kterou tvoří zástupy poražených hrdinů. Někteří z nich o výsledku své osobní války ještě nevědí, ti druzí, říkejme jim třeba Marie, zase vyhrávají každodenní boje záchodovou štětkou, pletacími jehlicemi nebo spánkem bez nočních můr. Bitevní pole, rozdrásané šrapnely z kyselých ksichtů, pomluv a závisti, zahalují mraky a skrze ně prosvítá paprsek na znamení, že nikde výš nic nečeká.

Sžíravý humor Chutnik nepodává antisérum na blbou náladu, ale ředí bolesti a zlé sny hlavních hrdinek, ze kterých se nelze probudit. Slovy jedné z nich: „Vykoupení nerozdávám. Vykoupit se musím já sama.“

Sylwia Chutnik – Kapesní atlas žen (přeložili Martina Bořilová, Barbora Gregorová, Jan Jeništa a Lucie Zakopalová; Fra, 2014)

autor: Jan Macháček
Spustit audio